Načítám...
Váš nákupní košík je prázdný
12.06.2018

Odchov aratingů tmavohlavých

Text: Jenda Sládek
Foto: Jenda Sládek

Pár aratingů tmavohlavých (Aratinga weddellii) jsem zakoupil v roce 2008 na burze v Přerově. Papoušky mi po předchozí domluvě dovezl chovatel, který je dával pryč z nedostatku času. Při převzetí byl pár ve velice dobré zdravotní kondici. Dozvěděl jsem se, že se jedná o šestiletý nekroužkovaný pár, který už měl mladé. Popravdě řečeno, mě bylo úplně jedno, jak jsou staří a proč je dotyčný údajně prodává. Když jsem je spatřil, musel jsem je mít. Nevím čím, ale ,,wedeláci” si mě získali. Ten den jsem zakoupil na burze ještě jeden pár, jednalo se o mláďata. (Bohužel o tento pár jsem přišel pár dní po dovozu. Jaká byla příčina úhynu, to dodnes nevím.)


Získaný pár byl umístěn do vnitřní menší voliéry 150 × 80 × 100 cm (délka, hloubka, výška), kde se teplota pohybovala okolo 15 °C, a den byl uměle prodlužován přibližně na 14 hodin. V této voliéře aratingy přezimovaly až do konce března.
Začátkem dubna jsem ,,wedelky” vpustil do zahradní voliéry 240 × 80 × 180 cm (délka, šířka, výška). Do zadní části jsem nainstaloval dvě hnízdní budky, jednu prkennou a druhou kmenovou. Obě budky mají stejnou základnu 20 × 20 cm a výšku 35 cm. Liší se pouze vletovým otvorem, který má jedna budka o průměru 6 cm a druhá 7,5 cm.
Do budky jsem dal pěticentimetrovou vrstvu vlhké směsi kokosové rašeliny spolu s hrubými pilinami. O budku se aratingové nějak zvlášť nezajímali, vybrali si pouze prkennou, ve které nocovali. Začátkem června jsem zpozoroval, že se oba aratingové páří a více se přes den zdržují v budce.


Náhle, v polovině června, přestala samice vylézat z budky. Týden na to byla provedena kontrola hnízda. V budce byla dvě vejce. Dále jsem kontrolu prováděl nepravidelně, pouze když se samice byla vyprázdnit, jelikož byla agresivní. Konečná snůška činila tři vejce.
Dne 18. července jsem zaslechl slabé pípání. S radostí jsem okamžitě nakouknul do budky. Zjistil jsem čerstvě vylíhlé mládě, které bylo hustě porostlé bílým chmýřím, a dvě lehce promáčklá vejce. Mládě bylo kontrolováno vždy ráno při krmení, když samice vylétla a šla se nakrmit.
Po pěti dnech od vylíhnutí prvního mláděte jsem v budce nečekaně objevil druhé mládě. Byl jsem docela zaskočen. Vůbec jsem totiž nečekal, že by se z promáčknutého vejce vylíhl malý aratinga. Samozřejmě jsem byl moc rád, bohužel ne na dlouho. Hned druhý den jsem totiž při kontrole zjistil, že je mládě mrtvé (třetí vejce bylo čisté). První (starší) mládě bylo studené a nenakrmené. Okamžitě jsem se rozhodl mládě odebrat a ručně dokrmit. Vzhledem k tomu, že jsem dokrmoval mladé žaky, mládě bylo umístěno k nim do inkubátoru. Po hodině bylo mládě prohlédnuto. Když jsem zjistil jeho zdravotní stav, kdy se zdálo, že je mládě v pořádku, bylo nakrmeno instantní směsí NUTRIBIRD A19.
Od této chvíle bylo mládě krmeno po dva týdny každé dvě až tři hodiny.


Kolem dvacátého dne jsem mládě okroužkoval plným kroužkem o průměru 6 mm. Poté jsem interval mezi krmením prodloužil na čtyři hodiny. Mládě viditelně prospívalo a mělo velkou chuť do života. Zhruba sedmdesátý den od vylíhnutí začal malý aratinga přijímat pevnou stravu sám. I přesto byl ještě více než dva týdny krmen dvakrát denně.

 


KRMENÍ
Všechny své aratingy krmím směsí zrnin značky Deli nature č. 30, do které přimíchávám ještě trochu lesknice a kardi. Dále různé ovoce a zeleninu (mrkev, jablka, červená paprika a řepa, hroznové víno, čínské zelí aj.). Na jaře a v létě podávám dostupné traviny, pampelišku, hluchavky, lebedu, žebříček a jitrocel. Do vody střídavě dávám Promotor L, med a před hnízděním podávám Supervit D. V období před snůškou krmím nakličovací směsí téže značky, Deli nature č. 33, kterou máčím 24 hodin ve vodě. Nabobtnalou směs před podáním důkladně proplachuji. Dále krmím doma vyrobenou směsí, ve které je základem strouhaná mrkev a strouhanka. Do základu různě přidávám uvařená vejce a rýži, ovesné vločky, piškoty, med, kopřivy a Roboran H nebo Vitamix.
Také rádi berou kukuřici v mléčném stavu, vratič, hloh a jeřabiny. Samozřejmě nesmí chybět sépie a dostatek čerstvých větví na okus.

ZÁVĚREM

Dovolím si podotknout, že tento aratinga je v poslední době vzácný v chovech, a méně zastoupený mezi chovateli než jiní papoušci rodu Aratinga, jako je například aratinga jendaj, sluneční nebo zlatohlavý.
Pravdou je, že tento papoušek není tak barevně výrazný. Jeho vzhled je spíše nenápadný, zato elegantní. Určitě bych ho doporučil chovatelům, kteří by si chtěli pořídit nějakého zástupce tohoto rodu, a kteří mají sousedy, kterým nevadí hlučnost.

 

Tento článek byl uveřejněn
v časopisu PAPOUŠCI 1/2009

Na tento web dáváme pouze některé vybrané články z archivu. Nové a aktuální články najdete pouze v tištěné časopisu PAPOUŠCI. Právě tam se dočtete ty nejzajímavější články ze světa papoušků...

Objednat předplatné
Zpět na výpis článků

Také by Vás mohlo zajímat

23.04.2018
Pavel Růžek
Kakadu bílý – několik poznámek k odchovu
Čtenáře časopisu PAPOUŠCI bych rád tímto článkem seznámil s problémy, které se mohou vyskytnout během chovu kteréhokoliv páru v našich voliérách. V tomto případě se jedná o kakadua bílého (Cacatua alba).
celý článek
01.01.2018
Rosemary Low
Snaha o skupinový chov pyrurů červenobřichých
Pyrurové červenobřiší (Pyrrhura perlata) patří k mým nejoblíbenějším druhům papouškům. Všichni pyrurové jsou samozřejmě úchvatní, ale červenobřiší obzvlášť. Nejnápadnější na tomto druhu je červeně zbarvené opeření na břišní oblasti.
celý článek
16.05.2018
Lucie Macánová
Papoušek červenokřídlý jako domácí mazlíček?
Australské papoušky, kam patří i papoušek červenokřídlý (Aprosmictus erythropterus), obecně nelze doporučit pro chov v bytových podmínkách ani na ochočení. Mezi hlavní překážky patří jejich velká potřeba proletu, většinou i plachost a obtížnější ochočitelnost.
celý článek
02.07.2018
MVDr. Veronika Sochorcová
Výběr správného druhu papouška 1. část
Papoušci jsou dlouhověcí tvorové se specifickými fyzickými a duševními požadavky, které ne každý majitel může naplnit.
celý článek