Papoušci a jejich voliéry – moje vášeň
Text: Jaromír Slavík. Foto: autor a Alena Winner.
PAPOUŠCI 1/2024, v tištěném čísle od strany 20 6 minut čtení
V tomto článku
- Mníšci a voliéry podle druhu
- Zpestření jídelníčku našich papoušků
- Eklektové různobarví a jejich odchov, jen pro předplatitele
- Voliéra pro papoušky patagonské, jen pro předplatitele
- Kamery a facebooková skupina, jen pro předplatitele
Na první moment setkání s papoušky si vzpomínám velmi jasně. Bylo mi třináct a u kamaráda jsem viděl přírodní andulku vlnkovanou. Tehdy jsem si vyrobil první voliéru ze staré skříně a začal s chovem andulek a korel chocholatých. Pak nastalo období puberty a přiznám se, že mě v tu dobu daleko více zajímala děvčata než papoušci. Po tomto období, které si musí každý z nás prožít, jsem se ale k chovu papoušků vrátil a začal jsem si pořizovat nejrůznější rody.
První partnerský vztah mi nevyšel a před patnácti lety jsem měl to štěstí, že jsem se seznámil se svou současnou ženou Marcelkou. Spojovala nás i láska k papouškům a dodnes se chovu společně věnujeme. Tehdy jsme začali s žaky, které máme doposud, ale bohužel se nám je nepodařilo odchovat. Papoušci jsou schopni pářit se i několikrát za den, ale vajíčka u nich jsou neoplozená. U jednoho z žaků byl dokonce problém s vytrháváním peříček, což jsme řešili podáváním dužiny z aloe vera do vody a na fotografii vidíte, že tento způsob pomohl, protože žako již krásně obrůstá.
Mníšci a voliéry podle druhu
Když jsme začali navštěvovat pana Petra Hobzu, doslova jsme se u něj „nakazili“ chovem dalších druhů, konkrétně mníšků šedých, papoušků patagonských a eklektů různobarvých.
Mníšky chováme v kolonii. Šestimetrová voliéra je vybavena osmi budkami, v nichž páry bez problémů hnízdí. Dříve jsme mníškům poskytovali možnost stavby vlastního hnízda, ale z hygienických důvodů jsme od toho ustoupili. Budky vždy po sezoně vyčistíme Sanytolem, jsou perfektně vydezinfikované a nehrozí zde přenos případné infekce na mláďata. Ve větvičkovém hnízdě se tato hygiena udržuje obtížně.
Postupně jsem na zahradě budoval voliéry vždy konkrétně pro druh, který jsme si pořídili. Přiznám se, že nemám rád strohé voliéry, které jsou vybaveny pouze dvěma bidly, jsou vybetonované a papoušci v nich nemají co dělat. Mému srdci je blízký přírodní styl. Už od dětství jsem si přál mít zoo a jsem absolutně unesen například Rákosovým pavilonem v Zoo Praha. Doma tak velkou zoo nemám, ale snažím se styl voliér přiblížit standardu, který je v profesionálních zařízeních běžný. Každá voliéra na mé zahradě má odlišný tvar. Všechny jsou vybaveny nejrůznějšími dřevěnými hračkami a houpačkami a celkově působí velmi přírodně. Dokonce jsem se pustil i do maleb. Zadní stěny voliér jsou zkrášleny motivy palem.