Agapornis etiopský
(Agapornis taranta)
Text a foto: Denis Chvostík
PAPOUŠCI 4/2022, v tištěném čísle od strany 218 6 minut čtení
V tomto článku
- Chovné zařízení
- Hnízdění, jen pro předplatitele
- Odchov, jen pro předplatitele
- Krmení, jen pro předplatitele
- Mutace, jen pro předplatitele
- Závěr, jen pro předplatitele
Agapornis etiopský je mezi agapornisy výjimečným. Ačkoliv patří do tohoto rodu a má podobný vzhled, liší se od ostatních, ať už chováním, tak ve více ohledech, jako jsou například výživa, výskyt i hnízdění. Všechny tyto faktory rozebereme dále. Když se zaměříme na samostatný druh a jeho chov, musíme se v první řadě zaměřit na přirozené podmínky, ve kterých papoušek žije. Přece o co jiné se v zajetí snažíme při dosáhnutí úspěšného odchovu, jako o co nejlepší napodobení přirozeného habitatu.
Agapornis etiopský jako všechny druhy agapornisů žije v Africe, konkrétně na etiopské vysočině. Jeho areál výskytu sahá od etiopské vysočiny až po jižní Eritreu. Tím se označuje jako jediný agapornis žijící ve vyšších nadmořských výškách. Díky tomu se jej daří odchovávat i při nižších teplotách. Mně osobně se více osvědčily odchovy v zimních měsících, kdy mám v chovných prostorách 10–15 stupňů, než v létě, kdy mláďata i rodiče v hnízdě často trpí na vysoké teploty.
Mnoho chovatelů si neuvědomuje, že do tohoto druhu zařazujeme dva poddruhy, které se liší velikostí zobáku a křídel. I když v dnešní době již čistou formu najdeme jen málokdy, protože chovatelé tyto poddruhy nerozeznávají.
Tento druh agapornise je obzvlášť teritoriální, a proto se doporučuje chov po párech. Často se stane, že agresivnější samičky začnou škubat samečky nebo i mláďata, a to až do stadia, kdy jim na hlavě nezůstává skoro žádné peří. Tento problém se úplně odstranit nedá, každopádně z mých zkušeností se ho podařilo alespoň zmírnit, a to snížením přísunu bílkovin v potravě na určitou dobu. V tomto případě je ale potřeba být opatrný, aby měla mláďata neustále dost bílkovin na správný růst a vývoj. Tento papoušek se rozhodně nedoporučuje pro začínající chovatele, a to již kvůli výše zmíněné agresivitě anebo kvůli jiným zvláštnostem v chovu, které uvedu následně.
Chovné zařízení
Názory na velikost chovných klecí se mezi chovateli liší. Někteří doporučují chov ve větších klecích, jiní zase tvrdí, že jim stačí standardní klec pro agapornise. Samozřejmě čím je klec větší, tím lepší. Kvůli jejich velikosti a agresivitě samic je nedoporučuji chovat v klecích menších než 1 m x 1 m x 0,8 m.
Klece je nejlepší umístit ne na silně osvětlené místo. Jak jsem zjistil i ve vlastním chovu, tak tento druh agapornise preferuje při hnízdění mírné přítmí. Není to pravidlo, každopádně páry, které jsem choval na silně osvětlených místech, ať už přirozeným nebo umělým světlem, neměly žádný anebo jen velmi malý zájem o hnízdění proti párům chovaným v mírném přítmí.
Například jeden harmonizující pár jsem dva roky choval ve vnitřním prostoru ve vrchní kleci, kde za celou tu dobu o hnízdění zájem neprojevili. V té samé kleci mi už odchovalo mladé množství párů jiných druhů agapornisů, včetně agapornise šedohlavého (Agapornis canus). Jakmile jsem je přemístil do spodní, stejně velké klece, kde bylo mírné přítmí, tak do dvou týdnů začali navštěvovat hnízdo. Důležité je též dostatečné množství čerstvých větví, které jim poslouží na obrušování jejich velmi silných zobáků. Na to jim předkládám větve vrby, díky snadné dostupnosti v mém chovu. Větve měním každý týden.