Chov amazoňanů nedaleko Benešova u Prahy
Text: Pavel Retych. Foto: Alena Winner.
PAPOUŠCI 6/2023, v tištěném čísle od strany 316 7 minut čtení
V tomto článku
- Voliéry a jejich vybavení
- Slunce, déšť a rozprašování, jen pro předplatitele
- Pozorování chovných párů, jen pro předplatitele
- Zimování a hnízdní budky, jen pro předplatitele
- Krmení a odchov, jen pro předplatitele
Na začátku loňského roku mi bylo velkým potěšením setkat se s redaktorkou Ing. Petrou Pelikánovou a poskytnout interview pro časopis PAPOUŠCI. Velmi rád také navštěvuji její facebookovou skupinu Amazoňané CZ, která má už přes čtyři tisíce členů a chovatelé si zde mohou vyměňovat cenné zkušenosti. Ve sdílení načerpaných poznatků vidím velký význam, a proto se rád setkávám s ostatními chovateli i na nejrůznějších seminářích a výstavách a je mi ctí vám teď představit zase pár nových fotografií z mého chovu.
Když mě letos v červnu navštívila Alena Winnerová, vybavena mohutným fotoaparátem, byl jsem moc rád za počasí. Modré nebe představovalo výrazný kontrast se vzrostlou zelení a všichni papoušci snad věděli, že se budou fotit do časopisu, a skvěle pózovali.
V současné době se specializuji na chov amazoňanů. Chovám a odchovávám amazoňany venezuelské (Amazona amazonica), amazoňany modročelé (Amazona aestiva), dále amazoňany surinamské (Amazona o. ochrocephala), amazoňany žlutolící (Amazona autumnalis), amazoňany pomoučené (Amazona farinosa) a modrobradé orinocké (A. f. bodini). V mém chovatelském zařízení se nachází také pár arů ararauna (Ara ararauna), pyrurové červenobřiší (Pyrrhura perlata), amazónci modrohlaví (Pionus menstruus) a mníšci šedí (Myiopsitta monachus). V nedávné době jsem si pořídil ještě žaky (Psittacus erithacus).
Když se ohlédnu do historie, tak odchovat amazoňany pro mě bylo vlastně snazší než odchovat andulky vlnkované! S těmi jsem tenkrát před čtyřiceti lety začínal. Měl jsem dva páry, ale asi čtyři roky trvalo, než andulky poprvé zahnízdily.
Voliéry a jejich vybavení
Některé amazoňany chovám v původních voliérách, ale před časem jsem se rozhodl postavit nové chovatelské zařízení, které vidíte na fotografiích.
V této souvislosti se s vámi podělím o jeden příběh. Na burzy často nejezdím, ale tu a tam mi vyjde čas. Na jedné takové jsem byl před několika měsíci a vzal jsem s sebou na prodej odchovaného a plně odstaveného amazoňana žlutolícího a amazoňana pomoučeného. Tenkrát se u mě zastavil chovatel papoušků. Chvíli si prohlížel jednoho z amazoňanů a pak pronesl: „To jsou ptáci k ničemu. Jen tak sedí jak sochy a nic ve voliéře nedělají.“ Nechápavě jsem na něj pohlédl a zeptal se: „V jak velké voliéře je chováte?“ Když chovatel odpověděl, že jeho amazoňané mají k dispozici dvoumetrovou voliéru o šířce necelého jednoho metru, bylo mi jasné, že v tak malých prostorách papoušci jednak nevyniknou, ale těžko v ní mohou něco podniknout.
U ubikací je totiž velice důležitá nejenom jejich délka, ale také šířka. Voliéry pro mé amazoňany měří 6 x 1,2 x 2 m (délka, šířka, výška) + papoušci mají k dispozici dostatečně velký záletový prostor. Jednu polovinu v její delší části osázím a druhá polovina plní funkci letové dráhy. Prostor je vybaven nejrůznějšími přídavnými větvemi i s listy, které jsou také zapíchané ve dnu. Papoušci mají svou ubikaci zařízenou tak, že v ní mají neustále co dělat, k čemuž je motivují nové podněty k zábavě. Ačkoliv amazoňané tu a tam něco ze vzrostlé zeleně uštípnou, nejsou to úplní ničitelé. Větve měním pravidelně a na celé zařízení zrovna nedávno padly prořezávky ze čtyř stromů.