Latam vlaštovčí – zkušenosti s chovem v kolonii i po párech
Text: Jiří Karhan. Foto: Alena Winner.
PAPOUŠCI 4/2022, v tištěném čísle od strany 202 5 minut čtení
V tomto článku
- Chov v kolonii a po párech
- Zimování a hnízdění, jen pro předplatitele
- Krmení během roku a při odchovu, jen pro předplatitele
Ačkoliv se o latamech vlaštovčích (Lathamus discolor) napsalo už docela dost článků, věřím, že jsou stále chovatelé, kteří se rádi dozvědí více názorů a přečtou si zkušenosti s jejich chovem. Jde o nádherné papoušky, u nichž bych vyzdvihl zejména jejich krásné zbarvení opeření a také sympatický švitořivý hlasový projev. Ten totiž může být velkou výhodou zejména pro chovatele, jejichž sousedé mají s nadměrným hlukem papoušků problém. I když se latamové vyznačují velkou aktivitou, jsou tišší a jen ráno a večer je zlehka zaslechnete z voliér.
První dva páry jsem si pořídil v roce 2017 od velmi šikovného chovatele z Dačic, který dbá na správný a zodpovědný chov papoušků. Také proto jsou jeho latamové odpovídající velikosti a barevnosti. Říkal mi tenkrát, ať koupím hned tři páry, jelikož si myslí, že pro třetí tak jako tak dorazím později. Nyní musím uznat, že jeho zkušenost byla pravdivá. Po první sezoně jsem se skutečně rozhodl pořídit si ještě třetí pár. Těchto šest nepříbuzných jedinců vytvořilo základ mého chovu.
Chov v kolonii a po párech
Jelikož jde o nekonfliktní druh, který lze chovat v kolonii, všechny páry jsem před hnízdní sezonou umístil do společné šestimetrové voliéry. Latamové měli k dispozici čtyři budky o velikosti základny 15 × 15 cm a výšce 35 cm a průměru vletového otvoru 5,5 cm. Dle dostupných informací tito papoušci v přírodě hnízdí v úzkých a vysokých hnízdech, a proto jsem jim poskytl vyšší budku. Protože byla ve voliéře jedna navíc, papoušci se hezky rozdělili po párech. Poměrně v klidu si mezi sebou udělali pořádek, který pár kde zahnízdí. Podestýlku v budce tvořila vrstva hoblovaček, ale všichni latamové ji při přípravě hnízda průběžně vyhazovali. Na dně budky pak zbyla jen velmi tenká vrstva původní podestýlky.
Všechny tři páry spolu vycházely dobře a nedocházelo k agresivním šarvátkám. Vypozoroval jsem však, že spíš než o hnízdění se papoušci zajímali o vzájemnou hru. I přesto jsem metodou skupinového chovu mláďata odchoval. Nutné bylo okroužkovat mladé různě barevnými kroužky (velikost 4,5), abych věděl, od kterého páru pocházejí.
Zde zmíním ještě zkušenost, že je důležité, aby při tomto způsobu chovu nebyla ve skupině navíc lichá samice. Tam pak může dojít k boji a poraněním mezi papoušky.
Chov v kolonii je sice krásný, nicméně po čase jsem se rozhodl velkou voliéru přepažit a chovat latamy po párech. Nyní jsou v ubikacích o velikosti 2 × 1 × 2 m (délka, šířka, výška). Používám také menší typ budek, které jsou o velikosti základny 15 × 15 cm a výšce 20 cm. Do těchto budek jsou vyvrtané malé otvory, čímž je zajištěno větrání. Papoušci na změnu zareagovali pozitivně a hned v první sezoně po změně metody chovu jsem měl v budkách krásná mláďátka.