Načítám...
17.07.2018

Aratinga zlatý – opravdové zlatíčko

Text: Radka Hrevušová
Foto: Ing. Vladimír Doležal, Radka Hrevušová

Aratinga zlatý (A. solstitialis) patří mezi nejatraktivnější aratingy. Díky svému zářivému zbarvení a přátelské povaze je poslední dobou čím dál častěji chován jako domácí mazlíček.


Patří sice mezi hlučnější papoušky, ale v případě ručně dokrmeného mláděte není jeho hlasový projev až tolik výrazný. Křikem ohlašuje příchod cizího člověka, ale členy „své rodiny“ přivítá podstatně jemnějším hlasem. Ze zkušeností několika lidí vím, že aratingy lze chovat bez problémů i v panelákovém bytě. Stačí jim dát do klece dostatek hraček – houpaček, kruhů a prolézaček a věnovat jim dostatek pozornosti, kterou si ochočení papoušci mohou vynucovat právě křikem. Také se velmi rádi koupou a sprchují. Aratinga zlatý napodobuje nejrůznější zvuky a při správné péči a výuce se naučí docela dobře mluvit nebo pískat melodie.


Mladí ptáci mají více zeleného peří, definitivního vybarvení dosáhnou ve věku 15–18 měsíců. Aratingům předkládáme směs pro velké papoušky. Rádi přijímají nejrůznější druhy ovoce, jablka, třešně, jahody, hroznové víno, banány, ale i jeřabiny a rybíz. Ze zeleniny mrkev, papriku, lusky hrášku, nedozrálou kukuřici, slunečnici a obilné klasy v mléčné zralosti. Jako pamlsek berou piškoty, kolečka suchého rohlíku, ořechy a proso v klasech. Přidáváme grit, písek či sépiovou kost. Aratingové jsou známí svou mírně destruktivní povahou, proto jim jako bidla do klece dáváme větve černého bezu. Musíme počítat s jejich častější výměnou. Ptáci rádi okusují i větve ovocných stromů, nepohrdnou ani jehličnany.
U většiny papoušků, chovaných jako mazlíčci, je vhodné odebrat mláďata rodičům po druhém až třetím týdnu stáří a dokrmit je uměle. Sama jsem měla příležitost přesvědčit se o tom, že u arating toto není podmínkou.


Na jaře letošního roku jsem dostala na dokrmení tři mláďata aratingy zlatého. Ve stáří 34–38 dnů byla již téměř opeřená. Vzhledem k tomu, že mladí aratingové nepotřebují velký prostor na prolet, umístila jsem je do klece rozměrů 55 x 55 x 80 cm. Poměrně rychle se rozkoukali, reagovali na vše v jejich okolí a brzy ztratili svou plachost. Krmila jsem je pomocí plastové injekční stříkačky. Protože mláďata aratingů
potřebují výživnější potravu (podobně jako arové), míchala jsem NutriBird a jinou komerčně vyráběnou směs v poměru 1:2. Směs jsem ze začátku podávala 4x denně, papoušci měli k dispozici směs zrnin pro střední papoušky, klasy senegalu, denně čerstvé ovoce – hroznové víno, nakrájené jablko a mrkev, vše posypané Fitobiolem a směsí minerálů.

 


Zpočátku jsem měla trochu obavy z jejich pověstného křiku – klec byla umístěna na verandě u okna směrujícího k venkovním voliérám, ve kterých mimo jiné chovám mníšky šedé a aratingy jendaje. Tito papoušci mají ve zvyku vítat ranní sluníčko pokřikem přímo válečným. Moje zlatušky však potvrdily svoji v odborné literatuře zmiňovanou vysokou inteligenci a hlasitějším pískáním reagovaly jen na pípnutí mikrovlnky, které si velmi rychle spojily s přísunem teplé kašičky.
Přestože moji aratingové byli při odebrání z hnízda staří kolem pěti týdnů, velmi brzy si zvykli na osobní kontakt. Po otevření klece rychle vyšplhali po pletivu, přelezli na ruku a nechali se odnést ke stolu. Při krmení se doslova přetlačovali, kdo dostane první. Při přetahování
o stříkačku nešlo zabránit jejich potřísnění krmivem. Proto k pravidelným zvykům přibylo i sprchování a následné sušení froté ručníkem, což se u nich setkalo s velkou oblibou. Proto jsem časem přistoupila k jiné metodě krmení. Aratingy jsem nechala zavřené v kleci, kde čekali vzorně vedle sebe, až na ně přijde řada, a krmila je skrz mřížky. Pokud jsem na strop klece zavěsila hrozen vína, zlatušky se pod něj zavěsily a jako v slastném transu olizovaly šťávu kapající z nakousnutých bobulí. Koupání po konzumaci této lahůdky bylo pochopitelně opět nevyhnutelné…
Brzy přišly první poklusy o létání. Zlatušky opatrně prozkoumaly prostory celého domu, ale nejjistěji se cítily u člověka. Když jsem je posadila na stůl nebo křeslo, hned vzlétly a našly si nejbližší rameno nebo něčí hlavu. Při drbání a hlazení jemně cvrlikaly a hlasitěji se dorozumívaly pouze s ochočeným papouškem konžským nebo dokrmovaným amazoňanem modročelým, který sám je sice poměrně tichý, ale zjevně aratingy plašil svou velikostí.

 


Metodou DNA bylo určeno, že máme doma tři samičky. Vzhledem k jejich mazlivé povaze a nádhernému zbarvení bylo záhy jasné, že alespoň jedna zůstane doma. Proto jsem začala shánět samečka, pochopitelně nejraději dokrmeného. Měla jsem velké štěstí, když po krátké době jsem získala krásného dvouletého ochočeného samce od ing. Holého (mimochodem autora článku o odchovu aratingů zlatých z čísla 2/2006 tohoto časopisu).
Přestože jsem měla ve skupince svou oblíbenkyni, rozhodla jsem se nechat výběr „té naší Týny“ na samečkovi. Přinesla jsem přepravku se samečkem Ferdou ke kleci. Zlatušky se nadšeně rozkřičely v očekávání hroznu vína. Sameček v bedně hlasitě zaječel odpověď – a nastalo nezvyklé ticho. Opatrně jsem přepravku otevřela. Samec ležel na boku, křídlo přes hlavu. Zhrozila jsem se, že si v poslední chvilce nějak ublížil. Rychle jsem sáhla dovnitř, v té rychlosti jsem ani nevzpomněla na opatrnost v kontaktu s neznámým papouškem a nevzala si rukavici. Ferda ihned vyskočil na nohy, přeběhl na druhý konec prostorné přepravky, praštil sebou na bok a opět si přikryl hlavu křídlem. Přestože byl zvyklý na přítomnost dalších ochočených aratingů, z mých holek měl evidentně šok. Nedala jsem ale na jeho divadelní výstup. Bez milosti jsem pro něj sáhla a pustila ho do jeho nového harému. Do všech krmítek jsem hned nandala oblíbené papouščí pamlsky – mrkev, kuličky vína, piškoty a rozpůlené vlašské ořechy. Papoušci po sobě chvilku zvědavě pokukovali, ale mlsota zvítězila a brzy se již svorně cpali.
Zlatušky byly večer zvyklé na prolétnutí po obýváku a chvíli mazlení. Přemýšlela jsem, jak to provést, když Ferdu známe jen pár hodin. Pak jsem ale otevřela strop klece a zlatušky mi nalétly na ramena, jak je jejich zvykem. Ferda vylezl po pletivu, pár vteřin koukal a pak následoval ostatní. Během chviličky schroupal burský oříšek a bez problémů absolvoval prohlídku nového bydliště.

 


Po půlhodince se všichni papoušci nechali posadit na bidlo do klece, chvilku si vzájemně probírali peří a pak spokojeně usnuli.
Nyní už jenom pozoruji, které samičce bude Ferda věnovat nejvíce přízně. Venku mají připravenou prostornou voliéru. Je více než pravděpodobné, že až se pár octne v blízkosti ostatních papoušků, dočkám se jejich pověstného křiku. Mohu jen potvrdit, že aratingové jsou opravdu skvělí mazlíčci. Jejich nádherné zbarvení, veselá povaha a přiměřená velikost je pro to přímo předurčuje. Těmito svými vlastnostmi jistě vyváží občasnou pronikavější hlasovou komunikaci s okolím. Pokud ale máte slabší nervy nebo problémy se svými sousedy, zvolte si raději tišší druh papouška… Nebo začněte vážně přemýšlet o stěhování na venkov...

Tento článek byl uveřejněn
v časopisu PAPOUŠCI 5/2010

Na tento web dáváme pouze některé vybrané články z archivu. Nové a aktuální články najdete pouze v tištěné časopisu PAPOUŠCI. Právě tam se dočtete ty nejzajímavější články ze světa papoušků...

Objednat předplatné
Zpět na výpis článků

Také by Vás mohlo zajímat

05.04.2018
MVDr. Veronika Trhoňová, Ph.D.
Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko…
Sluneční záření je pro papoušky důležité zejména pro tvorbu vitamínu D, má vliv na kvalitu opeření, imunitní systém a hraje roli při výběru partnera či hledání potravy.
celý článek
16.05.2018
Lucie Macánová
Papoušek červenokřídlý jako domácí mazlíček?
Australské papoušky, kam patří i papoušek červenokřídlý (Aprosmictus erythropterus), obecně nelze doporučit pro chov v bytových podmínkách ani na ochočení. Mezi hlavní překážky patří jejich velká potřeba proletu, většinou i plachost a obtížnější ochočitelnost.
celý článek
12.06.2019
MVDr. Veronika Trhoňová, Ph.D.
Arové Bolívie
Ara kaninda a ara červenouchý patří mezi endemity Bolívie. Ačkoliv tyto dva druhy arů obývají území jednoho státu, jejich biotopy jsou odlišné, stejně jako potrava.
celý článek
04.05.2018
Rafael Zamora Padrón
AKTUALITY Z LORO PARQUE – důležitost možností pro hnízdění
Zdravím do Čech! Některé druhy se mohou se snůškou zpozdit. To bývá zapříčiněno buď nevhodnou hnízdní budkou nebo se pár ve voliéře necítí v bezpečí. V chovném centru nadace Loro Parque Fundación poskytujeme papouškům více hnízdních možností.
celý článek