Hejnový chov aratingů slunečních
(Aratinga solstitialis)
Text: Zdeněk Vandělík. Foto: Alena Winner.
PAPOUŠCI 6/2022, v tištěném čísle od strany 320 5 minut čtení
V tomto článku
- Pět párů ve společné voliéře
- Budky a první hnízdění, jen pro předplatitele
- Krmení aratingů, jen pro předplatitele
Jihoamerické a středoamerické druhy papoušků mě fascinovaly od začátku mé chovatelské kariéry, která trvá už přes dvacet let. Tehdy jsem začal s pyrurami. Aratingové mě chytli za srdce až později. Konkrétně při návštěvě pana Zdeňka Pichlíka, chovatelské legendy ze Slovenska. Když jsem viděl různorodost druhů, výrazné zbarvení opeření a aktivitu těchto krásných papoušků, mé rozhodnutí bylo v ten moment jasné. Půjdu směrem chovu aratingů. Postupem času jsem sestavil páry sedmnácti druhů, z nichž třináct pravidelně odchovávám.
Aratingy jsem choval a stále chovám v prostorných voliérách po jednotlivých párech. Protože se v chovu rád posunuji dál a ve svém chovatelském zařízení jsem měl nevyužitý rohový prostor, napadlo mě vyzkoušet hejnový chov. Nejen proto, že je pěkné dívat se na papoušky v kolonii, ale také že tímto krokem mohu zvýšit chovatelské úspěchy, protože se aratingové budou vzájemně motivovat.
Chov v kolonii jsem úspěšně realizoval nejprve u aratingů aztéckých (Eupsittula nana) a později i s aratingy kaktusovými (Eupsittula cactorum). Dle fotografií u článku už asi tušíte, jaký druh mám ve skupinové voliéře nyní. Jde o jedny z nejvýraznějších papoušků – aratingy sluneční (Aratinga solstitialis). Tento druh jsem doposud odchovával v samostatných voliérách po párech, ale osud tomu chtěl a aktuálně u mě létá pět párů v kolonii. Jak k tomu ale došlo…
Pět párů ve společné voliéře
Můj kamarád chovatel mě požádal, abych mu pomohl s koupí pěti párů aratingů slunečních. Souhlasil jsem a nepříbuzné jedince pořídil od chovatelů ze středočeského, severočeského a západočeského kraje. Když byli aratingové pohromadě u mě ve voliérách, kolegu chovatele jsem zkontaktoval, avšak dostalo se mi odpovědi, že si aratingy nevyzvedne. Tehdy se ceny pohybovaly kolem pěti tisíc za samici a šesti tisíc korun za samce a tyto částky se mu zdály vysoké. Co teď? Šlo skutečně o nádherné statné a perfektně zbarvené jedince. Navíc nepříbuzné. V tu chvíli mi problesklo hlavou, že by se nádherně vyjímali ve velké skupinové voliéře, a rozhodl jsem se, že si je nechám. Všech pět párů aratingů slunečních jsem umístil do voliéry, skládající se ze třech částí. První z nich se nachází v prostoru rozlehlé zimní zahrady a je o velikosti 6,5 x 2 x 2,4 (délka, šířka, výška). Na tuto navazuje zastíněný záletový prostor o rozměrech 2 x 2 x 2 m (délka, šířka, výška) a další část tvoří venkovní výlet, kde mají aratingové přístup na slunce a déšť.
V zimě se teplota ve voliéře pohybuje okolo 8 °C. Na nulu klesá jen ve dnech těch nejsilnějších mrazů, ale ty většinou netrvají dlouho. V létě občas bývá v části umístěné v zimní zahradě až čtyřicet stupňů, ale prostor je dobře odvětráván. Mám zde rozprašovací systém, který je v provozu až třikrát denně. Vzhledem k tomu, že dno voliéry pokrývají štěpky, voda se odpařuje a ve voliéře je vytvořeno pro ptáky příjemné klima připomínající jejich přirozené prostředí.