Život s velkými slepicemi

Celý život mě provází různí opeřenci, především papoušci a exotičtí ptáci, které nyní chovám. Nicméně odmalička, a to ještě dřív, než jsem se k papouškům dostala, jsem se ke svému dědovi každé jaro chodila dívat na kuřata a malé králíky. Už několik desítek let děda Jan Pelikán totiž chová výstavní slepice plemene leghorn, za které na výstavách dostal mnoho ocenění. Dřív choval i zdrobnělé hempšírky, ale nyní mu zůstaly už jen leghornky.

A tak mě před pěti lety napadlo, že bych si k papouškům ještě mohla pořídit slepice. Jaké plemeno zvolit? Potřebovala jsem plemeno, které by nepřeletělo přes plot, protože máme velkou zahradu a nechtěla jsem slepice zavírat do žádného „kotce“. Chtěla jsem, aby mohly využívat celou plochu zahrady. Jednak proto, aby měly pohyb a jednak proto, aby pod nimi zůstala vždy tráva a neměly pod sebou ušlapané bahno. Proto připadalo v úvahu pouze velké těžké plemeno. Koupila jsem si literaturu, prolistovala atlasy s různými plemeny a ze všech těch krásných plemen se mi zalíbila orpingtonka v barevném rázu koroptví vlnitá.

Našla jsem chovatele ve Švýcarsku, který měl nádherné výstavní kusy. Neměl problém mi násadová vejce poskytnout. Jenže… Papouška jsem vylíhnout uměla, ale slepice ne a bála jsem se koupit si rovnou drahá vejce ze Švýcarska. Taťka poradil, abych si zkusila nejprve vylíhnout něco obyčejnějšího, a pokud se to vylíhne, kuřata můžu prodat vždycky. A pak ať se pustím do nákupu dražších vajec. Tak jsem hledala po inzerátech násadová vejce z ČR.

Slepice s ochranným sedlem

Doslova mě uchvátily nádherné obrovské „huňaté“ slepice Pavly Fučíkové, která v té době inzerovala jejich násadová vejce. Chovala brahmánky velké v modrém a černém barevném rázu. Tak moc se mi zalíbily, že jsem dokonce přehodnotila původní plán s orpingtonkami. Koupila jsem si od ní 20 násadových vajec. Vejce mi paní Fučíková musela poslat poštou, protože nám v té době zavřeli okresy kvůli covidu, jinak bych si pro ně dojela osobně. K mému údivu až na jedno vejce došla neporušená! Naštěstí mi paní Fučíková přibalila 3 vejce navíc, kdyby se nějaké po cestě rozbilo. Nažhavila jsem líheň a líhnutí započalo.

Líhnutí a odchov kuřat

Vzhledem k tomu, že chovám i již zmíněné papoušky, mám doma líheň RCom 20 Pro, a proto líhnutí kuřat byla jedna báseň. Zprvu jsem se bála, že vejce budou mít po cestě Zásilkovnou a nešetrném zacházení s balíkem, utrhaná poutka. Z 22 vajec se jich inkubovalo 18. Čtyři vejce odumřela kolem pátého dne inkubace a zbylých 14 se bez problému vylíhla. Nádhera. Brahmánky se mi líhnou 21–22 dní, je to kus od kusu. Po celou dobu inkubace mám teplotu stejnou, a to 37,7 °C. Prvních 18 dní ponechávám v líhni maximálně 45 % vlhkosti. Při vyšší vlhkosti se vejce špatně líhnou. Líheň je automatická, a proto mám nastavené otáčení vajec o 45° po 60 minutách.

Pečlivě sleduji vývoj vajec každý den. Každý den je prosvítím, a pokud vidím, že nějakému vejci se zvětšuje vzduchová bublina rychleji, dávám na radu mého dědy a rozprašovačem velmi jemně vejce postříkám teplejší vodou, aby vejce mělo vyšší vlhkost. Devatenáctý den vypínám otáčení vajec a nastavuji vlhkost na 65–70 %. No a pak už jen čekám. Dvacátý den se většinou ozývá z některých vajec pípání a já prosvěcováním sleduji, jestli vše probíhá správně, tzn. kuře by se mělo v blízké době ve vejci otáčet.

Kuřata rostou velmi rychle. Vlevo je čerstvě vylíhnuté kuře, vpravo kuře ve věku tří dnů

Z těchto důvodů stoprocentně doporučuji koupit si kvalitnější líheň jako je například zmíněný RCom nebo líheň na podobném principu. Levné líhně na drůbež většinou samy nedokáží regulovat vlhkost, proto po otevření líhně se často nevrací vytvořená vlhkost a teplota na původní hodnotu před otevřením a vejce/kuřata před líhnutím zbytečně osychají. To může mít pak za následek přilepení kuřete ke skořápce a špatný průběh líhnutí nebo nevylíhnutí kuřete.

Nicméně všechna kuřata se bez problému vylíhla. Kuřata jsou po vylíhnutí zvědavá a aktivně, ale nemotorně se po líhni „plácají“. Proto vždy počkám 2–3 hodiny, než kuřata z vejce oschnou a přemisťuji je do připravené klece s hoblinami a vyhřátou topnou deskou WP-60. Nelíbí se mi, když se kuřata v líhni ještě nemotorná „plácají“ ze strany na stranu a mlátí a nešetrně převalují zbylá nevylíhlá vejce, která se pak také převalují z jedné strany líhně na druhou. Jak jsem již říkala, i po několikanásobném otevření líhně kvůli přemisťování kuřat jsem neměla problém s tím, že by líheň do minuty nebo dvou nevrátila původní hodnoty teploty a vlhkosti, takže jsem ani neměla problém s tím, že by mi kuřata ke skořápce přischla.

Kuřata pod topnou deskou

Všechna vylíhlá kuřata jsem zkontrolovala, všechna měla krásně zatažený žloutkový váček a jevila se zdravě. Proto jsem jim ihned nabídla vodu a krmení Mifuma Kükenstarter Premium, kterým krmím první 3 týdny jejich života. Vzhledem k tomu, že brahmánky velmi rychle rostou a mají více peří (i na nohách), než jiná plemena slepic, zvolila jsem po konzultaci s výše zmíněným švýcarským chovatelem slepic krmiva značky Mifuma. Tím krmím dodnes od kuřete po dospělé slepice a jsem s ním nadmíru spokojená. Kuřata opravdu rostla jako z vody, což je vidět na přiložených fotkách. Každým dnem jsem zvedala výšku topné desky, kterou mám postavenou vždy ze šikma (výšku lze regulovat pomocí nožiček u desky), aby si každé kuře mohlo samo zvolit, v jaké teplotě chce zrovna být. Aby nebyla přehřátá ani podchlazená. Kuřatům nechávám prvních pár týdnů rozsvícenou lampičku s tlumeným světlem i přes noc, aby se při možném leknutí v noci neušlapala.

Jedno kuře při mém prvním líhnutí jevilo druhý den života známky roznožky, a proto jsem mu nohy svázala k sobě stuhou. Během pár dní se nohy spravily a z kuřete pak vyrostl nádherný kohout. Kuřata kroužkuji ve věku maximálně 8 týdnů, protože pak mají příliš velké nohy vzhledem k jejich rousům a kroužek nelze přes nohu přetáhnout. Pro slepice používám velikost kroužku 24 a pro kohouty 27. Pohlaví u kuřat se rozlišuje velice obtížně. Většinou rozeznávám kohouty a slepice od sebe podle chování, ale s jistotou lze pohlaví rozpoznat až kolem 3. – 4. měsíce.

Očkování

Kuřata již třetí den očkuji proti kokcidiím vakcínou Livacox T. Dále pak v průběhu očkuji dle návodu kuřata proti salmonele vakcínou Salgen a vakcínou Ornipest proti Newcastelské chorobě.

Krmení

Jak jsem již výše uvedla, své slepice krmím krmivem od značky Mifuma. Do třetího týdne života kuřat je krmím sypkou směsí Kükenstarter Premium. Poté přecházím na směs pro kuřata Kükenaufzucht Premium ve formě pelet. Těmi by se mělo krmit do osmého týdne života kuřat, ale vzhledem k tomu, že brahmánky rostou pomaleji než běžná kuřata menších plemen, krmím těmito granulemi až do desátého týdne. Poté přecházím na pelety pro mladé slepice Junghennen Premium. Občas je kombinuji s krmivem pro mladé kohouty Junghähne Premium. Jakmile slepice začnou snášet vejce, přecházím s krmivem na pelety pro nosnice, a to VollkraftPellet Premium. Těmi pak krmím po celý rok a občas jim na přilepšenou dám směs zrnin Wellness Legemischung Premium. Při přepeřování pak svým slepicím trochu přilepšuji granulemi pro závodní holuby, které slouží přímo pro přepeřování, a to Psittacus Racing Pigeon Moulting. Když začíná období, kdy sbírám násadová vejce do líhně, krmím minimálně 4 týdny před sběrem vajec peletami Zucht Premium a přidávám k nim trochu odchovných granulí pro holuby Psittacus Racing Pigeon Breeding. Celoročně jsou moje slepice i kohouti na zelené trávě, takže zelené mají celoročně k dispozici. Dále jim pak přilepšuji ovocem a zeleninou, jelikož ji pěstujeme i pro papoušky. Nejvíce si oblíbili nastrouhanou máslovou dýni, jahody, nastrouhaný okurek a spoustu dalšího. Vzhledem k tomu, že jsou brahmánky vysoké, dosáhnou na spodní větve jabloní a samy si trhají jablka. To samé s angrešty. SLEPICE NENÍ POPELNICE, a proto u nás nedostávají žádné zbytky z talíře, pokud se nejedná o zbytek ovoce nebo zeleniny. Nedávám jim ani brambory nebo pečivo, jak mají starší generace ve zvyku, protože se jedná o neplnohodnotné krmivo, kvůli kterému pak může docházet ke špatnému vývoji a nekvalitnímu opeření.

Povaha

Brahmánky jsou úžasná a velmi inteligentní stvoření. Jsou velice klidné i přemýšlivé. Vzhledem k tomu, že kuřata mívám vždy od vylíhnutí, bývají velmi krotké. Některé si na mě tak zvyknou, že za mnou splašeně běží už z dálky, aby mě přivítaly a mohly se nechat podrbat. Dokonce slyší i na své jméno. Některé zase samy skáčou do klína, kde mi spokojeně sedí a nechávají se hladit. Měla jsem i jednoho kohouta, který byl obrovský mazel. Každý den mě při příchodu do kurníku vítal, skákal mi do klína a asistoval mi při veškeré činnosti na zahradě.

Co se týká kohoutů, musím uznat, že i zde jde o klidné plemeno. Z desítek kohoutů, které jsem odchovala, nebyl ani jeden agresivní vůči člověku. Vždy se chovají relativně spořádaně. Nenapadají lidi a ani se nenapadají vzájemně mezi sebou. K takovým rivalitám dochází pouze v případě, že některý z jedinců je nemocný nebo velmi oslabený. Případně pokud je příliš mnoho kohoutů na jednom malém prostoru. Proti lidem se kohouti rozběhnou pouze v případě, když se jedná o cizí lidi, které neznají a mají pocit, že chtějí napadnout jejich hejno slepic. Pokud s cizími lidmi ale jdu já nebo někdo z rodiny, kohouti se chovají kultivovaně a nejeví žádné známky agresivity.

Přestože jsem v minulém roce koupila jednu velkou kočinku na okrasu a umístila ji mezi brahmánky, nevznikaly mezi nimi žádné spory. Jen se jí ze začátku trochu báli, protože kočinku jsem koupila v bílém barevném rázu. U slepic nechávám vždy minimálně 2 kohouty, kteří se vzájemně doplňují. Většinou mám jednoho k chovu a druhého jako hlídače. Své slepice si kohouti vodí a hlídají. Navíc, když se hejno slepic rozdělí a jdou každá na jinou stranu zahrady, vždy u každého hejna zůstane jeden kohout a oba se starají o svoje družky. Velmi dobře si je na zahradě hlídají. Když má kočka pocit, že na ně může zaútočit a vběhne nám na zahradu, celé hejno slepic zaútočí a kočku vyžene. Už jen proto, že slepice a kohouti jsou větší než samotná kočka. Slepice jsou velmi dobré kvočny. Na jaře zasedají a sedí na vejcích jako přilepené. Někdy jim musím nosit krmení až k zobáku a krmím je z ruky, protože samy se nechtějí z vajec zvednout. O vylíhlá kuřata se poctivě starají. Na prvních pár týdnů kuřata s kvočnami odděluji od zbytku hejna, protože slepice jsou hodně velké a mohly by malá kuřata zašlápnout nebo zalehnout.

Kurník

Kurník jsem vybudovala pro slepice dostatečně velký, aby měly prostor. To se obzvlášť hodí, když státní veterinární správa nařizuje uzavření slepic v kurníku z důvodu možného přenosu ptačí chřipky. Měří 6 x 2,5 x 2 m (š x d x v). V případě potřeby lze kurník předělit na půlku. Kurník je zateplený, a proto je v něm i v zimě kolem 10 °C. Pokud je venku pod 0 °C nebo je jakkoliv jinak nepříznivé počasí (vítr, déšť), jsou to fajnovky a raději si samy zalezou zpět do kurníku, než aby mrzly venku. Jako podestýlku používám hobliny. V kurníku nemám hřady, jelikož většina brahmánek na nich nerada seděla. Navíc jsou těžké a mohly by si o hřad deformovat hrudní kost. Všichni si hromadně ulehají ke spánku do jednoho nebo dvou rohů kurníku, aby spali společně. Krmítka i napáječky mám v kurníku vždy minimálně dvě, aby měli všichni možnost se napít a najíst, aniž by vznikaly zbytečné šarvátky. Kurník je opatřen automatickými dvířky, které mám nastavené na přesný čas, kdy se mají otevřít a zavřít.

Kvočna ve stáří pěti měsíců

Nevýhody

Přestože jsou brahmánky naprosto skvělé slepice, které bych za žádné jiné nevyměnila, mají i pár nevýhod. Jednou z nich je nadměrná konzumace krmiva. Pokud nemají možnost výběhu na zahradu (například z důvodu výše zmíněné ptačí chřipky), dokážou ve 35 kusech zkonzumovat 25 kg krmení na týden. Pokud jsou ale vypuštěné na zahradu, spotřeba krmiva je samozřejmě nižší.

Další (ne)výhodou je jejich velikost. Kohouti mohou dosahovat až 80 cm. Když pak pojímají slepice, bohužel může dojít k nechtěnému poškození zad slepice drápy. I to se mi už bohužel stalo a ne jednou. Naneštěstí se mi jednou stalo i to, že jedné poškrábané slepici vyzobaly její kolegyně díru do nohy o velikosti asi 3x5 cm dřív, než jsem stihla dojet z práce, takže jsem této nehodě neměla ani jak zabránit. Její léčba trvala asi 2,5 měsíce, ale došlo k úplnému zahojení rány a slepice je zcela bez následků. Proto je vhodné dávat z jara slepicím speciální sedla, přes která nepronikne velký dráp kohouta, a nedochází tak k fatálnímu poškození zad. Jako další nevýhodu bych uvedla jejich snášku. Mně osobně pro domácí použití bohatě stačí, protože slepice snáší cca 140 vajec ročně. Některým lidem ale tohle může vadit, neboť vyšlechtěná plemena vhodná ke snášce, například leghornky, snáší i 220 vajec ročně. Hybridní plemena jako dominantky i více. Vzhledem k tomu, že jde o velké plemeno, nežijí na rozdíl od menších plemen příliš dlouho, ale zhruba 4 roky. Najdou se výjimky, které žijí i déle, ale není jich mnoho.

I přes drobné nevýhody mohu brahmánky vřele doporučit i úplným začátečníkům. Jde o velmi příjemné, klidné, inteligentní, rozvážné a přítulné plemeno. Už několikrát si ode mě lidé kupovali kohouty ke svým slepicím jen tak na okrasu a vychovali z nich velké mazlíky, ke kterým se nebáli pustit i malé děti.

Tento článek vyšel ve spolupráci s firmou PurAl Technology s.r.o.

O AUTORCE:
Zvířata provázejí Ing. Petru Slavíkovou po celý život a stala se nedílnou součástí její každodennosti. Vyrůstala s německými ovčáky a akvarijními rybami a už jako malá s nadšením chovala křečky. Chovu papoušků se věnuje od svých dvanácti let. Začínala s andulkami vlnkovanými a postupně rozšířila chov o papoušky senegalské, aratingy, amazoňany, ary i drobné exotické ptáky. Později k nim přibyly také slepice a králík. Její dlouholetý koníček se nakonec stal i její profesí. Dnes pracuje ve firmách Janosch B&F a IBCESA, kde se může naplno věnovat tomu, co ji naplňuje a co ji provází už od dětství.