Ochrana kubánských papoušků v horských a pobřežních oblastech
Text: Dr. David Waugh, redaktor Loro Parque Fundación. Foto: Aliesky del Río, Maikel Cañizares, Laura Gooch, Treeworld, Daniel di Palm, Gail Hampshire, Lisa Leonardelli, Alias059. Překlad: Mgr. Hana Ash.
PAPOUŠCI 4/2023, v tištěném čísle od strany 226 6 minut čtení
V tomto článku
- Ochrana hnízd a spolupráce s obyvateli
- Potrava kubánských papoušků, jen pro předplatitele
- Osvěta a populace v Havaně, jen pro předplatitele
Populace dvou původních druhů papoušků na Kubě – aratingy kubánského (Psittacara euops) a amazoňana kubánského (Amazona leucocephala) – se stále snižují. Hlavní hrozbou pro ně je ničení přirozeného prostředí kvůli zemědělství a pytláctví za účelem obchodu se zvířaty, a to většinou na národní úrovni. Proto od roku 2005 podporuje nadace Loro Parque Fundación projekt zaměřený na ochranu těchto druhů, který vede Dr. Maikel Cañizares z Institutu ekologie a systematiky.
Ochrana hnízd a spolupráce s obyvateli
Od počátku se aktivity projektu soustředí na střední Kubu, zejména na biotopy v oblasti nízkých horských lesů (ekologická rezervace Lomas de Banao) ve vnitrozemí v pohoří Guamuhaya a v nížinných palmových savanách (Ciénaga de Las Guayaberas) blíže k pobřeží.
V těchto lokalitách se díky projektovým aktivitám podařilo shromáždit řadu informací o ekologii a rozmnožování kubánských druhů papoušků, které se následně staly důležitými podklady pro přijatá opatření na jejich ochranu, což vedlo k trojnásobnému nárůstu regionální populace papoušků a jejich opětovnému výskytu po 35 letech. V projektu sehrál důležitou roli design umělých hnízd (vyrobených ze směsi juty a cementu) a jejich umístění v různých hnízdních biotopech, zejména rozmístění hnízdních budek na vápencových skalách mimo dosah pytláků. Nejvíce jsou tato umělá hnízda využívána na vápencových útesech v lokalitě zvané Pico San Juan.
Dalším pilířem úspěchu je strategie podpory aktivní účasti místních komunit na projektu, které se staly klíčovými aktéry účinné a dlouhodobé ochrany papoušků a jejich biotopů. To zahrnuje mnoho environmentálně vzdělávacích aktivit, jako je každoroční festival amazoňanů kubánských, jež má dosah do 20 přilehlých vesnic a díky němuž byl amazoňan kubánský uznán za symbol komunity. Na základě toho se místní obyvatelé zapojili do dobrovolných sčítání papoušků, což pomohlo projektu obsáhnout území o rozloze více než 250 km2 horského pásma.
V poslední projektové zprávě Maikel podrobně popisuje průběžné výpravy k útesům Pico San Juan. Účelem cesty jsou opravy, přípravy a monitorování umělých hnízd. Popisuje také průzkumnou cestu k záchranné stanici volně žijících živočichů Lomas de Cunagua v oblasti Ciego de Avila severovýchodně od původních lokalit projektu.
Maikel a jeho tým zjistili, že pytláctví mláďat je v této oblasti velmi rozšířené a že místní obyvatelé nemají o ohrožení papoušků ani ponětí. Zároveň však vyhodnotili, že nová oblast má vynikající potenciál pro management a ochranu endemických druhů papoušků, a to díky silné osvětové kampani, která by měla začít posílením technického personálu ochotného sehrát roli potřebnou pro ochranu tohoto druhu. Maikel již uspořádal první seminář se 14 technickými pracovníky a odborníky ze záchranné stanice, včetně školení o monitorování populací papoušků a o stavbě a správě umělých hnízd. V záchranné stanici je nyní umístěno prvních 15 hnízdních budek.
Od roku 2015 je součástí projektu také mokřad Ciénaga de Zapata na západě Kuby, což je největší mokřad v zemi a celém Karibiku. Jedná se o převážně chráněnou oblast, ale pytláctví a poškozování biotopů ohrožuje endemické papoušky, a proto je opět cílem posílit povědomí místních obyvatel, aby mohli chránit své přírodní bohatství.
Maikel uvádí, že v rámci nedávných pravidelných výprav byly v národním parku zrealizovány dva průzkumy papoušků, každý s 36 pozorovacími stanovišti, z nichž se provádělo sčítání. Aby mohlo být dosaženo dohody o zřízení nové oblasti ochrany papoušků v palmové savaně zvané Sabanas de Soplillar, došlo ke schůzkám a formálním konzultacím s majiteli pozemků, místními obyvateli, odborníky a správci národního parku.
K padesáti umělým hnízdům, která již byla zřízena v Ciénaga de Zapata, bylo experimentálně umístěno dalších deset v Sabanas de Soplillar, a to nejen pro papoušky, ale potenciálně i pro devět dalších druhů ptáků hnízdících v dutinách, z nichž některé jsou endemické a ohrožené.