Zelené pahorky kaplické
Chov papoušků u Antonína Zeleného
Text a foto: Alena Winner a Antonín Zelený
PAPOUŠCI 5/2024, v tištěném čísle od strany 282 11 minut čtení
V tomto článku
- Začátky chovu
- Australští papoušci a mutace, jen pro předplatitele
- Krmení a hnízdění, jen pro předplatitele
- Chovatelství dříve a dnes, jen pro předplatitele
- Současný chov, jen pro předplatitele
Jižní Čechy, region mému srdci nejbližší, se vyznačují členitou, kopcovitou krajinou, zejména v oblasti státní hranice s Rakouskem. Jednu z takových malebných oblastí najdete při severozápadním okraji Novohradských hor, konkrétně u města Kaplice. V těchto končinách zemědělsky hospodaří, dřevo v lese těží a papoušky chová známý český chovatel pan Antonín Zelený.
Začátky chovu
Tondo, Tvůj chov si sice pamatuji zhruba od roku 1999, ale vím, že k letošnímu roku papoušky chováš už 50 let. Jaké byly ty úplné začátky?
Pocházím z Blanska, kde se pravděpodobně zrodila má láska k přírodě. Už asi tak v deseti letech jsem byl fascinován pestrými barvami papoušků, kteří se tehdy objevovali jen velmi vzácně. V počátku sedmdesátých let chov v Čechách ještě nebyl tak rozšířen, jako je tomu dnes, a papoušky bylo možné koupit pouze u chovatelů, nikoliv tedy na burzách nebo v obchodech se zvířaty. Díky podpoře rodičů jsem si mohl už jako malý chlapec pořídit neofémy tyrkysové a modrohlavé. To byly také první druhy, které jsem odchoval. Přes zimu jsem je měl v bytě a v průběhu letních měsíců mohli moji papoušci létat ve venkovní voliéře na zahradě.
Pokračoval jsi v chovu i v průběhu studií?
Ano, to už bylo v době, kdy jsme se přestěhovali do Kaplice. Já byl student a neofémy jsem stále choval. Jakmile jsem nastoupil do zaměstnání, mohl jsem si začít šetřit na dražší druhy. Začínal jsem v lesnickém podniku, kde byl v té době měsíční plat zhruba 850 Kč. V plánu jsem měl pořídit si rozely pestré, ale protože jedna v té době stála 3 500 Kč, papoušky jsem kupoval postupně. Cena rozely Pennantovy v té době byla 9 000 Kč, takže šlo o velmi drahé, pro většinu lidí nedostupné papoušky. Každopádně mé veškeré úspory šly do chovu a postupně jsem si pořizoval jak rozely, tak také další druhy papoušků. Například od pana Jana Nedělníka jsem si později koupil princezky, následovali papoušci mnohobarví, barnardi límcoví a další australské druhy.
Teď máš rozlehlé chovatelské zařízení. Jsou některé z voliér ještě původní z doby, kdy ses do Kaplice přestěhoval?
Své chovatelské zařízení jsem začal budovat v roce 1980 a ano, jsou zde ještě některé voliérky, které pocházejí z té doby, ale samozřejmě jsme je v průběhu let museli zrenovovat – vyměnit pletivo atd. V těch osmdesátých letech bylo samozřejmě omezené množství materiálů, ale musím říci, že byly kvalitní. Na původní chovatelské zařízení navazují voliéry nové.
Australští papoušci nepotřebují ani tak šířku jako délku, aby měli možnost dlouhého proletu, a toho jsem se při stavbě voliér držel.
Kde jsi v té době získával informace, jak papoušky chovat?
To bylo samozřejmě poměrně složité. Snažil jsem se setkávat s chovateli exotických ptáků, od kterých jsem sbíral informace. V té době nebyl žádný internet a jen velmi málo odborných publikací. Vzpomínám si, že jsem často čerpal z publikace Cizokrajní ptáci v klecích z roku 1970, jejímž autorem byl pan Rudolf Vít. Pokud si dobře vzpomínám na název, tak tehdy vycházel časopis Chovatel, odborné periodikum, které zveřejňovalo nejrůznější poznatky. Dále ve Státním zemědělském nakladatelství vyšla v roce 1985 kniha Vyrábíme chovatelská zařízení, která byla též dobrým zdrojem informací. Pravdou však je, že jsem se inspiroval, ale pak se snažil vysledovat, co mým papouškům vyhovuje jak po stránce poskytovaného krmiva, tak po stránce chovatelského zařízení.
Dnes máme na trhu opravdu velké množství nejrůznějších směsí pro papoušky, jsou specializované dle rodu nebo konkrétního období, kdy se ptactvu podávají. Jak to ale bylo v historii, kdy žádné takové směsi nebyly?
Australským papouškům jsem tehdy podával běžné krmivo, jako je proso, oves a slunečnice. Co jsem ale hodně využíval, byla travní semínka a nejrůznější plevely. Bylo vidět, že právě to australským druhům enormně vyhovuje. V té době jsem měl do deseti voliér, tak jsem papoušky rozmazloval.
V osmdesátých letech se ve východní části Evropy rozšířil chov jihoamerických druhů. Šel jsi později i tímto směrem?
Ano, „Jižní Amerika“ se do Evropy dostala v osmdesátých letech, kdy sem byla dovážena opravdu spousta druhů přes Zverimex. V té době byl chov papoušků na vzestupu zejména ve východním Německu, kam se mohlo vycestovat, a řada českých chovatelů si tam papoušky kupovala. Já jsem se tímto směrem vydal až mnohem později, a to před několika lety, kdy jsem se začal zajímat o amazoňany a jejich mutace.