KOGNA JIŽNÍ – nečekaný odchov

Kogna jižní (Enicognathus ferrugineus) se v přírodě vyskytuje ve východních Andách na jihu Argentiny. Areál rozšíření zasahuje až do Ohňové země a kogna jižní je nejjižněji žijícím druhem papouška. Obývá travnaté oblasti, listnaté a smíšené lesy. Není výjimkou, že zalétá do vysokohorských oblastí, kde vyhledává linie stálého sněhu. Chovem papoušků se zabývám desítky let, ale kognu jižní jsem si pořídil před necelým rokem. Odchoval jsem je vlastně zcela nečekaně a na základě získané zkušenosti lze předpokládat, že druhu prospívá chladnější ubikace, což odpovídá oblasti výše zmíněného přirozeného výskytu.

Kognové jižní u Antonína Zeleného. Foto copyright Alena Winner / PAPOUŠCI / AWIPARROTS

Převážnou část mého chovu tvoří australské druhy papoušků. V posledních letech jsem jej rozšířil i o druhy z ostatních kontinentů. Už v loňském roce jsem uvažoval o druhu kogna jižní a v lednu 2021 se mi naskytla příležitost pořídit si mladý pár, papoušky vylíhlé v roce 2020. Protože se vždy snažím mít minimálně dva páry stejného druhu, o několik týdnů později přibyl do mých voliér ještě jeden pár, který jsem sestavil ze čtyřletých jedinců.

Novým papouškům jsem poskytl prostornou šestimetrovou voliéru o výšce dvou metrů a umístil je samostatně po páru. Oba páry si v nové ubikaci dobře zvykly, ale neřekl bych, že by o sebe papoušci jevili výraznější zájem. Nepředpokládal jsem, že by mohlo dojít k zahnízdění, a také jsem na kogny nechtěl chvátat, a proto jsem nevěnoval výraznější iniciativu, abych je přiměl k zahnízdění. V tu dobu jsem navíc potřeboval voliéru pro jiné papoušky, a proto jsem se rozhodl umístit oba páry kogen jižních do jedné společné voliéry, aby zde byly do další sezóny, kdy začnu s intenzivnější péčí, která by papoušky motivovala k případnému zahnízdění.

Oba páry měly od měsíce června 2021 k dispozici novou voliéru o velikosti 3 × 2 × 2 m (délka, šířka, výška) ve vnitřní části mého chovatelského zařízení. Na pletivo jsem instaloval dvě hnízdní budky, protože kognové v nich nocují. Velikost základny budky činila 20 centimetrů a výška asi padesát centimetrů. Dovnitř jsem dal hrubé piliny. Tato ubikace je v krytém prostoru, avšak není vytápěná.

Kogna jižní patří mezi velmi adaptabilní papoušky a přemístění párům vůbec nečinilo problém. Ptáci spolu vycházeli dobře a nikdy jsem nezaznamenal, že by vůči sobě byli agresivní. V novém prostředí se nepřepárovali. Mladý pár spal v jedné budce a druhý pár ve druhé.

Kognové jižní u Antonína Zeleného. Foto copyright Alena Winner/PAPOUŠCI/AWIPARROTS

Krmnou dávku v tu dobu tvořila směs ovsa a prosa, do které bylo přidáváno nepatrné množství slunečnice. Protože bydlím nedaleko lesa, měli kognové k dispozici velké množství čerstvých borovicových větví k okusu. Vypozoroval jsem, že milují šišky, které v tu dobu často dostávali. Protože bylo léto, bylo podáváno také čerstvé zelené krmivo a nejrůznější sezónní plodiny. Žádné vitamíny navíc papouškům nepřidávám a snažím se vždy o pestrou stravu. Množství krmiva bylo zhruba půl hrstě zrnin na jeden pár. Protože se kognové rádi zdržují na zemi, mají zde umístěné také misky s krmivem a vodou.

Kognové jižní u Antonína Zeleného. Foto copyright Alena Winner/PAPOUŠCI/AWIPARROTS

Protože jsem s odchovem nepočítal, nekontroloval jsem ani hnízdní budky. Kognové se v nich zdržovali často, ovšem takhle se chovali už od doby, kdy jsem si je přivezl. K mému překvapení byl v měsíci srpnu z jedné z budek slyšet pískot. Budku jsem zkontroloval a objevil tři krásně nakrmená a prospívající mláďata. Pro jistotu jsem v tu chvíli zkontroloval budku i mladého páru. A nastala opět nečekaná situace. Samice zahřívala čtyři vejce, z nichž tři byla oplozená. Papouškům jsem od té doby k základnímu krmivu přidával ještě vaječnou míchanici a naklíčené zrniny.

Kognové jižní u Antonína Zeleného. Foto copyright Alena Winner/PAPOUŠCI/AWIPARROTS

Když jsem kroužkoval mláďata staršího páru (kroužky 6,5 mm), byla už mláďata vylíhlá také v budce mladšího páru. Protože jsem o snášce nevěděl, nedokáži přesně určit, jak dlouho samice seděla. Thomas Arndt uvádí 24 až 26 dní. Mláďata opustila budku v měsíci říjnu a až do současné chvíle (prosinec) mám všechny papoušky v kolonii ve společné voliéře.

Domnívám se, že kogna jižní je druh, u kterého skupinový chov může velmi dobře fungovat. Jde o aktivní papoušky, kteří potřebují prostornější voliéru, nicméně myslím, že vysoké teploty jim nesvědčí. Samozřejmě by měli být ve voliéře, která je chráněna proti větru, nicméně rozhodně by neměla být přetopená. Druhu svědčí chladnější podmínky. Co dále doporučuji, je vyšší budka, která je uvnitř velmi tmavá. Kogna jižní je nádherný druh papouška, který vzhledem ke svému matně zelenému zbarvení vypadá na první pohled nenápadně. Vzhledem ke své aktivitě je ale nepřehlédnutelný a zejména při skupinovém chovu jeho elegance nádherně vynikne.