Agapornis škraboškový
Cesta k úspěšnému chovu
Text a foto: Pavel Roder.
PAPOUŠCI 6/2023, v tištěném čísle od strany 334 16 minut čtení
V tomto článku
- Chov agapornisů škraboškových v klecích
- Chov ve voliérách, jen pro předplatitele
- Hnízdní budky, jen pro předplatitele
- Potrava agapornisů škraboškových jako alfa a omega úspěšného chovu, jen pro předplatitele
- Minerály a ostatní doplňky, jen pro předplatitele
- Hygiena, jen pro předplatitele
- Přezimování a chovná přestávka agapornisů, jen pro předplatitele
- Slovo závěrem, jen pro předplatitele
Agapornis škraboškový, neboli Agapornis personatus, je jedním z nejoblíbenějších a nejčastěji chovaných druhů agapornisů spolu s agapornisem fischeri a agapornisem růžohrdlým. Společně s andulkami patří také k nejčastěji chovaným druhům malých papoušků vůbec.
Agapornis škraboškový byl objeven v Tanzanii v roce 1887 vědcem G. A. Fischerem a v témže roce byl také popsán. V přírodě žije na rozsáhlých travnatých pláních s keři a stromy. Jeho potravou jsou převážně travní semena a bobule z keřů. Hnízdí v dutinách stromů.
Typický zástupce tohoto druhu měří zhruba 15 cm, má černou hlavu, žlutou hruď a žlutý pruh vzadu na krku (tzv. límec). Záda, křídla a břicho jsou zelené, nohy šedé s černými drápky. Zobák je červený.
Jeho chov v domácích podmínkách není složitý. Agapornis škraboškový není nijak zvláště náročný a dobře se rozmnožuje. To však neznamená, že mu nemusíme věnovat odpovídající péči a myslet si, že ono to nějak půjde samo. Právě naopak.
Pokud chceme odchovávat kvalitní a zdravé jedince, musíme dodržovat určité zásady a věnovat jim docela velké množství času. To vám jistě potvrdí každý chovatel, který se chovem škrabošáků zabýval. Pojďme si proto říct několik důležitých, ale i obecných pravidel, která jsem za desítky let chovu agapornisů škraboškových načerpal a která nás mohou přiblížit k úspěšnému odchovu.
Chov agapornisů škraboškových v klecích
Chov v klecích, nebo spíše v chovných boxech, po jednotlivých párech využíváme, když potřebujeme spářit dva konkrétní jedince. Je to chov účelový a nese minimum problémů. Často dostávám otázku od začínajících chovatelů, jak velkou klec mají pořídit pro svého miláčka, chovnou páru, nebo kolik ptáků se vejde do jejich klece. Není to úplně jednoznačné, ale jisté pravidlo v tomto platí.
Chovné boxy by měly být na délku alespoň 80 cm dlouhé. Někdo používá i menší třeba z nedostatku místa, ale když vyletí mladí a nějakou dobu musí být ještě s rodiči, kteří se už většinou starají o další snůšku, není to ideální a mláďata dostávají od rodičů často za vyučenou. Já používám boxy 90 × 50 × 60 cm výška. Budku umístíme zvenčí, abychom nezmenšovali vnitřní prostor. Protože papoušci víka z budek rádi shazují, můžou nám neplánovaně uletět a mláďata zůstanou nenakrmena, podělím se s vámi o jednoduchou vychytávku. Do středu bočních stěn budky kousek odshora dám vruty, které spolu spojím gumičkou přes víko. Je to jednoduché a velmi účinné. Při kontrole hnízda se gumička snadno odhákne a potom zase vrátí. V chovném boxu stačí ptákům dvě bidla a čisticí šuplík. Nevýhoda bývá v tom, že si mnoho radosti při tomto chovu s papoušky neužijeme. Většinu času tráví na hnízdě a když vstoupíme do místnosti, zmizí v budkách a my nevidíme v boxech většinou nic.