Josef Nožička: 20 let zkušeností s chovem papoušků konžských
Text: Andrea Pokorná. Foto: Josef Nožička.
PAPOUŠCI 5/2022, v tištěném čísle od strany 258 7 minut čtení
V tomto článku
- Začátky chovu a sestavení párů
- Voliéry, zimování a budky, jen pro předplatitele
- Krmení a hnízdní sezona, jen pro předplatitele
Pokud jste někdy toužili pozorovat papoušky ve volné přírodě, dost možná jste využili služby cestovní kanceláře Primaroute, jejímž zakladatelem je i dnešní host rozhovoru pro časopis PAPOUŠCI. Ing. Josef Nožička je nejen vášnivý ornitolog, ale také chovatel srdcem i duší a já měla tu čest vyzpovídat ho ohledně chovu papoušků konžských, kterému se věnoval přes 20 let. Z časových důvodů musel s jejich chovem před několika lety skončit, souhlasil ale, že se o načerpané informace podělí se čtenáři.
Začátky chovu a sestavení párů
Troufnu si napsat, že patříte mezi legendární chovatele afrických papoušků rodu Poicephalus. Jak jste se k jejich chovu dostal a čím jsou pro vás zajímaví?
Papoušky konžské jsem poprvé viděl v 80. letech na burze v Uherském Hradišti. Už na první pohled na mne působili jako krásní a zajímaví ptáci. Nadchli mě především svou povahou. Jsou klidní, tišší a ve voliérách se tolik nestresují, neplaší se a nedělá jim problém chovat se normálně v přítomnosti člověka.
Předpokládám, že jste si je po tomto prvním dojmu pořídil… Kolik jste měl chovných párů a jak jste je sestavoval?
Musím říci, že pod mýma chovatelskýma rukama mi prošlo mnoho papoušků konžských. Byla to tehdy jiná doba, která se mladým chovatelům těžko představuje. Ptáci z dovozu nebyli nijak značeni, neexistovaly testy DNA a člověk byl rád, že se mu vůbec povedlo nějakého papouška konžského získat. Tak to občas trvalo i roky, než se mi podařilo zjistit pohlaví obou ptáků v páru. Teprve později přišla možnost nechat udělat endoskopii a u koupeného papouška stanovit pohlaví.
S papoušky konžskými jsem postupem času získával stále více zkušeností a dokonce se mi dařilo odhadnout pohlaví podle tvaru hlavy či zobáku. To je nesrovnatelný rozdíl oproti nyní dostupným testům DNA, kdy už na hnízdě zjistíte, kolik samic a samečků se vylíhlo.
Dlouhodobě jsem měl dva páry papoušků konžských středoafrických (Poicephalus gulielmi gulielmi) a jeden pár papoušků konžských západních (Poicephalus gulielmi fantiensis).
Jak těžké je v současnosti sehnat čisté poddruhy? Bylo to dříve snazší?
Papoušci konžští mají tu výhodu, že jejich poddruhy jsou barevně výrazně odlišné, a i pro nezkušeného chovatele je snadné je od sebe rozlišit.
Problém to může být u mláďat, která ještě nejsou vybarvená. Díky rozdílům nedochází k tak výraznému křížení, jako je tomu například u papoušků žlutotemenných (Poicephalus meyeri).
V dnešní době se samozřejmě s kříženci setkáme výrazně častěji než dříve, stále je ale snadné sehnat čisté linie poddruhů papoušků konžských. Dříve většina papoušků pocházela z dovozu, takže nebyl problém s kříženci, zato trvalo déle, než člověk sestavil harmonizující pár.