Načítám...
Váš nákupní košík je prázdný
08.08.2018

Pozorování agapornisů růžohrdlých v Namibii

Text: Dirk van den Abeele
Foto: Dirk van den Abeele

Ve dnech 16. a 17. října 2009 mě Kalahari Bird Club pozval, abych uváděl sympozium o agapornisech ve Vryburgu v Severozápadní provincii Jižní Afriky. Pro mě to byla ideální příležitost zajet si do Namibie, kde jsem mohl pozorovat agapornise růžohrdlého v jeho přirozeném životním prostředí.

Agapornis růžohrdlý v přirozeném prostředí

Přírodním biotopem agapornise růžohrdlého jsou převážně jihozápadní oblasti Afriky, a to od jihozápadu Angoly přes velkou část Namibie, část severní oblasti Severokapské provincie v Jižní Africe a část Botswany poblíž jezera Ngami.
V Angole najdeme poddruh Agapornis roseicollis catumbella, ve zbylých výše popsaných oblastech pak nominátní formu Agapornis roseicollis roseicollis. Poddruh A. roseicollis catumbella je menší než nominátní forma, má intenzivnější zbarvení a světle oranžový zobák (Hall, 1952).
Typickým biotopem, kde najdeme agapornisy růžohrdlé, je africká savana. Tyto obrovské a rozsáhlé oblasti jsou z 25 až 50 % porostlé různými druhy trav a akácií, především Acacia erioloba a Acacia karroo.
V afrikánštině se akácii Acacia erioloba říká kameeldoringboom. Tento strom je porostlý trny a v době rozkvětu má žluté mimózovité květy. Může dorůstat do výšky až sedmnácti metrů. Acacia erioloba byla dříve nazývána Acacia giraffae, protože její listy a květy s oblibou spásají žirafy. Odtud pochází i její afrikánský název kameeldoringboom. Acacia karroo má v afrikánštině název soetdoring. Tyto stromy jsou mnohem menší, ale i tak dorůstají do výšky 12 metrů. Jak kameeldoringboom (velbloudí trn), tak i soetdoring (měkký trn) mají v době rozkvětu žluté mimózovité květy.

 


V roce 2004 zkoumali agapornise růžohrdlé (Agapornis roseicollis) v terénu profesor Mike Perrin a Henri Ndithia (oba z Výzkumného centra pro zachování afrických papoušků, univerzita Kwa-Zulu Natal, Jižní Afrika) a Matthias Waltert (Centrum pro zachování přírody, Univerzita Georg-August, Göttingen, Německo).


Účelem této práce v terénu bylo:

a) prozkoumat rozmnožovací chování
ve volné přírodě
b) pozorovat stravovací návyky
c) zaznamenat pohyby mezi oblastmi krmení a rozmnožování

 


Aby bylo zajištěno spojení mezi obdobím dešťů a chovným obdobím, byly práce v terénu prováděny od ledna (letní deště) do začátku srpna (konec období sucha). Výsledek tohoto výzkumu byl zveřejněn v letech 2006 a 2007 ve vědecké publikaci Ostrich.
Ve svém přírodním prostředí žijí tito ptáci ve skupinách po dvaceti až třiceti jedincích. Někdy se rozmnožují ve starých hnízdech snovačů. Tito snovači, zvaní společenští snovači (Philetarius socius), jsou malí ptáci obývající stejnou oblast jako agapornisové růžohrdlí a vytvářejí si obrovská společná hnízdiště tvořená desítkami, někdy až stovkami jednotlivých hnízd. Agapornisové růžohrdlí obvykle tyto malé ptáky vyženou a zmocní se jejich hnízd. Hotová hnízda pak používají bez jakékoli změny. Místní výzkumy ovšem ukazují, že většina agapornisů růžohrdlých používá častěji než hnízda snovačů dutiny stromů. Přibližně 71 % hnízd bylo nalezeno v dutinách akácie Acacia erioloba, což znamená, že tento strom představuje nejoblíbenější hnízdiště. Agapornisové se dokonce živí semeny tohoto stromu. Ze stromu mají ptáci i hnízdní materiál: kůru, listy, větvičky, trávu atd. Ptáci si uvnitř dutiny stromu staví pohárovité hnízdo. Samice agapornisů růžohrdlých přenáší hnízdní materiál
v peří na trupu, na rozdíl od většiny ptáků, kteří ho nosí v zobáku. Materiál, který jim upadne, už nesbírají, raději si najdou nový (Ndithia, Henry, Perrin & Michael, 2006, Perrin & Waltert, 2007).


Během výzkumů bylo rovněž zjištěno, že během chovné sezony bylo přibližně 72 % všech mláďat usmrceno hady nebo jinými škůdci. Počet přeživších mláďat na jedno hnízdo je pouhých 1,65, což je velmi málo. Studie neprokázala, zda to bylo jen v tomto případě. Tato práce v terénu byla prováděna ve specifickém období, a proto nebyly prozkoumány možnosti druhého líhnutí. Během tohoto výzkumu také nebylo možno se zabývat hnízdy snovačů v akáciích. Navíc se nepodařilo odhadnout počet agapornisů růžohrdlých ve volnosti.
Moje vlastní pozorování Profesor Perrin prováděl výzkum v Namibii ve třech různých lokalitách – Claratal, Hohewarte a Haris. Tyto lokality leží poblíž oblasti Windhoek – Claratal (22° 44'S, 16° 45'E) a Haris (22° 43'S, 16° 51'E), jsou 42 km jihozápadně od Windhoeku a Hohewarte (22° 37'S, 17° 20'E) je 44 km východně od Windhoeku. Celková vzdálenost mezi těmito lokalitami je vzdušnou čarou přibližně 60 km.

 


Dne 20. října 2009 jsme vyjeli z Vryburgu a vydali se hledat A. roseicollis do jeho přírodního prostředí. Měli jsme vybrané tři lokality, kde jsme doufali, že tohoto agapornise spatříme. První lokalita byla v blízkosti Mata Mata (25° 46' 16,59"S, 19° 59' 41,13"E), druhá 5 km západně od pozemku Toros Lodge (25° 42' 17,18"S, 19° 55' 45,61"E) a třetí na farmě Jana Wasserfalla poblíž pohoří Karas (27° 30' 37.57"E, 18° 53' 25.70"S). Mata Mata a Toros Lodge leží v blízkosti hranic s Jižní Afrikou a parku Kalahari Transfrontier. Farma Jana Wasserfalla je vzdušnou čarou 220 km jihozápadně od lokality Mata Mata. Tato oblast je biotopem nominátní formy Agapornis roseicollis roseicollis.

 


Pojmeme-li jako centrální bod lokality, kde prováděl výzkumy prof. Perrin Windhoek, leží Mata Mata vzdušnou čarou přibližně 455 km jihozápadně od Windhoeku a lokalita Jana Wasserfalle přibližně 570 km jihozápadně od Windhoeku. Přírodní vegetace všech těchto tří lokalit je typická savana a oblastmi Mata Mata i Toros Lodge protéká řeka Auob. Tato řeka, podobně jako tolik jiných řek v Namibii, má vodu pouze v období dešťů – někdy je dokonce vyschlá několik let po sobě. Za posledních přibližně 40 let měla tato řeka vodu pouze v letech 1973, 1974 a 2000 (Engelbrecht, 2009, p5).


Místní farmáři však čerpají podzemní vodu za pomoci větrných mlýnů nebo solární energie do velkých rezervoárů a pak ji používají jako pitnou vodu pro dobytek, ovce a kozy. Ze žlabů pro dobytek pijí i ptáci.
Přibližně v 10 hodin ráno jsme poblíž řečiště uviděli agapornise růžohrdlé, schované mezi stromy a keři, především akáciemi kameeldoringboom a také několika akáciemi Acacia haematoxylon. Nejdřív jsme je slyšeli, ale neviděli. Prozradil je typický pisklavý hlas. Pro milovníka agapornisů je jejich spatření ve volnosti doslova třešničkou na dortu.

 


S připravenými fotoaparáty jsme procházeli mezi stromy, když jsme zahlédli dva agapornise růžohrdlé poskakovat z větve na větev – což je dosti nebezpečná hra vzhledem ke všem těm trnům okolo. Trochu dál jsme pak našli velké hnízdo snovačů. Předpokládal jsem, že tam hnízdí oba ptáci, které jsme zahlédli, a nespletl jsem se. Můj průvodce Albert van Lingen odešel pro auto, zatímco já jsem zůstal poblíž tohoto starého hnízda snovačů. Když Albert nastartoval auto, oba ptáci vzlétli a zamířili k hnízdu snovačů – což pro mě byla ideální chvíle na focení. Když Albert zastavil motor, ptáci znovu vzlétli. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, zda tito ptáci měli vejce nebo mláďata.
Velmi trpělivě jsme pokračovali v hledání. Zakrátko jsme si všimli skupinky přibližně dvaceti agapornisů růžohrdlých, kteří hledali potravu pod stromem kameeldoringboom. Z dálky jsme mohli pozorovat, že ptáci žerou semena béru přeslenitého neboli „klitsgras“ (Setaria verticillata). Tento typ travin roste ve stínu stromů kameeldoringboom, protože půda je tam trochu vlhčí než jinde. Jihoafričané říkají této trávě „klitsgras“, protože když se jí dotknete, přilepí se vám na šaty. Agapornisům semena této trávy velmi chutnají. Když jsme přišli trochu blíž, ptáci se rozlétli a zmizeli
v korunách stromů.


Odjeli jsme zkusit štěstí jinam. Slyšeli jsme totiž, že „zelený papoušek“, jak místní obyvatelé nazývají agapornisy růžohrdlé, se dá najít i na pozemku Toros Lodge. Když jsme tam přijeli, uviděli jsme několik agapornisů růžohrdlých na stromech u řeky Auob. To už bylo poledne, kdy bývá velmi horko, skoro 30 stupňů, a proto ptáci klidně posedávali na stromech. V tuto denní dobu totiž odpočívají nejen ptáci, ale celá příroda. Rozhodli jsme pokračovat v cestě směrem k pohoří Karas. Toto pohoří leží v jihovýchodní oblasti Namibie. Části pohoří se říká „Die Groot Karasberge“ (do 2 200 metrů) a část nad 1 500 metrů se nazývá „Die Klein Karasberge“. Naše cesta byla dlouhá celkem 350 km.
Krajina v této oblasti je skutečně nádherná. V závislosti na ročním množství srážek se savany v blízkosti pohoří Karas mění v polopoušť pokrytou kameny. Oblasti, kde více prší, mají více vegetace i stromů. Tam, kde je málo stromů, používají snovači ke stavbě svých společných hnízd telefonní stožáry nebo sloupy elektrického vedení. Je velmi neobvyklé, že si tito malí ptáci dokáží postavit velká hnízda, někdy o průměru nad dva metry. Nezjistili jsme však, zda se i tady nacházejí agapornisové růžohrdlí.

 


Poblíž pohoří Karas jsme potkali dva zaměstnance namibijské energetické společnosti, která zajišťuje servis elektrické sítě. Řekli nám, že některá z těchto hnízd snovačů odstranili a že v některých byla mláďata ptáků, které nazývají „zelení papoušci“. To dokazuje, že růžohrdlí odchovávají v říjnu mláďata v hnízdech snovačů. Pozdě odpoledne jsme dorazili na farmu Jana Wasserfalla. Jan nás ujišťoval, že v tomto ročním období budou mít agapornisové růžohrdlí na jeho farmě mladé. Odjeli jsme podívat se na velké hnízdo snovačů ve stromě kameeldoringboom. Zaparkovali jsme pod hnízdem a za pomoci baterky jsme se snažili zjistit, zda je hnízdo obsazeno. Nenašli jsme ani jediného, zato byla téměř všechna hnízda obývána snovači. Potom nás Jan vzal k dalšímu hnízdu a tam jsme našli krásné růžohrdlé. V celé řadě hnízd byli ptáci, kteří ještě neměli úplné zbarvení dospělců, a někteří ještě měli černé znaky na zobáku – což je jasný důkaz toho, že se jednalo o mladé agapornise růžohrdlé, pravděpodobně mladší tří měsíců. Kromě agapornisů růžohrdlých obývali některá hnízda i snovači. Na okraji dvou hnízd bylo množství bílých výkalů a my jsme zjistili, že v nich bydlí sokolíci malí. Tito sokolíci (Polihierax semitorquatus) žijí v jižní části Afriky a v této oblasti se jedná o nejmenší sokoly. Měří asi 20 centimetrů a živí se především hmyzem, drobnými plazy a dokonce i malými savci (Oberprieler & Cillie, 2008, p150).
V některých hnízdech jsme našli také amadiny červenohlavé (Amadina erythrocephala) i několik neznámých ptáků. Albert je označil za datly, ale ptáci při vyrušení bohužel ulétli, takže jsme si je nemohli pořádně prohlédnout.


Další hnízdo okupoval had, kterého jsme raději nechali na pokoji. Naštěstí jsme mu do hnízda nestrčili ruku. Abychom ptáky pokud možno nerušili, odešli jsme už za několik minut. Zjistili jsme to, co jsme chtěli – agapornisové růžohrdlí měli skutečně v tomto ročním období mladé. Čtyři agapornise (dvě mláďata a dva plně opeřené jedince) jsme si vzali s sebou, abychom si je mohli vyfotografovat za dne. Potom jsme je vypustili v blízkosti hnízd. Jedno ze dvou mláďat mělo úplně černý zobák, druhému se již začínal zbarvovat. Odhadovali jsme, že nejsou starší než tři měsíce. Byli stejně velcí jako divoce zbarvení agapornisové růžohrdlí, které chovají belgičtí chovatelé, od hlavy k patě měřili 15,6 a 15,9 centimetrů. Oba starší ptáci, kteří měli plné zbarvení, pocházeli ze stejného hnízda a podle našeho názoru se jednalo o chovný pár. Tito ptáci byli o něco větší (16,2 a 16,1 centimetrů). Peří na trupu jednoho ptáka bylo světlemodré (myslíme si, že to byla samice) a druhý pták měl modré peří na trupu mnohem tmavší. Na fotografiích, které jsme udělali, je tento rozdíl jasně vidět. Jinak jsme v peří obou ptáků nenašli žádné rozdíly.

 


Z toho vyplynuly tyto otázky:
a) rozdíl v peří na trupu – je normální?
b) rozdíl v barvě, světlá oproti tmavé modré barvě – nesouvisí s rozdílem pohlaví?
c) nebo se jedná o tmavý faktor?


Poslední otázka nezůstala bez odezvy. Na sympoziu ve Vryburgu mi jeden chovatel ukázal několik fotek zelených agapornisů růžohrdlých. Jednalo se o mláďata ptáků odchycených ve volnosti, které dostal od jiného chovatele z Namibie. To mohlo znamenat, že ve volnosti skutečně mohou existovat agapornisové růžohrdlí s tmavým faktorem. My jsme během své cesty po Namibii viděli jen normálně zbarvené agapornise. Nebyli jsme tam však dlouho a viděli jsme jen málo ptáků; ovšem ten rozdíl v modrém opeření trupu skutečně existoval. Zjistili jsme, že v polovině října jsou v hnízdech mláďata, a to dva až tři měsíce stará. To znamená, že rodiče začali se snůškou během srpna a to je v této oblasti zimní sezona, což znamená, že v noci teplota klesá pod bod mrazu a denní teploty jsou asi 15 stupňů Celsia. Hnízda snovačů jsou však dokonale izolovaná proti chladu, což znamená, že teploty uvnitř hnízd jsou vyšší než venku.


Výzkum, který prováděl profesor Perrin, ukázal, že agapornisové růžohrdlí hnízdí i od ledna do srpna. Navzdory malému množství výsledků hnízdění, které našel jeho tým v roce 2004, se zdá, že se tito agapornisové ve svém přírodním prostředí vyskytují dosti hojně. Doufáme, že toto přírodní prostředí agapornise růžohrdlého nebude v budoucnu narušováno, aby tito ptáci nebyli ohroženi a nezmizeli z volnosti.

 

Použitá literatura:
Engelbrecht, H. (2009). Kgalagadi Transfrontier Park (Vol. 5).
Hall, B. (1952). A new race of Agapornis in Angola. Bulletin of the British Ornithologist's club, 73(3), 25.
Ndithia, Henry, Perrin, & Michael, R. (2006). Diet and foraging behaviour of the Rosy-faced Lovebirds.
Agapornis roseicollis in Namibia. Ostrich - Journal
of African Ornithology, 77(1-2), 51, 45.
Ndithia, H., & Perrin, M. R. (2006). The spatial ecology of the Rosy-faced Lovebird Agapornis roseicollis in Namibia. Ostrich: Journal of African Ornithology, 77(1).
Ndithia, H., Perrin, M. R., & Waltert, M. (2007). Breeding biology and nest site characteristics of the Rosy-faced.
Lovebird Agapornis roseicollis in Namibia. Ostrich, 78(1), 13-20.
Oberprieler, U., & Cillié, B. (2008). The bird guide
of Southern Africa. Game Parks publishing.

Tento článek byl uveřejněn
v časopisu PAPOUŠCI 4/2010

Na tento web dáváme pouze některé vybrané články z archivu. Nové a aktuální články najdete pouze v tištěné časopisu PAPOUŠCI. Právě tam se dočtete ty nejzajímavější články ze světa papoušků...

Objednat předplatné
Zpět na výpis článků

Také by Vás mohlo zajímat

10.07.2018
Milena Vaňková
Dáváte svým papouškům rybíz?
I když je letos příroda s dozráváním úrody témě o měsíc popředu,
celý článek
16.02.2018
Alena Winnerová
AKTUALITY Z LORO PARQUE – zprávy z parku každý pátek
Každý pátek vám budeme přinášet aktuální zprávy z LORO PARQUE – největšího papouščího parku světa.
celý článek
28.02.2018
Hillary Hankey
Takže chcete trénovat vašeho papouška pro freeflight … 2.díl
Pokračování rozhovoru s Hillary Hankey, majitelkou Learning Parrots a spoluzakladatelkou Avian Behavior International. Tentokrát se budeme mimo jiné věnovat nejčastějším otázkám majitelů papoušků, souvisejících s tréninkem.
celý článek
17.05.2018
MVDr. Veronika Sochorcová
Kvete černý bez
Od května do července kvete černý bez. Jeho květy a následně plody mohou posloužit jako zpestření ptačího jídelníčku.
celý článek