Načítám...
Váš nákupní košík je prázdný
31.12.2017

Papoušci ze země nejkrásnějšího slunce

Text: Alena Winnerová
Foto: Alena Winnerová

Ze všech míst, která jsme v Jihoafrické republice doposud navštívili, mne stále nejvíce oslovuje vyprahlé vnitrozemí provincie Northern Cape. Rozlehlé rudé pláně savany, které tu a tam zdobí trnité keříky či akácie, evokují v člověku slovem nepopsatelný pocit tajemna a silné energie. Kdysi na tomto území probíhaly anglo-búrské války a na krajích hlavních cest ještě nyní můžete spatřovat jako památníky děla z té doby. Tato část země možná působí mocně také proto, že zde byl nalezen vůbec první jihoafrický diamant. Psal se rok 1866, když si v povodí řeky Orange hrál malý chlapec a našel malý blýskavý kamínek, který byl později odborníky označen za diamant a nazván „Eureka“. Nedaleko odtud v lokalitě Taung zemřelo před dvěma miliony let známé taungské dítě. Objev jeho kosterních pozůstatků, který v roce 1924 učinil profesor anatomie Raymond Dart, vlastně dokazoval, že se člověk vyvinul v Africe, a tak si tato země zaslouží být nazývána kolébkou lidstva. A možná právě tato skutečnost vysvětluje neustálou touhu vracet se. Americký spisovatel Ernest Hemingway dokonce jednou prohlásil: „Kdo jednou Afriku navštíví, ten se sem vrátí…“

Je toho mnoho, co by se o nejjižnějším státu afrického kontinentu dalo napsat, ale na stránkách tohoto časopisu čekáte „ptačí“ tematiku, a tak další slova budou patřit reportáži, která vznikla u chovatele, který žije v této nádherné vnitrozemní oblasti provincie Northern Cape na farmě uprostřed svých vlastních rozlehlých pozemků. Už když jsme se přibližovali k jeho stavení, řada voliér se nedala přehlédnout. Herman Groenewald a jeho syn, který se rovněž chovem papoušků zabývá, nás přivítali sklenkou výborného jihoafrického brandy s colou, což je zdejší tradiční nápoj, kterým se ctí návštěvy. Byl potěšen, že na jeho farmu zavítal někdo z tak vzdálené a malé evropské země. O to více byl překvapen, když jsem mu ukázala náš dvouměsíčník a popravdě litoval, že neumí ani slovo česky, aby si mohl počíst. Rád souhlasil s reportáží a ochotně nás provedl chovatelským zařízením a sdělil informace, které by mohly české chovatele zajímat. Uvádí: „Tady v Jihoafrické republice se chovají většinou jihoamerické druhy papoušků, jako jsou aratingové, arové, amazoňané či pyrury. Ideální klima pro chov těchto papoušků je na jihu země, protože tam je potřebná vlhkost od oceánu a také subtropická flóra. V prostředí, kde žiji já, je velice nízká vlhkost vzduchu a tropické podnebí. I když zde máme období dešťů, tak netrvá dlouho, a po většinu roku je slunečné a suché počasí. Proto jsem zvolil africké a asijské druhy papoušků, na které se specializuji, ale mám zde i některé australské druhy.“

Groenewaldovou specializací jsou mutace alexandrů malých. O jeho chovu jsme se dozvěděli z jihoafrického „ptačího“ časopisu, kde inzeroval své odchovy. Jezdí za ním návštěvy z celé země, jelikož si chovatel zakládá na kvalitních jedincích a je schopný sestavovat i zcela nepříbuzné páry, což je zejména u mutací velice důležité. Z afrických papoušků jsou jeho chloubou papoušci kapští, kteří jsou zde poměrně dostupným druhem, a to jak nominátní forma Poicephalus robustus robustus, tak také poddruhy Poicephalus r. suahelicus a Poicephalus r. fuscicollis.

Protože se chovatel specializuje na mutace alexandrů malých, tak v chovatelském zařízení převažují. Mezi barevné mutace, které chová, patří kromě běžných jednobarevných zlaté olivy, žlutohlavé, žlutoocasé, bělohlavé či běloocasé. Voliéry pro papoušky jsou kovovo-dřevěné konstrukce. Chovatel využívá nejosvědčenějšího systému s tím, že postavil řadu voliér, před nimi je zastíněná kontrolní chodba a na druhé straně je obslužná chodba. Právě směrem k té mají papoušci k dispozici malý záletový prostor s budkou a krmnými miskami. Vzhledem k tomu, že v zimě teploty neklesají pod 5 °C, tak papoušci nepotřebují žádné zimoviště. Voliéry o velikosti 6 × 2 × 1,5 m (délka, výška, šířka) mají poměrně značnou velikost ok 4 × 2 cm, na dně je zemina, která udržuje potřebnou vlhkost, a bidýlka jsou z přírodního materiálu, kterého je zde v okolí dostatek. Budky jsou zvláštního charakteru. Jak vidíte na fotografii, tak jsou zešikmené, přičemž vletový otvor je v horní části. Herman má s tímto systémem velice dobré zkušenosti a budky jsou pro všechny druhy stejné, ať už se jedná o korelu, alexandra či papouška kapského. Velikost základny je 20 × 20 cm a výška je přibližně 38 cm. Herman tvrdí: Dříve jsem používal různé druhy budek, jak podélné, tak klasické vysoké. Mnoho chovatelů ve světě zastává názor, že na velikosti a tvaru budky nezáleží, což tak u některých párů může skutečně být. Mé poznatky jsou ale odlišné, a budky, které používám se nanejvýše osvědčily. Papouškům tak připomínají dutinu větve, ve kterých přirozeně hnízdí.“

Šikmý tvar také umožňuje měnit plochu dna – podle výšky hnízdního materiálu. Kontrolní dvířka může chovatel lehce otvírat z obslužné zadní chodby (viz obrázek) a přesně tak vidí průběh vývoje mláďat. Mezi voliérami nejsou žádné clony, takže všichni papoušci na sebe vidí, aniž by někdy došlo k agresivním šarvátkám. Co nás ale velice překvapilo, byly chovatelovy názory na krmení. Abych pravdu řekla, tak ale nebyl prvním v této zemi, od kterého jsme slyšeli podobné názory. Avšak nejen zde, ale také v naší západní Evropě se krmí vskutku poskrovnu. Na obligátní otázku, jak krmíte své papoušky, chovatel odpověděl: „Papoušci mají k dispozici plechovku, která je utvořená jako samokrmítko (viz obrázek). V ní je nasypaná pouze a jenom žíhaná slunečnice a papoušci si ji mohou brát podle libosti. Když slunečnice v plechovce dojde, znovu ji doplním. Na hnízdní období papoušky nikterak zvláštně nepřipravuji. Pokud má samice dva mladé, tak dostávají papoušci jednu vrchovatou lžíci vaječné míchanice dvakrát denně, a pokud má čtyři mladé, dostávají lžíce čtyři. Do krmení jsem nikdy nepřidával žádné vitaminové či minerálové doplňky. Naše zem je sopečného původu a potřebné minerály naleznou v červené půdě, která je na dně voliér. Občas přidávám ke krmení klasy kukuřice, jahody, mango, jablka či mrkev.“ Papoušci prý nikdy netrpěli na ztučnělá játra, což je dle zpráv českých veterinářů častým důvodem úhynů u nás. Mimochodem Hermanovy papoušky krmí černoška, která pracuje na farmě jako služebná. Chovatel jí označí vždy barevnou spinkou, kterou umístí na pletivo, zda má přidat jednu či dvě lžíce míchanice nebo klásek kukuřice.

Alexandři odchovávají své mladé výborně a dle Hermana se zatím nestalo, že by mládě vyhodili z budky či přestali krmit. U chovatele hnízdí od srpna do listopadu (kdy je v Africe jaro) a samice snáší 3–6 vajec, na kterých sedí v průměru 23 dnů. Mladí vylétají z hnízda po 7 týdnech. Jak chovatel uvádí, jsou to středně hluční papoušci a jeho zaujali svým upraveným, téměř voskově vypadajícím peřím a pravidelnými rysy zbarvení u mutací.

Papoušci kapští také dokáží svá mláďata dobře odchovat, ale stejně jako u ostatních druhů rodu Poicephalus je dobré kontrolovat v prvních dnech hnízdo, zda jsou papoušci dobře nakrmení. Charakteristickým znakem totiž je, že v prvních dvou či třech dnech mohou svá mláďata přestat krmit. Bez ohledu na toto Herman a jeho syn Peter papoušky kapské uměle odchovávají. Pro ruční odchov používají směs od firmy Avi-Plus (jihoafrická značka) a krmí zpravidla od prvního dne. Stejně jako u nás je v JAR velká poptávka po krotkých mláďatech.

Papoušci kapští zde hnízdí dvakrát ročně, poprvé v březnu až v červnu, a druhé hnízdění probíhá od října do prosince. Samice snáší obvykle 2 až 3 vejce, v intervalech 4–5 dnů. Mláďata, která jsou v budce přibližně 27 dnů, ji opouštějí v průměru většinou po deseti až jedenácti týdnech.

Chovatel Herman hodně spolupracuje s holandskými chovateli a také od nich má některé mutace alexandrů. Jak ovšem sám uvádí, je to pouze s cílem obnovy krve, protože v Evropě jsou papoušci o mnoho dražší, než v Jihoafrické republice, kde jsou ceny poměrně nízké.

 

Možná by stálo za to, aby čeští chovatelé navázali s chovateli této země kontakt, protože chovy papoušků jsou zde na vynikající úrovni. Jediným problémem však mohou být ambice Evropské unie o zákazu dovozů papoušků na náš kontinent, což ovšem v této době zatím není aktuální.

Alena Winnerová

ředitelka redakce časopisu PAPOUŠCI

Objednejte si tištěný časopis PAPOUŠCI

Nové a aktuální články najdete pouze v tištěné časopisu PAPOUŠCI. Právě tam se dočtete ty nejzajímavější články ze světa papoušků...

Objednat předplatné
Zpět na výpis článků

Také by Vás mohlo zajímat

30.01.2018
Milena Vaňková
Chov loriů černých
Lori černého řadíme do rodu Chalcopsitta. Je to papoušek střední velikosti. Obývá západní cíp Nové Guineje a některé okolní ostrovy. Lorie černé jsme si pořídili v roce 2006 a od té doby je pravielně odchováváme.
celý článek
29.12.2017
Václav Jiroušek
Mutace papouška červenokřídlého a jeho chov
Poslední roky jsem se zaměřil na mutace papoušků červenokřídlých, a to poté, co jsem si dovezl v roce 2000 první skořicový pár. V následujících letech přibyla mutace žlutá a šedozelená, jejichž kombinace mě zaměstnávají již více než deset let. Rád bych ve svých voliérách co nejdříve viděl létat vlastní odchov...
celý článek
31.12.2017
Alena Winnerová
Papoušci ze země nejkrásnějšího slunce
Ze všech míst, která jsme v Jihoafrické republice doposud navštívili, mne stále nejvíce oslovuje vyprahlé vnitrozemí provincie Northern Cape. Rozlehlé rudé pláně savany, které tu a tam zdobí trnité keříky či akácie, evokují v člověku slovem..
celý článek
30.12.2017
Dr. Matthias Reinschmidt
Eklektus různobarvý tanimbarský
Eklektus různobarvý (Eclectus roratus) je velmi zajímavý druh papouška, protože rozlišujeme více než deset různých poddruhů. Jedním z nejvzácněji chovaných je eklektus různobarvý tanimbarský (Eclectus roratus riedeli). Svým původem spadá do oblasti
celý článek