Rozhovor s kanadským chovatelem papoušků Davidem T. Longo
Text: Lubomír Tomiška. Foto: archiv chovatele.
PAPOUŠCI 6/2015, v tištěném čísle od strany 344 6 minut čtení
V tomto článku
- Chovatelské začátky a zařízení
- Krmení a odchov mláďat, jen pro předplatitele
- Dovoz a přeprava ptáků, jen pro předplatitele
Pokud se nás někdo zeptá, které státy bychom označili za chovatelské velmoci, pravděpodobně by nás napadlo Německo, Belgie, Nizozemsko, Austrálie, USA a další. Při návštěvě různých mezinárodních seminářů nebo při vyhledávání nových informací na internetu však zjistíme, že chov papoušků je záliba populární po celém světě, a to doslova. V dnešní době je předávání zkušeností v rámci Evropské unie poměrně snadné, stačí navštívit holandské Zwolle a máte celou Evropu na dlani. Cenné jsou však i poznatky našich kolegů ze zámoří. K poskytnutí rozhovoru jsem se proto tentokrát rozhodl oslovit Davida T. Longa, úspěšného chovatele z Kanady.
Chovatelské začátky a zařízení
Davide, co pro tebe vlastně chov ptáků znamená – zálibu, živnost ...?
Ptáky jsem choval prakticky celý svůj život. V první řadě se považuji za chovatele. Nemám rád, když mě někdo označuje za překupníka. Je však pravdou, že spolupracuji s některými stálými klienty, kterým ptáky sháním. Klienty myslím soukromé chovatele a zoologické zahrady. Od typického obchodníka se liším asi hlavně v tom, že neskupuji ptáky po kvantech tak, abych je později za trojnásobek prodal. Ptactvo sháním pouze na objednávku a komfort spolu se zdravotním stavem zvířete jsou pro mě hlavní prioritou. Trochu mě proto mrzí, když mě občas lidé házejí do jednoho pytle s některými překupníky, kteří se nechovají úplně poctivě.
Mohl bys nám říct něco více o tvých začátcích a úspěších?
Chovatelství mě lákalo už od útlého věku. Nebyli to přitom vždy jen ptáci. Pamatuji si, že jsem jednou domů přitáhnul červenku vytaženou z hnízda a pak ji dokrmoval hmyzem. V 6 letech jsem začal klasicky s andulkami a korelami, v 18 letech se v mých voliérách objevili poprvé agapornisové. V tomto věku se mi také podařilo sehnat práci ve zverimexu v Torontu, kde se můj zájem o chov ptáků, hlavně papoušků, ještě více prohloubil. Pořídil jsem si odtud také svého prvního amazoňana žlutokrkého (Amazona auropalliata) a získal kontakty na majitele dalších pet shopů. Později jsem se začal chovem a obchodem s ptáky živit a ve svých 26 letech se mi podařilo poprvé navštívit kongres na Tenerife, který mi umožnil navázat kontakty s lidmi po celém světě. Moje práce mi umožnila navštívit více jak 26 zemí. Pravidelně píšu články do zahraničních chovatelských časopisů, některé z nich jsou uveřejněné i na mých stránkách. Jako spoluorganizátor jsem pořádal mezinárodní seminář pro chovatele papoušků, na který byli pozváni delegáti ze 30 zemí.
Je vidět, že jsi toho procestoval hodně. Jak ale vůbec vypadá tvé chovatelské zařízení doma?
Kousek od Toronta vlastníme 30 ha velký pozemek, na kterém máme dva zateplené objekty. Rozměry voliér se samozřejmě odvíjejí od chovaných druhů, většina z nich dosahuje délky 1,2–2,4 m. Používáme zavěšené ubikace. Pro větší druhy je délka voliér 6,6–10 m. Momentálně budujeme také nové zařízení, kde brzy budou dodělané klasické průchozí voliéry o délce 10 m. Obzvláště v případě arů a kakaduů považuji dostatečný prolet za nezbytnou podmínku úspěšného chovu.
A které druhy v těchto voliérách chováš?
Mými nejoblíbenějšími chovanci jsou arové rudobřiší (Orthopsittaca manilata), které považuji za nejnáročnější na odchov ze všech arů. Momentálně mám postavené tři chovné páry. Dále úspěšně odchovávám tukany rudozobé (Ramphastos tucanus). Podařilo se mi také docílit kanadského prvoodchovu u amazónků bělobřichých (Pionites leucogaster) a pyrurů modročelých červenohlavých (Pyrrhura picta roseifrons). Z ostatních papoušků máme přes 20 druhů amazoňanů, ze kterých pravidelně odchováváme 7 zástupců, dále se nám daří také u 5 druhů arů, 10 druhů pyrurů a aratingů a 2 druhů loriů. Za celou dobu se nám podařilo ručně odchovat přes stovku druhů papoušků. V našem zařízení však najdeme také spoustu jiných druhů ptáků.