Překrmování papoušků – stále se opakující problém
Text a foto: MVDr. Helena Vaidlová
PAPOUŠCI 5/2022, v tištěném čísle od strany 286 8 minut čtení
V tomto článku
- Proč je překrmování vůbec problém?
- Nadměrná krmná dávka u ptáků chovaných ve voliérách, jen pro předplatitele
- Období nouze, jen pro předplatitele
- Období rozmnožování, jen pro předplatitele
- Překrmení voliéroví papoušci, jen pro předplatitele
- Nadměrná krmná dávka u domácích mazlíčků, jen pro předplatitele
- Agresivita a škubání peří, jen pro předplatitele
- Nekvalitní peří, jen pro předplatitele
- Obezita, jen pro předplatitele
- Jak tedy správně krmit domácího mazlíčka?, jen pro předplatitele
- Závěr, jen pro předplatitele
Nadměrný příjem krmiva (v případě lidí jídla) se řeší jak u lidí, tak u domácích mazlíčků už mnoho desetiletí. Málo pestrá strava bohatá na tuky, obezita, rizika civilizačních chorob, zvyšující se procento obézních dětí… je to stále dokola, a přesto s tím lidé obecně nic moc nedělají. Je tedy bláhové si myslet, že po přečtení nějakého článku se v životě papoušků v lidské péči něco razantně změní. Nicméně mám obrovskou dlouhodobou radost, že čím dál tím častěji chodí k nám na kliniku majitelé papoušků, kteří o nebezpečí překrmování vědí a snaží se tomu vyhnout. Co se týče papoušků, máme dvě hlavní skupiny – tedy domácí mazlíčky a papoušky chované ve voliérách. V poslední době se naštěstí začaly tyto dvě skupiny prolínat, protože čím dál tím více mazlíčků má přístup do venkovních voliér, a mají tedy mnohem lepší životní úroveň než před cca 10–20 lety.
Proč je překrmování vůbec problém?
Všichni majitelé papoušků, kteří překrmují, to dělají pro blaho svých ptáků. I sem by se tedy dalo napasovat rčení: „cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. Cílem je, aby nestrádali, neměli hlad, netrpěli. To samozřejmě nesmíme u našich zvířat nikdy dopustit. Musíme se ale také vyhnout druhému extrému, kdy jsou rozmazlení a přežraní.
Krmná dávka by měla být pestrá a vyvážená v obsahu živin – tedy tuků, bílkovin, cukrů, vitaminů a minerálů. V různých ročních a životních obdobích jsou nároky papoušků na živiny různé. V době růstu mláďat, v době rozmnožování, přepeřování anebo v čase, kdy tělo nemá žádné zvláštní výdaje a odpočívá. Vychází to z poměrů v přírodě, kde se střídají roční období, ať už je to kolem rovníku, nebo v subtropickém i mírném pásu, kde někteří papoušci také žijí. Pravidelně přichází období chudší na potravu a pak na potravu velmi bohaté období. Někdy si mohou papoušci vybírat, někdy jsou rádi, když během dne potravu vůbec najdou. Tomu přizpůsobí svůj život včetně rozmnožování. Ať už se nám to líbí, nebo ne, takto je to normální. Mají-li papoušci celoročně přístup k nejoblíbenějším složkám potravy v neomezeném množství, žerou stále dokola to samé, a tím se stává krmná dávka nevyváženou, jednostrannou a v podstatě chudou na důležité živiny.
Naprosto typickým příkladem je vybírání pouze slunečnice a některých dalších tučnějších semen ze směsi zrní, která je podávána ad libitum – v neomezeném množství. Papoušek se nažere dosyta a nemá pak velký zájem o další předkládané potraviny – ovoce, zeleninu atd. Postupem času se to stane samozřejmostí a nedáme-li papouškovi to, co je zvyklý neomezeně konzumovat, a nabídneme pouze ty opomíjené složky, nevšímá si toho a je schopen hladovět. V této fázi už tedy netrpí pouze tělo, ale také jeho „hlava“.