Tajemství jílových lizů
Text: MVDr. Veronika Trhoňová, Ph.D. Foto: Ing. Vojtěch Trhoň.
PAPOUŠCI 3/2026, v tištěném čísle od strany 164 9 minut čtení
V tomto článku
- Proč papoušci konzumují jíl
- Geofágie v Africe a Austrálii, jen pro předplatitele
- Význam pro chov papoušků, jen pro předplatitele
- Cesta na jílové lizy do Peru, jen pro předplatitele
Geofágie, tedy cílené pojídání půdy nebo jílu, patří mezi méně známé, ale velmi významné projevy chování papoušků ve volné přírodě. Přestože může na první pohled působit zvláštně, nejde o náhodný jev ani o projev nedostatku potravy, ale o důležitou součást jejich přirozené biologie. Tento fenomén byl popsán u celé řady druhů papoušků, přičemž nejvýraznější a nejlépe prozkoumaný je v oblasti jihoamerické Amazonie, zejména v Peru.
Nejznámější projevy geofágie jsou spojeny s tzv. jílovými lizy, tedy strmými stěnami na březích řek, které vznikají erozí a odhalují vrstvy půdy bohaté na minerály. Tyto lokality, v Peru označované jako „collpas“, představují místa, kde se pravidelně shromažďují velká hejna papoušků. V ranních hodinách zde lze pozorovat až stovky papoušků, kteří jsou však velmi opatrní, protože jsou v této situaci zranitelní vůči predátorům.
Geofágie byla nejpodrobněji studována v jihovýchodním Peru, například v oblasti Tambopata a v národním parku Manu. Výzkumy zde prokázaly, že na jednom jílovém lizu se může vyskytovat více než deset druhů papoušků současně. Typickými zástupci jsou velcí arové, například ara arakanga (Ara macao), ara ararauna (Ara ararauna) nebo ara zelenokřídlý (Ara chloropterus). Vedle nich se zde pravidelně objevují i středně velcí papoušci, jako je amazoňan pomoučený (Amazona farinosa), a také menší druhy, například amazónek modrohlavý (Pionus menstruus) nebo různé druhy aratingů a papoušků rodu Brotogeris. Zajímavé je, že jednotlivé druhy přilétají v odlišnou denní dobu – menší druhy obvykle brzy ráno, zatímco velcí arové často až později během dne.
Proč papoušci konzumují jíl
Otázka, proč papoušci jíl konzumují, byla dlouhou dobu předmětem vědeckých debat. Dnes se většina odborníků přiklání ke dvěma hlavním vysvětlením. Prvním je doplňování minerálů, především sodíku. Tropické deštné lesy jsou totiž na tento prvek relativně chudé, protože je z půdy neustále vyplavován intenzivními srážkami. Analýzy jílových lizů ukázaly, že papoušci preferují právě ty části stěn, které obsahují vyšší koncentrace sodíku, což tuto hypotézu silně podporuje. Druhým významným faktorem je detoxikace potravy. Papoušci se živí mimo jiné semeny a nezralými plody, které často obsahují různé toxické látky rostlinného původu. Jíl má schopnost tyto látky na sebe vázat a snižovat jejich vstřebávání v trávicím traktu, čímž chrání organismus ptáků.