Kakadu inka
Kakaduové

Kakadu inka

Lophochroa leadbeateri

Kakadu inka – nádherný papoušek s indiánskou čelenkou, jeden z nejbarevnějších kakaduů vůbec!

Čeleď
Kakaduovití (Cacatuidae)
Rod
Cacatua (někdy jako jediný zástupce rodu Lophochroa)
Hmotnost
Hmotnost se pohybuje od 300 do 450 gramů, samice jsou menší než samci.
Velikost
35 – 40 cm
Délka života
Až 80 let.

Profil druhu

Z Atlasu papoušků · Markéta Palátová · 13. 8. 2021 · foto Arjan Haverkamp

Popis

Kakadu inka je středně velký papoušek, pro kterého je typické bílé a světle růžové zbarvení peří, doplněné nádhernou chocholkou. Ta je úzká (na rozdíl od kakadu alby nebo moluckého) a skládá se ze širokých per s oranžovo-červeným a žlutým pruhem. Jeho chocholka připomíná indiánskou čelenku.

Zobák tohoto papouška je šedý, stejně jako nožky.

Kakadu inka se vztyčenou chocholkou roztahuje na zemi křídla s oranžovorůžovou spodní stranou
Foto: Jim Bendon

Poddruhy

L.l. leadbeateri – vyskytuje se na východě a jihovýchodě Austrálie, ve vnitrozemních oblastech – má výrazný žlutý pruh na chocholce

L.l. mollis – pouštní druh, tzn. že ho najdeme v centrální Austrálii a na západě země – bez žlutého (nebo jen nevýrazného) pruhu na chocholce

Dva kakaduové inka se vztyčenými chocholkami sedí na stromě se světlou kůrou proti modré obloze
Foto: Christopher Watson

Pohlavní dimorfismus

Samci mají hnědé oči, samice hnědočervené.

Kakadu inka letí nízko nad zemí s roztaženými křídly ve večerním světle
Foto: J. J. Harrison

Výskyt

S kakadu inkou bychom se mohli setkat v suchých a polosuchých biotopech Austrálie. Jeho domovem jsou řídce zalesněné a křovinaté oblasti. Na rozdíl od jiných papoušků se druh obývající pouště nestěhuje za lepšími zdroji potravy a je přivyklý životu v tomto biotopu (roční srážkové úhrny zde dosahují max. 40 mm).

Život ve volné přírodě

Tito kakaduové se mohou vyskytovat v hejnech čítajících i několik stovek jedinců, obvykle se však jedná o desítky ptáků v hejnu. Živí se plody jehličnatých dřevin (sandarakovec, přesličník) a keřů a rostlin (grevilea, hakea, akácie, eremofila, codonocarpus). Velkou část potravy tvoří také semena trav a hlízy a kořínky rostlin. Z kůry stromů pak získávají larvy hmyzu. Pochutnají si i na vajíčkách mravenců nebo jiného hmyzu.

Za potravou létají velké vzdálenosti a pravděpodobně se mladí ptáci učí od starších v hejnu, kde tyto zdroje potravy hledat. Pro kakadu inka je typické, že se za zdroji vody vydávají dvakrát denně – brzy ráno a navečer.

Kakadu inka můžeme často najít ve společnosti jiných kakaduů – kakadu růžových nebo kakadu naholících, se kterými se hašteří při hledání potravy na zemi i na keřích nebo stromech.

Kakadu inka se vztyčenou červenožlutou chocholkou stojí na zemi mezi suchou trávou
Foto: J. J. Harrison

Papoušek v lidské péči

Kakadu inka není tak hlučný jako některé jiné druhy kakaduů. Jeho volání je popisováno jako plačtivé, ale v případě nebezpečí dokáže vydávat i velmi vřískavý křik. Papoušek komunikuje také skrze svoji chocholku, která zůstává složená na hlavě papouška, pokud je v klidu.

Jedná se o velmi ostražitého papouška, který potřebuje dostatek větví k okusu.

Podle Mulawky se jedná o jednoho z nejkrásnějších kakaduů vůbec, nicméně není tolik vyhledávaným společníkem. Jednak není tak inteligentní jako jiné druhy kakaduů, a také je velmi nedůvěřivý. Zatímco mláďata jsou obvykle přítulná, v dospělosti je tento kakadu spíš dominantní a není snadné ho něco naučit, nebo s ním vytvořit kamarádské pouto.

Kakadu inka se vztyčenou chocholkou a pootevřeným zobákem na tmavém pozadí
Zdroj: Pixabay

Chov

Kakadu inka pohlavně dospívá ve třech až čtyřech letech. Samice snese obvykle 2 až 5 vajec o velikosti 35-40 x 26-30 mm, mláďata se líhnou po 23 až 26 dnech. V hnízdě zůstávají dva měsíce a jsou krmena oběma rodiči. Přes den s nimi v hnízdě zůstává samec, v noci samice. Po vylétnutí z hnízda je rodiče (především samci) ještě nejméně další tři měsíce dokrmují.

Kakadu inka je monogamní a vytváří doživotní páry. Problémem odchovu je častá agresivita samce nejen vůči samici, ale také vůči mláďatům. Nesnesou ve své blízkosti jiné hnízdící páry. Vzhledem ke své ostražitosti se také stává, že pár hnízdo opustí, pokud se cítí ohrožen (třeba jen hlukem od sousedů).

Závěr

Kakadu inka je jeden z nejpestřeji zbarvených kakaduů vůbec. Jeho indiánská čelenka z něho dělá papouška, kterého si nemůžete splést s jiným. Ačkoliv to platí pro papoušky obecně, zde je potřeba to zdůraznit: pokud byste si chtěli pořídit kakadu inka, určitě mu bude lépe v páru ve velké venkovní voliéře, než jako „mazlíčkovi“ v obýváku. Jeho vlastnosti ho nepředurčují k milujícímu společníkovi, tím se stane jen dobře socializované a ochočené mládě.

Kakadu inka v letu zespodu, s roztaženými bílými a oranžovorůžovými křídly proti modré obloze
Foto: Richard Fisher

Zdroje:

The Cockatoos, A Complete Guide to the Species, Mulawka, Edward John, McFarland and Company, Inc., Publishers 2014

Cockatoos, Cameron, Matt, CSIRO Publishing 2007

Birds of the World

Texty v časopise 5

Od nejnovějšího.

2024
2020
2011
  • Číslo 4/2011 · strana 200 Kakadu inka – mé zkušenosti a pozorování John McGrath
2009
2004

Na webu 1

Články, které v časopise nevyšly.

Načítáme…