Aratinga žlutý a jeho chov
Text: Milena Vaňková. Foto: archiv autorky a Zdeněk Vandělík.
PAPOUŠCI 1/2021, v tištěném čísle od strany 13 6 minut čtení
V tomto článku
- Zkušenosti s odchovem
- Voliéry a krmení, jen pro předplatitele
- Hnízdní budka a hnízdění, jen pro předplatitele
- Ruční odchov mláďat, jen pro předplatitele
Aratinga žlutý – Guaruba guarouba je jediným druhem rodu Guaruba. Jeho biotopem jsou deštné brazilské lesy. V důsledku odlesňování je existence tohoto druhu v přírodě vážně ohrožena. Oblibu u chovatelů si získali především díky svému krásnému žlutému zbarvení. Chovat by je ale měli přece jenom zkušenější chovatelé. Totiž odchovat aratingy žluté přirozenou cestou není vůbec jednoduché a málokomu se to podaří. Aratinga žlutý žije v přírodě v hejnech, a proto i v zajetí se doporučuje chovat více párů. Zkušenosti několika chovatelů jsou však rozdílné.
Zkušenosti s odchovem
Pár, jehož umělý odchov budu níže popisovat, je chován jako jediný druh aratingů žlutých v kolekci chovaných papoušků. I přesto zahnízdil a přivedl na svět několik mláďat.
Podle inspektorky chovu zvířat paní Ing. Yvety Svobodové ze Zoologické zahrady v Ostravě vím, že zde chovají také pouze jeden pár těchto aratingů v samostatné voliéře. Za sousedy mají jiný druh aratingů a amazónky. I tento pár několikrát úspěšně zahnízdil a vyvedl mláďata, i když s jejich odchovem to bylo složitější. První odchov probíhal pouze uměle a pak několik sezón chovatelé hledali cestu, jak úspěšného odchovu pod rodiči docílit. Nakonec se osvědčil systém, kdy jsou páru odebrána vejce a rodičům podloženy podkladky. Po vylíhnutí mláďat v inkubátoru jsou mláďata krmena uměle 5 až 6 dní, přičemž chovný pár stále sedí na podkladcích. Po této době jsou mláďata umístěna do budky rodičů a pečlivě sledována chovateli. Zajímavostí je, že tento pár krásně s chovateli spolupracuje a umožňuje jim pravidelnou a klidnou kontrolu budky i několikrát denně. Budka má tvar písmene L. Tak mohli chovatelé sledovat, zda mláďata prospívají. Pokud se stalo, že některé z mláďat bylo krmeno špatně, odebrali jej na čas z budky a krmili uměle. Pak mládě vrátili pod rodiče a stejnou metodu uplatnili na dalším mláděti z hnízda. Chovný pár byl schopen se o všechna vylíhlá mláďata starat až po dosažení 5 až 6 týdnů věku. Důležité je, že pokud nechali některé z mláďat na umělém odchovu a chtěli jej vrátit do skupiny ve chvíli, kdy mládě pod rodiči vyletělo z budky, nebylo to už možné. Rodiče na uměle dokrmované mládě v tomto případě útočili a bránili mládě z budky.
Dalším chovatelem, který má ve své kolekci aratingy žluté, je Zdeněk Vandělík. Zdeněk si pořídil najednou tři páry těchto papoušků a pokusil se o odchov ve společné voliéře velkých rozměrů, kde poskytl papouškům samozřejmě dostatek budek. Tento systém však nebyl úspěšný, i když aratingové jsou hejnoví ptáci. Nakonec jednotlivé páry umístil do samostatných voliér po jednom. Se zahraničními chovateli o tomto diskutoval a získal informace, že pokud jsou aratingové chováni v hejnu, zahnízdí pouze jeden pár s vůdčí samicí. Ta v podstatě ostatním samicím hnízdění nedovolí. O potomstvo se pak ve společné voliéře starají i ptáci z nehnízdících párů.