Agapornisové
Mutace recesivní straka
Text: Marek Blažek. Foto: Bernd Ziegenfuss, Jacek Nitsch, Petr Vopálka.
PAPOUŠCI 4/2021, v tištěném čísle od strany 232 5 minut čtení
V tomto článku
- Genetika
- Můj chov recesivních strak, jen pro předplatitele
Rád bych Vám dnes představil v chovech vzácnou mutaci – recesivní straku. Jejím chovem se zabývá velice úzká skupina chovatelů, přitom se její náročnost až tak neliší od jiné recesivní mutace. V článku Vám popíši hlavní znaky, dědičnost a vlastní zkušenosti z chovu této krásné, ale opomíjené mutace. Poprvé se objevila v roce 1968 v Austrálii u agapornise růžohrdlého. V roce 1990 pak v Nizozemí u agapornise fischeri. U těchto dvou druhů je tedy originální, do dalších druhů agapornisů (škraboškový, hnědohlavý, růžohlavý) byla přenesena transmutací.
Na první pohled může být její rozeznání pro začátečníky obtížné, v zelené řadě je tělo ptáka převážně žluté, v modré řadě bílé. Může tak dojít ke snadné záměně s mutací NSL ino, DEC (dark eyed clear) nebo pastelinem. Při bližším pohledu jsou ovšem patrné jasné rozdíly.
Proto je žádoucí nazývat mutaci na základě genotypu (genetické informace jedince, které se mohou, ale nemusí projevit ve fenotypu), nikoliv fenotypu (charakteristické zbarvení jedince – projev mutace, které je viditelné okem).
U recesivní straky je redukce eumelaninu, černého barviva, kolem 95 %, což má za následek převažující žlutou (bílou) barvu. Převážně na křídlech se vyskytují nepravidelné zelené (modré) skvrny, což je jednoznačně znakem straky. Kostřec je téměř kompletně žlutý, v modré řadě bílý (u přírodního jedince je fialový). Letky jsou žluté, na okrajích přecházející do bílé ve středu. Barva nohou a zobáku zůstává nezměněna. Totéž platí u agapornise růžohrdlého.
U agapornise škraboškového z důvodu vymizení téměř veškerého eumelaninu dochází k zesvětlání hlavy a stává se viditelně oranžovou, zbytkový eumelanin zanechává šedohnědý odstín, převážně v přední části kolem zobáku.
Genetika
Dědičnost mutace je autosomální recesivní. Mutaci tedy přenáší jak samec, tak samice a recesivní mutace se projeví pouze tehdy, je-li zmutovaný gen přítomen na obou chromozomech ptáka. Pokud je mutace přítomna jen na jednom chromozomu, hovoříme o tzv. „štěpitelných ptácích“.
Recesivní mutace se označují malým začátečním písmenem r – recesivní straka.
Stejné platí pro kombinaci v modré řadě. Dále je samozřejmě možné přidávat tmavý faktor, violet faktor aj. Kompletní výčet všech možných kombinací a teoretických chovných výsledků by vydal na celé jedno číslo magazínu.
Z tabulky lze vyčíst, že pro odchov recesivních strak se nabízí myšlenka spárovat spolu dvě straky, a tak bychom v hnízdě našli 100 % strak. Záměrně jsem tuto kombinaci neuvedl, protože ji velmi nedoporučuji. Recesivní straka není příliš silná mutace, tudíž je vhodné ji odchovávat přes štěpitelné jedince, varianta 2. V ojedinělých případech je možné odchovávat také na základě varianty 4, i zde však často dochází k tomu, že jsou mláďata slabá a drobná. Vhodnost této kombinace lze zjistit pouze kontrolním odchovem. Robustní, dobře stavění rodiče nejsou zárukou kvalitního odchovu. Při neuspokojivých výsledcích je nutné ptáky přepárovat.
Zajímavostí také je, že většina zelených strak či štěpitelných ptáků štěpí také do modré barvy.