O chovu papoušků patagonských a alexandrů čínských
Text a foto: Jiří Mrcek
PAPOUŠCI 5/2023, v tištěném čísle od strany 254 10 minut čtení
V tomto článku
- Papoušci patagonští
- Voliéra, jen pro předplatitele
- Hnízdní budka, jen pro předplatitele
- Způsob krmení, jen pro předplatitele
- Ruční odchov, jen pro předplatitele
- Hlučnost papoušků patagonských, jen pro předplatitele
- Chov alexandrů čínských, jen pro předplatitele
- Co je podle mého názoru všeobecným klíčem k úspěšným odchovům?, jen pro předplatitele
V roce 1967 jsem s otcem navštívil výstavu exotického ptactva, která byla ve Svobodě nad Úpou, malebném horském městě v Krkonoších. Když jsem uviděl světle modré šedokřídlé andulky, tak, jak se říká, chytily mě za srdce. Opeřený svět mi byl blízký už předtím, protože otec choval poštovní holuby. S tím, že si budu přát andulky, nebylo původně vůbec počítáno a neměli jsme s sebou přenosku. Proto ji otec na místě vyrobil z dřevěné bedýnky na ovoce, kterou mu dali organizátoři výstavy. Vidím to jako dnes. V té době mi bylo devět a šlo o mé úplně první papoušky.
Andulky měly na zahradě k dispozici prostornou voliéru a zanedlouho začaly s hnízdními aktivitami. Od té chvíle mě chov papoušků už nikdy nepustil. Tehdy bylo chovatelství v rozvoji a dalo by se říci, že i na začátku. U nás v Přešticích existovala chovatelská organizace se zhruba deseti členy a všeobecně se chovaly běžné druhy, jako korely chocholaté, andulky vlnkované nebo alexandři.
Postupem doby jsem si našel svůj chovatelský směr. Mou srdeční záležitostí se stali a stále jsou aratingové. Aktuálně mám devatenáct párů v deseti druzích s tím, že všichni dospělí jedinci pravidelně odchovávají mladé. Nemohu nezmínit svůj prvoodchov v tehdejším Československu. V roce 1982 se mi podařilo odchovat první aratingy škraboškové (Psittacara mitratus mitratus) v zemi. Tenkrát ještě nebylo mnoho praktických informací k dispozici a zkušenosti jsem získával samotným chovem. Dostávali suchou směs zrnin, která obsahovala slunečnici, oves, různé druhy prosa, ale důležitá byla především ta měkká složka potravy, tedy směs ovoce a zeleniny. Občas měli i piškot nebo burské oříšky.
Mými dalšími oblíbenci v chovu jsou papoušci patagonští (Cyanoliseus patagonus) a alexandři čínští (Psittacula derbiana).
V tomto článku vás seznámím s mým osvědčeným způsobem chovu těchto dvou krásných druhů.
Papoušci patagonští
Papoušky patagonské (C. p. patagonus) chovám sedm let. Původně jsem měl v plánu sestavit si dva nepříbuzné páry a čtyři jedince jsem umístil do prostorné voliéry, aby si mohli sami vybrat svého budoucího partnera. Bylo ale vidět, že ptáci vůbec neharmonizují. Páry jsem tedy vytvořil dle vlastního uvážení, jeden si odvezl kamarád a druhý jsem si ponechal.
Při výběru jsem měl šťastnou ruku, protože jakmile papoušci dosáhli pohlavní dospělosti, tak zahnízdili. Každoročně mívají tři až pět mláďat a předminulou sezonu zahnízdili dokonce dvakrát v jednom roce. Rodiče mláďata vždy bez jakýchkoliv problémů krmí. V případě mimořádné sezony, kdy měli ptáci odchov dvakrát, jsem mladé z druhého hnízda odebral a ručně dokrmil. Bylo už totiž dost chladno a zdála se mi nedostatečně nakrmená. K problematice ručního odchovu se ale dostanu ještě o pár řádků níže.