Úhyn mláďat papoušků v průběhu inkubace a před vylíhnutím

Příčiny úhynu mláďat v průběhu inkubace a před vylíhnutím vychází především z chyb v technice líhnutí, bakteriální kontaminace embrya a nedostatků ve výživě samičky. Část úhynů je možno připsat efektu vrozených metabolických komplikací, které bohužel nelze ovlivnit.

Pokud si uvědomíme, že v průběhu jednoho měsíce se ze žloutku a bílku vytvoří živoucí organismus se všemi náležitostmi, jedná se na rozdíl od savců o vývoj obrovskou rychlostí. Navíc během této krátké doby je vyvíjející se zárodek zatížen několika metabolickými zvraty, týkajícími se především příjmu kyslíku a vylučování oxidu uhličitého. K těmto kritickým momentům mohou negativně přispět zevní faktory, které jsou při umělém líhnutí v režii chovatele. Jedná se o frekvenci obracení vajec, teplotu a vlhkost. Teplotu nelze chápat pouze jako absolutní číselnou hodnotu na displeji. Je tak úzce spojena s relativní vlhkostí, že spolu tvoří jeden celek, podobně jako současná fyzika používá v některých případech místo pojmů čas a prostor pojem časoprostor. Určitě se budou vzájemné korelace teploty a vlhkosti lišit u papoušků pocházejících z deštného pralesa Jižní Ameriky a papoušků ze suchého klimatu Austrálie. Obdobná zkušenost existuje například při líhnutí kuřat kura domácího v obrovských komorových líhních. Nastavení této jinak plně automatické líhně musí být odlišné např. v Holandsku a v ČR, protože klima v Holandsku je ovlivněno vlhkostí z moře.

První kritické období pro vyvíjející se zárodek je od druhého do desátého dne inkubace, kdy je na počátku zakládán a poté funguje žloutkový krevní oběh (využíván je kyslík rozpuštěný ve žloutku). Při prosvícení můžeme pozorovat pigmentované oko a síť krevních vlásečnic. V této době je zárodek velmi citlivý na vysokou teplotu. Pokud dojde k zastavení jeho vývoje, krevní vlásečnice se rozpadnou a pod skořápkou se objeví „krvavý prstenec“.

Po desátém dnu přechází zárodek na dýchání atmosférického kyslíku prostřednictvím chorioalantoidní membrány, která je dobře prokrvená a je uložena pod skořápkou. V období jejího vývoje je velmi důležité pravidelné obracení vajec. Pokud se pod skořápkou nachází bakterie, mohou nyní snadno proniknout do krevního oběhu a zárodek asi po týdnu usmrtit. Na povrch skořápky se bakterie dostanou při průchodu kloakou, kdy se vejce kontaminuje přítomným trusem. Pod skořápku se bakterie dostanou při smrštění obsahu vejce v důsledku změny teploty po snesení, kdy jsou bakterie z vnější strany skořápky nasáty přes její póry do podskořápečných prostor vejce. Z teploty 41–42 °C se vejce dostává náhle do teploty vnějšího prostředí, rozdíl může činit až 25 °C. Tento způsob kontaminace obsahu vejce se jeví dle zkušeností jako nejčastější.

Základem diagnostiky je výtěr kloaky rodičů a bakteriologická kultivace se stanovením citlivosti na antibiotika. Bakteriální patogeny se mohou přímo do žloutku dostat ještě před uvolněním žloutkové koule z vaječníku. Jedna cesta je hematogenní, kdy jsou bakterie do vaječníku zaneseny cirkulující krví. I když se může zdát přítomnost bakterií v krvi nepravděpodobná, patogeny tam proniknou přes kapiláry ve střevní sliznici.

Druhá možná cesta průniku bakterií do žloutku je aktivní prorůstání přes stěnu vzdušných vaků. Děje se tak například u mykoplasmat, která se mohou bez klinických příznaků vyskytovat na stěnách vzdušných vaků. Vzhledem ke specifické anatomii ptáků se při tvorbě žloutkových koulí na vaječníku žloutky těsně před uvolněním dotýkají stěny vzdušných vaků a mykoplasma může do žloutku proniknout. Bakteriální patogeny lze zjistit z krve laboratorním vyšetřením, diagnostika mykoplasmat ze vzdušných vaků je pak poněkud komplikovanější. Většina virových patogenů u papoušků se přenáší i přes vejce, přesto nebývají viry příčinou úhynu embrya ve vejci. Uplatňují se negativně po několika dnech až týdnech. Jejich záchyt se dnes provádí většinou metodami molekulární biologie z krve, peří nebo orgánů.

Zhruba v polovině inkubace se zárodek ve vejci obrací hlavou k tupému konci. Při nedostatku minerálních látek nebo vitamínů to nedokáže a tzv. se utopí. Nejrizikovější období je několik dnů před vylíhnutím, kdy zaniká prokrvená chorioalantoidní membrána zajišťující v předchozím období příjem kyslíku a vylučování oxidu uhličitého. Mládě se v podstatě začíná dusit, je nuceno protrhnout membránu se zanikajícími cévami a začít dýchat vlastními plícemi ze vzduchové bubliny. Tento přechod znamená pro organismus další obrovskou zátěž. Projeví se při tom, jak je mládě vybaveno vitamíny a minerálními látkami, aby bylo schopno vylíhnutí fyzicky zvládnout.

V období tvorby vejce by měla mít samička vyšší než běžný příjem proteinů, především sirných aminokyselin, jako jsou methionin a lysin, dále vápníku, zinku, železa, mědi a hořčíku, vitamínů A, D3, E, B12, riboflavinu, biotinu, pyridoxinu, kyseliny listové a pantotenové.