Nejběžnější nemoci australanů a jak jim předcházet
Text: MVDr. Helena Vaidlová. Foto: Alena Winner a archiv redakce.
PAPOUŠCI 5/2024, v tištěném čísle od strany 298 11 minut čtení
V tomto článku
- Parazitární nemoci
- Jak předcházet parazitárním onemocněním, jen pro předplatitele
- Jak zařídit voliéru pro australské papoušky, jen pro předplatitele
- Léčba parazitárních onemocnění, jen pro předplatitele
- Virové nemoci, jen pro předplatitele
- Jak předejít virovým onemocněním, jen pro předplatitele
- Závěr, jen pro předplatitele
Australští papoušci bývali před několika desítkami let chovatelskou výsadou a nyní se atraktivita chovu především čistých forem vrací. Andulky a korely byly obvykle prvními papoušky mnoha začínajících chovatelů.
Často chovatelé pokračovali roselami a dalšími ploskoocasými papoušky. Vrcholem býval papoušek královský nebo papoušek červenokřídlý. Mutace bývaly a stále jsou zcela samostatnou kapitolou, někteří chovatelé jsou zaměření vyloženě na mutace, jiní se jim vyhýbají a zakládají si na přírodních formách. Dnes už mnohem častěji vídáme i větší australské druhy, mnohdy s velmi vysokou finanční hodnotou. Mnohé je těmto papouškům společné, ať už se jedná o malého, velkého, levného či drahého.
Parazitární nemoci
Každý zkušený chovatel „Austrálie“ ví, že naprosto nejčastějším a mnohdy fatálním onemocněním je začervení. Hlavní roli hrají škrkavky a kapilárie. Škrkavky jsou docela velcí oblí červi, samice bývají větší a mohou mít na délku i kolem 10 cm. Oproti tomu kapilárie jsou opravdu malincí a tencí oblí červi, samice (opět větší) mohou mít až kolem 0,5 cm. Parazitují ve střevě a v žaludku, narušují sliznici trávicího traktu, čímž zhoršují schopnosti trávit a vstřebávat živiny. Navíc je pak narušená sliznice vstupní branou pro různé patogenní bakterie, které se tam uchytí a mohou být velmi rychle příčinou akutní těžké nemoci a úhynu.
Australští papoušci napříč všemi možnými chovanými druhy mají obecně zálibu v pobytu na dně voliéry a hrabání se v zemi. I v přírodě se tak nakazí parazity, ale tím, že jejich životní prostor je v podstatě neomezený, nemívají s parazity klinické potíže. Parazitózy jako příčina úhynu se projevují u volně žijících papoušků zcela výjimečně a bývá to výhradně u těch, kteří jsou z nějakého jiného důvodu výrazně oslabeni. Zkrátka – i parazité mají v ekosystému své místo a význam. Zato v našich voliérách bývají oblí červi velký problém. Čím to je?
Umístíme-li do nové voliéry papoušky, kteří jsou začervení, ihned začnou ve svém trusu vylučovat vajíčka parazitů. Tím, že australští papoušci tráví hodně času chozením a hledáním potravy a zábavy na zemi, konzumují tato vajíčka a tím zahušťují populaci parazitů ve svém trávicím traktu. Čím více parazitů je (především) ve střevě obsaženo, tím menší plocha sliznice správně funguje, navíc objem jejich těl znemožňuje normální průchod potravy. Tím papoušek slábne a výše zmíněná bakteriální enteritida (zánět střev) může přijít velmi rychle a nečekaně a s ní i prudké zhoršení zdravotního stavu a úhyn i během několika málo hodin. Mnoho chovatelů je přesvědčených, že papoušci se nakazili od volně žijících ptáků. To ale bývá naprosto menšinový důvod.
Další neméně důležitou skupinou jsou vnější parazité. Nevídáme je tak často a nebývají příčinou úhynu. Například vápenka (způsobená druhem Knemidocoptes pilae) má u andulek typický vzhled a průběh. Kolem zobáku a na ozobí se objevují bělavé krusty, při bližším pohledu vidíme malé prohlubeninky podobající se včelímu plástvi. Bývá i na nohách, které jsou potažené stejnými krustami. Vápenka je velmi svědivá, papoušci otírají hlavu o bidla a tím roznáší parazity na své spolubydlící.
U jiných druhů než andulek se vápenka projevuje jinak. Zpravidla vypadává peří a papoušek se drbe. Typicky u korel a kakariki (i když není z Austrálie, nelze ho nezmínit). Klinické příznaky vápenky se objevují zpravidla jen u oslabených jedinců, u zdravých se většinou neprosadí a zůstává nerozpoznána.