Ara zelenokřídlý
Vlastní zkušenosti s chovem
Text a foto: Milena Vaňková.
PAPOUŠCI 3/2026, v tištěném čísle od strany 138 11 minut čtení
V tomto článku
- Život ve volné přírodě
- Chov v lidské péči, jen pro předplatitele
- Chov arů v bytě, jen pro předplatitele
- Zkušenosti z našeho chovu, jen pro předplatitele
- Jak správně ary zelenokřídlé krmit?, jen pro předplatitele
- Ruční odchov, jen pro předplatitele
- Závěr, jen pro předplatitele
- O autorce, jen pro předplatitele
Po arovi hyacintovém je ara zelenokřídlý druhým největším zástupcem rodu arů. Jde o silného a majestátního ptáka s mohutným zobákem. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu není patrný, a proto se k určení pohlaví využívá analýza DNA nebo endoskopické vyšetření. Myslím si, že se tito arové liší povahou například od arů ararauna a arů arakanga. Jsou klidnější, rozvážnější a působí dojmem větší přemýšlivosti. Dokážou analyzovat situaci, do níž se dostanou, a nejednají zbrkle. Mají své vlastní životní tempo, což se projevuje jak v partnerském soužití, tak i při chovu v roli domácích mazlíčků.
Život ve volné přírodě
Ara zelenokřídlý se vyskytuje od východní Panamy přes nížinné oblasti Kolumbie, Venezuely, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany a dále v Brazílii na jih až do Paraguaye, západně pak zasahuje do východního Ekvádoru, východního Peru a severovýchodní Bolívie; dříve se vyskytoval také v severní Argentině.
Ve volné přírodě obývá především nízko položené vlhké lesy a tropické i subtropické deštné pralesy. Nejčastěji se vyskytuje v blízkosti řek, bažin a zaplavovaných lesů, kde má dostatek potravy i bezpečná místa k hnízdění.
Žije obvykle v malých skupinách složených z rodinných párů a jejich potomků. Mimo období hnízdění se někdy sdružuje do větších hejn, která společně přeletují nad korunami stromů. Při letu je velmi hlučný a jeho silný křik je slyšet na velkou vzdálenost. Díky tomu se členové skupiny snadno dorozumívají i v hustém pralese, kde se navzájem nevidí. Arové zelenokřídlí vytvářejí pevné partnerské svazky, které často trvají celý život. Partneři bývají téměř neustále spolu, společně hledají potravu, vzájemně si upravují peří a chrání své teritorium. Hnízdí v dutinách starých stromů nebo ve skalních štěrbinách. Samice snáší nejčastěji dvě až tři vejce a o mláďata pečují oba rodiče. Mladí ptáci zůstávají s rodiči ještě dlouho po opuštění hnízda a učí se od nich hledat potravu i orientovat se v pralese.
Živí se především různými druhy semen, ovocem, palmovými ořechy, bobulemi a dalšími plody tropických stromů. Silný zahnutý zobák jim umožňuje rozlousknout i velmi tvrdé skořápky, se kterými si jiní živočichové neporadí. Někdy požírají také hmyz a jeho larvy, čímž si doplňují jídelníček o bílkoviny. Za potravou dokážou denně přeletět mnoho kilometrů.
Zajímavostí je návštěva takzvaných jílových lizů. Na těchto místech se mohou shromažďovat desítky až stovky papoušků různých druhů. Arové zde okusují jílovitou půdu bohatou na minerály, která jim pomáhá neutralizovat jedovaté látky obsažené v některých semenech a nezralých plodech. Pro pozorovatele je to jeden z nejpůsobivějších přírodních zážitků tropické Ameriky.
Ve volné přírodě hraje důležitou roli také při šíření semen stromů, protože část plodů přenáší na velké vzdálenosti. Tento způsob rozšiřování rostlin pomocí živočichů se odborně nazývá zoochorie, v případě ptáků pak konkrétně ornitochorie. Ara zelenokřídlý tak nepomáhá pouze stromům, ale i mnoha druhům keřů, lián a dalších rostlin, jejichž plody nebo semena konzumuje. Může se podílet také na šíření planě rostoucích paprik a příbuzných druhů chilli, bobulovin či palem. Díky tomu se semena dostávají na nová místa, kde mohou vyklíčit mimo dosah mateřské rostliny. Pomáhá tak obnově poškozených částí lesa, udržování druhové rozmanitosti a přirozené obnově tropických ekosystémů.