Načítám...
02.05.2018

Zajímavé chovatelské zkušenosti pana Josefa Zimy

Text: Radka Hrevušová
Foto: Radka Hrevušová

Když mi náš dlouholetý kamarád a chovatel papoušků Čenda oznámil, že mi domluvil návštěvu u svého známého, zeptala jsem se, co že má v chovu tak vyjímečného. Čenda se jen tajuplně usmál a řekl – uvidíš sama…

Zvenku pěkný upravený rodinný domek, nijak se nelišící od ostatních v ulici. Ale když nás příjemný pán uvítal a provedl kolem domu, opravdu jsem zůstala chvilku překvapeně stát. Otevřel se nám pohled na netradičně řešené prostorné voliéry krásně zapadající do okolní výsadby květin a keřů v zahradě nevelké, ale doslova zámecké. Po chvilce jsme už seděli s  Josefem Zimou a jeho manželkou a poslouchali jsme jejich milé vyprávění.


Před 35–40 lety byl Josef Zima členem královéhradeckého spolku chovatelů spolu se známým chovatelem Zdeňkem Špalkem, panem Wolfem a ostatními kolegy. Tou dobou nebyla prakticky jiná šance sehnat pro papoušky kvalitní krmení – ačkoliv šlo o „obyčejné“ proso, slunečnici a jiné zrniny. Být členem organizace byla proto nutná. Pokud například pár alexandrů velkých přestal krmit mláďata, nebylo kde koupit „sunar pro papoušky“, jak říká Josef Zima instantním směsím pro umělý odchov mláďat. Nezbylo nic jiného, než uvařit ovesné vločky, rýži, vejce, vše umixovat a namíchat ve vhodném poměru. Krmilo se lžičkou, injekční stříkačky a podobné vymoženosti dnešní doby nebyly volně k dispozici. Jeho paní tou dobou chodila do školy. Dnes jen vzpomíná na to, jak ráno nakrmila, odešla do školy, místo velké přestávky běžela domů ohřát kašičku, nakrmit, místo oběda zase… V šest hodin ráno první krmení, ve 22 hodin poslední. Dospělí ptáci krmí mláďata i v noci, ale dají mláďatům jen trošku. Krmivo od rodičů totiž obsahuje i hrubší kousky, zbytky oříšků a zrnin. Ty pak zůstávají mláďatům ve volátku, kde jsou na pohmat znatelné. Josef Zíma v noci nekrmí – jak říká, bylo by mu líto ptáky budit…

 


Ke krmení používá velkou injekční stříkačku s krátkou hubičkou o větším průměru, běžně používanou v nemocnicích ke krmení pacientů. Ptáci se rychle naučí na tento způsob přijímání potravy. Krmení lžičkou je podle p. Zimy zdlouhavé, některá mláďata se to ani nenaučí (některé je žravé a některé prská a krmit se nechce, prý stejně jako mimina). Krmení pomocí sondy nebo hadičky zavedené přímo do volátka pak ptákům způsobuje zbytečný stres. Podává osvědčenou, průmyslově vyráběnou směs belgické značky do věku zhruba tří měsíců, než mladí ptáci začnou přijímat sami potravu. Tou dobou už mláďata sama lezou z otevřené bedýnky umístěné v odchovné kleci – tu dává Josef Zima mláďatům pro pocit bezpečí, nahrazuje jim tím aspoň částečně hnízdo.


V každém ročním období nasedne pan Zima s manželkou do vlastnoručně vyrobeného traktůrku (který je sám o sobě výstavní kousek, co by nejspíš zaujal i Přemka Podlahu) a objíždí okolí. Svým ptákům sbírají všechny pamlsky, které postupně matka příroda naděluje. Třešně, červené i černé jeřabiny, hloh, šípky, postupně dozrávající obilí. Papoušci ochotně přijímají jitrocel i smetánku lékařskou – raději než listy mají její hořký, dobře očištěný kořen. Také od podzimu skladovaná jablka ptáci začátkem léta už odmítají a dají přednost kyselým, ale čerstvým „ječnišťatům“.
Co chovatel nezkrmí rovnou, uloží na zimu do velkého mrazáku určeného pouze pro tento účel. Krmné směsi pro své papoušky si míchá sám z bílé a žíhané slunečnice, lesknice, kukuřice a dalších komponentů. Denně dává semenec, oves přidává spíš jen rozelám, větší papoušci ho nechtějí. Kupované směsi s přídavkem banánových chipsů, sušené papriky apod. prý ptáci hodně přebírají, hlavně žakové jsou velmi nedůvěřiví ke změně stravy. Pan Zima preferuje přírodní krmení, ani nemění krmnou dávku cíleně podle období. Jak sám říká, nejpřirozenější je pozvolný přechod podle toho, co zrovna v přírodě dozrává. Používá jen minimum umělých přípravků a krmných doplňků – občas posype míchanici nebo naklíčené zrní vitamínovo – minerálním přípravkem (býv. Vitamix), nebo v misce zakápne slunečnici rybím tukem a dobře promíchá – slupky zůstanou mastné a ptáci při vylupování semen tuk „olížou“. Ale jak říká, méně bývá mnohdy více a předávkování ptáků vitamíny je podstatně víc nebezpečné, než podávání těchto látek pouze v přírodní formě.


Za zmínku stojí opravdu originální způsob uchovávání zrnin. V patře domu jsou rozmístěné uzavřené plastové nádoby, v každé je jeden druh zrní. Stropem dolů vedou plechové trubky dole uzavřené jednoduchým mechanismem. Do připravených odměrek nebo misek je možné během chviličky namíchat právě takovou krmnou směs, jakou potřebujeme. Toto zařízení nejen že dokonale zabrání myším v přístupu ke krmení a tím jeho znečištění a znehodnocení. Velmi praktická je i možnost namíchání směsi pro každý chovaný druh papoušků tak, jak právě jim vyhovuje.
Ve voliérách Josefa Zimy najdeme papoušky červenokřídlé, královské, aratingy sluneční, žaky šedé i žaky liberijské, amazoňany oranžovokřídlé, červenokřídlé nebo modročelé a žluté rozely.


Jak říká s úsměvem a nadsázkou, chovatel – akvarista, který nemá paví očka, není akvarista a stejně chovatel papoušků, který nikdy neměl andulky, není pravý chovatel… Andulka je podle jeho slov základ. Sám s nimi začínal ve svých 25 letech a dodnes jim zůstal věrný. Jeho voliérám dominuje jedna opravdu velká, s kruhovou střechou krytou rákosem a malým jezírkem, ve kterém se koupou kachničky karolinské. V tak velkém prostoru se prý pár velkých papoušků ztratí a nevynikne. Proto pan Zima vždy jednou za čas koupí 15 párů mladých andulek a vypustí je do této krásné voliéry. Ptáci se sami spárují, vytvoří si vlastní teritoria, zahnízdí a vyvádí mladé. Pohled na pestré hejno vytváří dokonalou iluzi pozorování těchto papoušků ve volné přírodě. Zhruba po pěti letech andulky odchytá a pořídí nové, nepříbuzné páry. Prostě jen tak, pro radost.

 

Radost a láska k papouškům je u Josefa Zimy znát z každé voliéry, z upraveného okolí, z každého slova tohoto chovatele. A veselí jsou i jeho papoušci – aratingy mě zvědavě pozorovaly z blízkosti pár desítek centimetrů a ochotně pózovaly do objektivu fotoaparátu, žako loudil pohlazení a amazoňani modročelí mi dlouze vyprávěli o všem možném a na rozloučenou pěkně pozdravili.

Dříve, když manželé Zimovi chodili na plesy, vždy před 22. hodinou jeli domů se slovy: „Jedno kolo bez nás, kamarádi, vy si zatím dáte…“ Honem se převléknout a nakrmit mláďata. Prý mu říkali – „jsi blázen!“ Přála bych světu – a nejen tomu papouščímu – víc takových „bláznů“…

Tento článek byl uveřejněn
v časopisu PAPOUŠCI 6/2009

Na tento web dáváme pouze některé vybrané články z archivu. Nové a aktuální články najdete pouze v tištěné časopisu PAPOUŠCI. Právě tam se dočtete ty nejzajímavější články ze světa papoušků...

Objednat předplatné
Zpět na výpis článků

Také by Vás mohlo zajímat

26.01.2018
MVDr. Helena Vaidlová
Vaječná míchanice pro papoušky – její přednosti a rizika
Používání vajec a vaječné míchanice v chovu papoušků není žádnou novinkou. Přesněji řečeno, „vaječka“ je již nerozlučně spjata s chovem ptáků a jsou jí přiznávány velké zásluhy. Každý chovatel má na problematiku svůj názor a postup.
celý článek
19.07.2018
MVDr. Veronika Trhoňová, Ph.D.
Pracovat pro potravu?
Proč naši papoušci chtějí “pracovat pro potravu”?
celý článek
20.09.2019
Rafael Zamora Padrón
AKTUALITY Z LORO PARQUE – život ve skupině je pro papoušky přirozený
Život ve skupině je pro papoušky přirozený. Jde o společenské tvory, kteří se v hejnu cítí bezpečně. 
celý článek
20.03.2018
MVDr. Helena Vaidlová
Pohlavní dimorfismus u žaků
V dnešní moderní době využíváme ke stanovení pohlaví u ptáků bez výrazného pohlavního dimorfismu nejrůznějších pokrokových metod. U žaků existuje spolehlivý znak pohlavního dimorfismu, který však není známý ani zkušeným chovatelům.
celý článek