Ara žlutokrký
Primolius auricollis, Cassin, 1853 – Portrét druhu
Text a foto: Ladislav Žoha.
PAPOUŠCI 6/2015, v tištěném čísle od strany 362 7 minut čtení
V tomto článku
- Ve volné přírodě
- Historie chovu a voliéry, jen pro předplatitele
- Pestrá krmná dávka, jen pro předplatitele
Tento krásný malý ara patří mezi druhy arů rodu Primolius, je příbuzný s arou marakánou a arou šedolícím (horským). V minulosti patřil standardně, jako téměř všechny druhy arů, do rodu Ara, tak byl i v roce 1853 pro vědu objeven a popsán. Posléze, když začaly revize tohoto sběrného rodu, byl chvilku řazen i do dalšího nového rodu – Propyrrhura, aby následně definitivně zakotvil ve výše uvedeném rodu, který byl ustanoven už v 19. století.
Zbarvení je celkově zelené, na čele, temeni a spodní části tváře je hnědý až černý. Na krku má zezadu žlutý pruh či spíše protáhlý půlměsíc, který se mnohdy táhne ze stran až na hrdlo. Hlavní křídelní letky má na konci modré, ocasní pera hnědavě červená. Nahé líce jsou bílé bez jakéhokoliv opeření, duhovka je zbarvená oranžově, zobák šedočerný se světlou špičkou. Tento ara dosahuje délky 38 cm a hmotnosti cca 320 g. Samička se od samečka na první pohled neliší, i když chovatel vlastnící pár brzy zjistí, že samička je už od prvního pohledu drobnější, žlutý pruh i holé líce pod okem má celkově méně rozsáhlé, hlava a zobák jsou menší a celkově subtilnější. Nicméně jediným stoprocentním určením pohlaví zůstává endoskopie či DNA analýza. Mladí ptáci, kteří opustí hnízdní dutinu, jsou pak opeřeni téměř stejně jako rodiče, akorát celkové opeření je pastelových tónů, rozsahy a okraje jednotlivých barev opeření jsou matné, nevýrazné a neostře oddělené.
Ve volné přírodě
Ve volné přírodě žije v Bolívii (oblasti a provincie Beni, Santa Cruz a Tarijá), v severní a západní Argentině (provincie Jujuy a Salta), Paraguayi a jihozápadní a centrální Brazílii (provincie Mato Grosso). Obývá lesy především v okolí řek, nicméně v případě potřeby dokáže zaletovat na delší vzdálenosti k napajedlům. Žijí v párech či rodinných skupinách, mimo období hnízdění se spojují do větších hejn, jsou běžná i smíšená hejna, která obsahují kromě arů žlutokrkých i větší příbuzné druhy rodu Ara, ale i amazoňany či amazónky. Podobná hejna nejčastěji uvidíte na odhalených březích velkých řek, kde se papoušci shromažďují v obrovských hejnech, aby si doplnili spoustu minerálů a zároveň zneutralizovali škodliviny ve svých tělech, které se jim hromadí především přijímáním některých plodů, které obsahují i jedovaté látky. Lokality výskytů těchto arů se nachází nejčastěji v nadmořské výšce okolo 600 m nad mořem, nicméně jsou známé i populace, které vystupují do horských pralesů až do výšky 1700 m nad mořem. Mezi jejich oblíbenou potravu lze zařadit plody fíkovníku a dřevin rodu Byrsonima.
Jejich populace jsou docela početné, není to nijak zvlášť ohrožený druh. Jeho statut v rámci IUCN je „málo dotčený“. Proto je také zcela pochopitelné, že je to jeden z mála druhů podobných skupin papoušků, kteří nejsou zařazeni na seznam druhů podléhajících povinnosti registrace u ptáků žijících v zajetí (CITES).