Agapornis oranžovohlavý
Text a foto: Petr Vopálka, Petr Kunčar
PAPOUŠCI 4/2023, v tištěném čísle od strany 200 10 minut čtení
V tomto článku
- Výskyt a život v přírodě
- Zkušenosti Petra Kunčara, jen pro předplatitele
- Hnízdění a odchov, jen pro předplatitele
Rod Agapornis má 9 druhů agapornisů. Nepočítáme-li agapornise zelenohlavého (Agapornis swindernianus), který se v zajetí nechová, tak agapornis oranžovohlavý je tím nejvzácnějším. Vzácně chovaný druh, svatý grál pro chovatele agapornisů. Přitom v domovské Africe má ze všech druhů agapornisů největší areál rozšíření: 8 360 000 km2!
Není snadné jej odchovat. Před 20 lety, kdy byly ještě povolené dovozy, se do Evropy dostávalo velké množství ptáků, včetně těchto agapornisů. Jejich cena nebyla závratná, nicméně udržet je v zajetí a pravidelně odchovávat není samozřejmé. Chovatelé si jich nevážili, když pták uhynul, dal se sehnat jiný…
Doba rozsáhlých dovozů z volné přírody je naštěstí minulostí (i když ilegálně se stále občas někde něco objeví), a tento druh se začal z chovů vytrácet, jelikož chovatelé najednou přestali mít „přísun“ nových ptáků a sami je v hojných počtech odchovat nedokázali. Cena začala stoupat, druh se stal v chovech vzácností. Dnes se pohybuje kolem 1 200–1 500 € za pár a samic je velmi málo. V České republice se jejich chovu začal věnovat člen Českého klubu chovatelů agapornisů, Petr Kunčar. Než si popovídáme o jeho zkušenostech, tak si nejprve druh představme.
Výskyt a život v přírodě
Agapornis oranžovohlavý se vyskytuje ve dvou formách: agapornis oranžovohlavý západní (nominální forma) a agapornis oranžovohlavý ugandský (poddruh). Je to pták nížin a málokdy jej spatříme výše než 1400 m n. m. Primárním biotopem tohoto druhu jsou světlé řídké lesy a porosty, které prostupují stepní krajinu. Hustším lesním komplexům se vyhýbá a vstupuje do nich pouze v případě jejich narušení (např. těžbou). Poměrně často se zdržují na plantážích, pastvinách a v době zrání plodin zaletují i na kulturní pozemky. Většinou jsou ke spatření v malých skupinkách (10–20 jedinců). Vyskytuje se v západní Africe od Guineje na severozápadě po východní část Středoafrické republiky a jihozápadní Súdán na severovýchodě. Jižně pak na východě po Ugandu a Zair, na západě po Angolu.
V přírodě se živí travními semeny, často v mléčné zralosti. V době úrody kulturních plodin se však shlukují do větších hejn a plení zemědělskou produkci (obiloviny, rýži). Jejich potrava ve volnosti je pestrá, tvoří ji i pupeny, květy, různé bobule apod. Hnízda si budují ve stavbách stromových termitů, ale jsou i kusé zprávy o hnízdění v dutinách stromů nebo v hlinitých březích. Hnízdo se skládá z chodbičky a vlastní hnízdní dutiny, kde vše vykousává samička. Obecně se předpokládá, že hnízdění v termitištích je z důvodu tepelně izolačních vlastností hmoty termitiště, nicméně spekuluje se i o důvodu ochrany před predátory. V hnízdě se výstelka prakticky neobjevuje, samice snáší 4 až 7 vajíček, na kterých sedí 21–24 dnů.
Informací je málo a málo je i odchovů. Chovatelé mají problém pochopit biologii druhu a velmi časté jsou náhlé úhyny. Reálných zkušeností mnoho není. Petr Kunčar se o své zkušenosti s praktickým chovem „pulárií“ podělil: