Ara ararauna
Chovatelský příběh
Text a foto: Miroslav Preiss.
PAPOUŠCI 6/2022, v tištěném čísle od strany 312 8 minut čtení
V tomto článku
- Voliéra a první pár
- Nový pár a odchovy, jen pro předplatitele
- Krmení během roku, jen pro předplatitele
- Zkušenost a nová cesta, jen pro předplatitele
Na moment, kdy mě nadchli arové ararauna (Ara ararauna), si dodnes vzpomínám zcela přesně. Měl jsem v plánu rozšířit svůj chov o pár amazoňanů oranžovokřídlých (Amazona amazonica). Když jsem si jel papoušky vyzvednout k chovateli, padli mi v jeho chovatelském zařízení do oka i arové ararauna. Kromě oranžovokřídlých jsem si tenkrát domů přivezl i nádherný tříletý pár majestátních arů s rodokmenem z Velké Británie včetně velkého dřevěného sudu, který měli arové ve voliéře a byli na něj zvyklí.
První dva roky měli papoušci k dispozici tři metry dlouhou voliéru o šířce a výšce dvou metrů a poskytl jsem jim sud, který mi věnoval původní majitel. Po přestěhování do nového domu jsem arům mohl dopřát více prostoru, voliéru o velikosti venkovního výletu 6 × 2,5 × 2,5 m (délka, šířka, výška). Zimu trávili ve vytápěném záletu o rozměrech 4 × 3 × 2,5 (délka, šířka, výška), kde se teplota pohybovala okolo 8 °C. Když byly v zimě slunečné dny, pouštěl jsem je krátce i do venkovních výletů.
Voliéra a první pár
Přírodní dno voliéry bylo vybaveno velkými pařezy a také pahýly kmenů stromů, na jejichž vrcholu arové rádi sedávali. Bylo zajímavé pozorovat, jak si horní stranu svými mohutnými zobáky opracovávají. Ve voliéře byla i vrba, kterou mohli okusovat, ale příliš si jí nevšímali. Daleko raději dávali přednost nařezaným vrbovým větvím umístěným do držáků na stranách voliéry.
Do nejvyššího bodu ubikace jsem upevnil horizontální hnízdní budku o rozměru 1 m × 50 cm × 50 cm (délka, šířka, výška), vyrobenou ze silné voděvzdorné stavební překližky a s dubovým dnem. Hnízdo jsem vystlal podestýlkou, kterou mimochodem používám i u všech ostatních druhů jihoamerických a středoamerických papoušků. Obsahovala dubové hoblovačky promíchané se ztrouchnivělými vnitřky kmene vrby a malé množství dřevěného uhlí.
Samice snesla první vejce ve čtyřech letech a druhá snůška následovala o rok později. V obou případech byla vejce neoplozená. Po konzultaci s kamarádem, zkušeným chovatelem, jsem se rozhodl samce vyměnit. Nového jsem pořídil v Německu, šlo o osmiletého jedince. Hned po roce se v budce objevila snůška, ale byla opět čistá. Samce jsem tedy zase vyměnil. Situace se však opakovala. V tuto dobu už bylo samici 13 let a za svůj život snesla celkem 64 vajec, přičemž všechna byla neoplozená. Papoušky jsem pozoroval při páření a vlastně se všemi svými samci samička dobře harmonizovala.
Psal se rok 2019 a já se chystal na cestu do Peru. Nyní už mi začínalo být jasné, že chyba je s největší pravděpodobností v samici. Proto jsem se rozhodl tento pár prodat, jelikož naděje na úspěch byly v nedohlednu. Mohu vám říci, že do té doby byli arové v naprosté pohodě a nikdy si nepoškozovali peří. S kupcem jsem se ve středu dohodl, že si pro ary přijede v sobotu. Arové to snad vycítili a během dvou dnů si samice zcela oškubala břišní oblast. Dodnes tomu nemůžu uvěřit, ale zkrátka se to stalo. Kupec si nakonec odvezl jen samce a samici jsem prodal později.