RIZIKA PŘEKRMOVÁNÍ U PAPOUŠKŮ

Překrmování papoušků, jak tento pojem dnes klasicky chápeme, u ptáků žijících ve volné přírodě deštného pralesa nebo savany neexistuje. I když i tito jedinci konzumují tučná semena nebo potravu s vysokým obsahem cukrů, neděje se tak každý den v roce, protože plody a semena dozrávají postupně a spektrum přijímané potravy se neustále mění.

Vzhledem k přirozeným přírodním cyklům, které probíhají v biotopech, kde papoušci žijí, se střídají „tučná“ a „hubená“ období. Ta pak samozřejmě souvisejí s přirozenými životními cykly ptáků během roku, jako je příprava na chovnou sezónu, snáška vajec, krmení mláďat, přepeřování apod.

Především koncem minulého století však zasáhl člověk, který – motivován různými zájmy – přesunul papouščí druhy do zcela odlišného biotopu a klimatu a nabídl jim náhradní potravu. Existuje samozřejmě snaha ji neustále vylepšovat a optimalizovat. Problém však spočívá v tom, že u mnoha druhů přesně nevíme, jaké spektrum potravy ve volné přírodě přijímají. Navíc některé druhy jsou „potravní specialisté“. Právě kvůli tomu se odchov jejich mláďat často nedaří a ani rodiče se nedožívají vyššího věku, jelikož nabídnout jim přirozenou potravu není v našich podmínkách možné.

V zájmových chovech nebo u domácích mazlíčků však překrmování bohužel existuje. Chovatelé v dobré víře nabízejí takové složení potravy, které považují za optimální, a přitom nechápavě kroutí hlavou, jak je možné, že se v podkoží ptáků stále tvoří tukové vrstvy. To je klasická situace u některých druhů amazoňanů. Geneticky velmi náchylní k překrmování jsou například někteří amazoňané, kakadu růžový a andulka vlnkovaná.

Pravděpodobně nejčastější příčinou překrmování a následných problémů je skutečnost, že si papoušek z pestré směsi (kterou považujeme za ideální) vybírá pouze semena s vysokým obsahem tuku. Chovatel pak nespotřebovaný zbytek vyhodí a druhý den opět nabídne směs, která obsahuje i tučná semena. Někteří chovatelé časem rezignují a – ze strachu před „smrtí hladem“ – nabízejí pouze oblíbená semena. Příkladem může být andulka vlnkovaná, která vyžaduje výhradně senegalské proso, nebo žako šedý, který přijímá pouze slunečnici.

Sameček kakadua růžového s nahromaděným tukem v podbřišku.
Foto © redakce časopisu PAPOUŠCI

Další možnou příčinou překrmování je disproporce mezi příjmem energie v potravě a možností jejího výdeje. U domácích mazlíčků je hlavním problémem nedostatečný prostor – ptáček se nemůže proletět a pouze přeskakuje z bidla na bidlo. Tento fenomén lze bohužel někdy pozorovat i v rozsáhlejších chovech větších papoušků.

Další příčinou je nezodpovědnost výrobců a prodejců lákavě vyhlížejících nutričních doplňků. Tyto produkty jsou v barevných obalech, díky přidaným barvivům a umělým vůním jsou výrazně barevné a voní po ovoci. Většinou se prezentuje, že obsahují i vitaminy a minerální látky. Převažující chuťovou složkou však bývá cukr, tuk je často hydrogenovaný, což není pro zdravotní stav dlouhověkých organismů ideální.

Předchozí část se týkala především kvantitativního překrmování. Existuje však i překrmování kvalitativní. Chovatel, veden snahou zlepšit zdravotní stav svého svěřence, nabízí vysoké dávky vitaminů. Rizikovější jsou přípravky ve formě prášku, které se hůře odměřují, a chovatel si často není jistý, zda se uvedené dávkování vztahuje na suchou nebo vlhkou potravu. Při aplikaci vitaminů v prášku se často setkávám s přístupem ve stylu mistra Wericha jako Rudolfa II.: „Přiměřeně, přiměřeně… a raději dvě lžičky navíc.“ Toto je zvlášť nebezpečné u vitaminů A a D3.

Sameček kakadua růžového v celkové anestezii před chirurgickým zákrokem pro odstranění tuku.
Foto © redakce časopisu PAPOUŠCI

Předávkování vitaminem A má ve skutečnosti podobné příznaky jako jeho nedostatek. Dochází ke změnám ve struktuře sliznic, což lze klinicky pozorovat nejčastěji na dýchacím traktu. Ptáci dýchají obtížně, slyšíme sípavé zvuky. V jednom případě předávkování vitaminem A byl u poměrně velkého papouška vnitřní průměr průdušnice zúžen na přibližně 1 mm.

Pro ručně dokrmovaná mláďata ary ararauny (Ara ararauna) je nebezpečné nadměrné podávání vitaminu D3. Dochází k mineralizaci svaloviny svalnatého žaludku, poruchám jeho peristaltiky a následně i trávení. Celkové příznaky mohou připomínat infekci aviárním bornavirem, která se však u takto mladých jedinců běžně nevyskytuje.

Andulka vlnkovaná s enormním množstvím tuku na prsou. Foto © redakce časopisu PAPOUŠCI

Pokud jde o důsledky kvantitativního překrmování (nadbytek tuku a cukru), nejčastějším problémem je ukládání tuku v podkoží (nad prsní kostí, v oblasti břišní stěny a ve slabinách). Tuk se také ukládá v okolí vnitřních orgánů – srdce, jater, mezi střevními kličkami a na stěnách vzdušných vaků. Tito ptáci nejsou ochotní se pohybovat, nelétají, samičky ztrácejí zájem o páření a hrozí u nich nebezpečí, že se uvolněná žloutková koule z vaječníku nedostane do nálevky vejcovodu, spadne do tělní dutiny a vyvolá žloutkovou peritonitidu, která často končí fatálně.

Samečci – zejména kakadu růžový – vzhledem k hromadění tuku v podkoží nejsou schopni páření a zraňují si zobákem špatně prokrvenou kůži nad útvarem v podbřišku. Všichni ptáci postižení překrmováním a ukládáním tuku v tělní dutině dýchají sípavě a při manipulaci jsou náchylní ke kolapsu.

Pokud byla nabízená tučná semena v minulosti špatně skladována, mohou po oxidaci mastných kyselin obsahovat volné radikály, které poškozují jaterní buňky. Výsledkem je tuková degenerace jater nebo až jejich fibróza (nahrazení funkční tkáně tukem či vazivem). Po jakékoli zátěži organismu pak mohou nastat vážné zdravotní komplikace.