Východ pomáhá západu: chov papoušků zemních jako záchranná síť pro ochranu druhu
Text: Dr. David Waugh, redaktor Loro Parque Fundación. Foto: Daniel Terrington/James Bailey, Alan Danks, Priam Psittaculture Centre, Steve Murphy/Bush Heritage, Hesoerian, upraveno z BirdLife International. Překlad: Mgr. Hana Ash.
PAPOUŠCI 4/2025, v tištěném čísle od strany 234 4 minuty čtení
V tomto článku
- Záchranná populace v lidské péči
- Potrava a hnízdění, jen pro předplatitele
Pokud vůbec existuje něco jako „typický papoušek“, pak to rozhodně není australský papoušek zemní (Pezoporus wallicus). Jeho rodové jméno Pezoporus pochází z řečtiny a znamená „chodící po zemi“ či „chodec“, což dokonale vystihuje jeho způsob života. Jen zřídka bývá spatřen při letu nebo i jen na zemi, protože se zdržuje převážně v hustých porostech vřesovišť a šáchorovitých nebo na planinách s porostem hřebenatky Dactyloctenium radulans, kde se tento plachý a nepolapitelný opeřenec snadno ukrývá a pohybuje.
Ve svých oblíbených biotopech se papoušek zemní vyskytuje podél východního pobřeží australské pevniny a v Tasmánii, zatímco papoušek zemní flaviventris se vyskytuje izolovaně a omezeně v jihozápadní Austrálii. Podle různých taxonomických autorit je papoušek zemní flaviventris uznáván buď jako svůj vlastní druh Pezoporus flaviventris, nebo jako poddruh Pezoporus wallicus flaviventris. Ekologicky a vzhledově jsou si obě formy velmi podobné, přičemž flaviventris má nápadnější žluté zbarvení spodních partií těla.
Nejvýznamnější současnou hrozbou pro všechny papoušky zemní jsou rozsáhlé a intenzivní požáry, které dočasně ničí jejich biotopy. Protože hnízdí na zemi, představují pro ně vážné riziko také introdukované šelmy, jako jsou toulavé kočky domácí (Felis catus) a lišky obecné (Vulpes vulpes), zvláště bezprostředně po požárech. Navzdory těmto hrozbám a vzhledem k velkému geografickému rozšíření není papoušek zemní považován za ohrožený druh. Podruh flaviventris je však díky svému mnohem menšímu rozšíření ohrožen mnohem více a jeho status podle australského zákona o ochraně životního prostředí a biodiverzity (EPBC) je klasifikován jako „kriticky ohrožený“.
Původně byl jeho úbytek způsoben ztrátou a degradací přirozeného prostředí, ale v současnosti se přidává vliv klimatických změn – častější sucha, vlny veder a s tím související nárůst rozsahu, četnosti a závažnosti požárů.
Kromě toho pokračuje predace ze strany zdivočelých koček a lišek a další problém představuje půdou přenášená vodní plíseň – plíseň skořicová (Phytophthora cinnamomi), která způsobuje odumírání biotopů.
Záchranná populace v lidské péči
Aby se zabránilo vyhynutí papoušků zemních, australské Ministerstvo pro změnu klimatu, energetiku, životní prostředí a vodní hospodářství vypracovalo „akční plán pro ohrožený druh“ zaměřený na podruh flaviventris. Tento plán zahrnuje aktivní protipožární management s cílem snížit četnost rozsáhlých požárů, regulaci introdukovaných predátorů, a to zejména po požárech, založení nových populací ve volné přírodě a udržování záložní populace v lidské péči fungující jako „záchranná síť“. V rámci tohoto úsilí bylo ve spolupráci s Ministerstvem parků a divoké přírody Západní Austrálie v červenci 2014 do zoo v Perthu převezeno sedm papoušků flaviventris.
Po několika letech se jeden pár úspěšně spářil a dvě samice snesly vejce, nicméně do dnešního dne se žádné mládě zatím nevylíhlo. V roce 2018 přibylo dalších pět jedinců, aby se zvýšila šance na úspěšný odchov. Mezitím se na semináři o papoušcích zemních flaviventris, kterému předsedala skupina specialistů na plánování ochrany přírody IUCN, dospělo k závěru, že je třeba získat více poznatků o chovu a biologii rozmnožování rodu Pezoporus jako takového.
Díky svým osvědčeným chovatelským dovednostem a specializovaným technikám se na pozvání vlády Západní Austrálie semináře zúčastnila také společnost „Priam Psittaculture Centre“, která nyní v návaznosti na seminář zakládá populaci papoušků zemních v lidské péči ve svém vládou registrovaném výzkumném a chovatelském zařízení, které se nachází nedaleko Canberry v Austrálii.
Cílem tohoto projektu společnosti Priam a spřízněného neziskového Národního institutu pro ohrožené druhy (NTSI) je urychlit získávání poznatků v oblasti managementu a biologie chovu papoušků rodu Pezoporus v lidské péči. Biologické informace získané díky managementu a výzkumu populace běžněji se vyskytujícího druhu wallicus v lidské péči budou využity ke zlepšení managementu vzácnějšího poddruhu flaviventris. Následné vytvoření robustních záložních populací obou forem v lidské péči pak může být základem pro reintrodukci poddruhu flaviventris do volné přírody jako pomoc při jeho obnově. Projekt podporuje nadace Loro Parque Fundación a je schválen všemi příslušnými orgány.
V centru Priam bylo vybudováno účelové zařízení, které bylo odborně navrženo pro chov papoušků zemních. Voliéry jsou bohatě osázené vegetací, jejíž dominantou jsou trávy pokrývající dno. Centru Priam a NTSI se již podařilo odchytit pět volně žijících papoušků zemních, aby mohli zahájit chovný program, a očekává se, že dalších sedm jedinců odchycených ve volné přírodě doplní cílovou základnu populace dvanácti jedinců s vyrovnaným poměrem pohlaví.
U těchto šesti párů bude možné sledovat kompatibilitu a v případě potřeby provést změny. Bude také k dispozici dostatečně velký vzorek pro pozorování individuálních potravních preferencí, reprodukční aktivity a hnízdního chování.