Bude mít příběh kakadua žlutočečelatého šťastný konec?

Aneb Trpělivost se vyplácí

Text a foto: Milena Vaňková, Simi Petrovová.

PAPOUŠCI 3/2025, v tištěném čísle od strany 182 10 minut čtení

Žena s brýlemi, bílým papouškem na rameni a zeleným papouškem u druhého ramene
V tomto článku 3 kapitoly
  1. Příběh Carla a Coca
  2. Důvěra a společný život, jen pro předplatitele
  3. Slovo autorky, jen pro předplatitele

Tento článek přináší příběh kakadua žlutočečelatého, jehož životní dráha byla zpočátku poznamenána nepříznivými okolnostmi, avšak díky péči a odbornému přístupu chovatelky Simi se mu podařilo najít stabilní a šťastný domov. Současně může tento příběh posloužit jako inspirace pro všechny, kteří se potýkají s podobnými obtížemi.

Příběh Carla a Coca

Co předcházelo příchodu kakadua jménem COCO, o němž bude následně řeč?

Pracovně jsem se dostala do jedné rakouské rodiny, která vlastnila 29letého kakadu bílého jménem Carlo. Papoušek byl v zuboženém stavu a přístup majitelů byl žalostný. Jejich argumenty zněly takto:

„Máme z něho obrovský strach, napadá nás, proto nemůže z klece ven“. V čase dospívání napadnul dceru majitelky, a proto byl zavřený v kleci. Dvacet roků v malé kleci… Jedinými krmivy byly slunečnice a voda. Sem tam s ním někdo promluvil, ale když naskočil na mříže a hledal kontakt s člověkem, majitelé to považovali za útok. Papoušek se poškozoval. Na těle měl krvavé rány, jizvy, peří v hrozném stavu, psychicky byl zlomený.

Měsíce jsem majitele přemlouvala a dosáhla jsem střídavé péče. V době, kdy jsem byla v práci, byl tam papoušek se mnou, věnovala jsem se mu. V době, kdy jsem odjížděla zpět na Slovensko, brala jsem ho s sebou. Po roce mé péče byl Carlo jako malovaný. Pak ale došlo ke zlomu a majitelé ho nechtěli již do mé péče pouštět, chtěli si ho nechat jenom doma. Moje klientka, u které jsem pracovala a papoušek tam bydlel, po půl roce zemřela. Příbuzní se mnou ohledně papouška komunikovat nechtěli. Jen mi po nějakém čase přišla zpráva, že se Carlo dostal do silné deprese, přestal jíst, ztratil chuť žít. Kvůli svému egu mu ale majitelé nebyli ochotni dát šanci na lepší život. Carlo uhynul. Mně to zlomilo srdce.

Po čase jsem se dostala ke kakaduovi s podobným osudem. Vyškubaný, zlý papoušek, agresivní, nebezpečný. Historie se opakovala. Tentokrát jsem ale byla opatrná a do své péče jsem ho převzala na základě smlouvy. Nastal den, kdy mi ho majitelé přivezli. Rok před příchodem do mé péče vystřídal několik majitelů. Nikde nebyl déle než 2 až 3 měsíce. Důvod stále stejný. Agresivní, neustále křičící, útočící. To mi předvedl ihned při příjezdu, kdy mi uštědřil kousanec tak hluboký, že jsem byla v léčení s přerušenými nervy v prstě 6 měsíců.

Papoušek opravdu celý den příšerně křičel, i v noci potmě. Neměl ocas, neměl letky, byl totálně vyškubaný na zádech, pod křídly a nohách.

Bílý papoušek s chybějícím peřím na těle a načervenalými místy na kůži

Začali jsme s dietou. Nelétal, odmítal zeleninu a ovoce, z krmiva vybíral pouze slunečnici. Točil se dokola, jako by dělal kotrmelce. A nepřestával křičet. Každý den jsem ho pouštěla, ale pouze útočil na vše, co se pohnulo. Bolestivé kousance jsem měla po celém těle. Ale já jsem z boje nechtěla utéct. Vždy při útoku jsem ho pokárala a jeho přestalo bavit, že před ním neutíkám jako předchozí majitelé. Během 12 dní jsem mu dokázala nasadit kšíry, a to bez kousanců a útočení. Po 18 dnech jsem ho škrábala na chocholce a on mi usnul na hrudi. Z papouška agresora se stal mazlík.

Vše muselo jít velmi trpělivě a v klidu. Při každém mém odchodu z místnosti spustil šílený řev. Protože potřeboval od základu změnit stravu, chystala jsem mu švédské stoly, bohaté na zeleninu a ovoce. Porce dostával malé, aby byl víceméně stále hladový a měl chuť ochutnávat nové věci.

Celé týdny jsem sledovala jeho chování. Vyhledával tmavá místa a neustále se v kleci točil dokola. Tímto zřejmě zaháněl dříve nudu. Dozvěděla jsem se, že byl zavřený v kleci ve sklepě, právě kvůli jeho šílenému nepřetržitému křiku. Snažila jsem se ho zaměstnat tak, aby ho zajímaly jiné věci než pouze útoky. Toleroval ale jenom pouze mě. Nikdo ke mně nechtěl chodit a já jsem ho nikam nemohla brát. Jezdíval se mnou na mé pracovní turnusy do zahraničí. Mazlil se se mnou, spal u mě. Peří se zlepšovalo, ale velmi pomalu.

Všechny přípravky, které jsem v obchodech nakoupila, jsem vysadila a na doporučení jednoho chovatele začala podávat aloe vera. Když vypadlo poškozené peří, začalo růst nové. Dorostly i letky a ocas. Začal se stávat psychicky vyrovnaným papouškem. Napadla mě myšlenka pořídit Cocovi partnerku, ale obavy byly samozřejmě velké. Konzultovala jsem to s mnoha chovateli.

Bílý papoušek se žlutou chocholkou stojí na dřevěném bidle
Coco po devíti měsících, když už zarostl peřím

A pak se objevil ruční odchov samičky kakadu žlutočečelatého u autorky tohoto článku Mileny Vaňkové, se kterou už jsem ale byla nějakou dobu v kontaktu a Cocovo chování jsme probírali.

Vzájemně jsme vše konzultovali, ale nikdo nemohl zaručit, jak příchod samičky Coco přijme. Milena se přikláněla k tomu, že samička bude obohacením samečkova života a mohli by spolu začít žít přirozený život v páru, samozřejmě bylo nutné počítat s riziky.

Bylo potřeba nachystat podmínky tak, aby si na sebe papoušci postupně zvykali a případně se dalo zasáhnout, pokud by se u Coca objevily nějaké problémy v chování pramenící z jeho historie.

Dva dny se seznamovali přes voliérky. Potom jsem samičku, která dostala jméno Ori, dala pod dohledem ke Cocovi. Ona skvěle létala a dokázala Cocovi uletět dříve, než on k ní přeručkoval, protože nelétá. Samička byla důvěřivá, vyrůstala mezi papoušky s ostatními mláďaty, nečekala, že by jí mohl Coco ublížit.

Seznámení dopadlo velmi dobře, Coco začal zanedlouho o samičku pečovat, probírat jí peříčka, hlídat si ji, dovolil jí jíst z jeho misky, nosil jí větvičky.

V současné době žije tedy tento pár ve společné voliéře jakých rozměrů?

Chovatelské zařízení je o rozměrech 2 m × 2 m × 1,5 m se dvěma krmnými pulty. Toto je velká společná voliéra v obývacím pokoji. Pro případ nečekaných událostí je zde ještě jedna menší voliérka. Velkou voliéru je možné středem rozdělit příčkou s dvojitým pletivem. Je vybavená mnoha hračkami, houpačkami, brusnými bidly, denně nosíme čerstvé větve, které kakaduové potřebují k zabavení.

Pokoj s velkou voliérou, větvemi a bidly

Co vás v článku ještě čeká

2 kapitoly · asi 5 minut čtení

  1. 02 Důvěra a společný život
  2. 03 Slovo autorky

A k tomu celé číslo 3/2025 v PDF

Online předplatné

99 Kč měsíčně

Dočtete tenhle článek i všechny další online články. K tomu každé číslo časopisu v PDF.

  • Přístup k 70 číslům v PDF
  • Přístup ke všem 814 článkům online
  • Čtete na počítači i v mobilu
Milena Vaňková Milena Vaňková je česká chovatelka papoušků s více než padesátiletou praxí v jejich chovu. Chovu exotických zvířat a veterinární péči o ně se věnovala i v rámci svého zaměstnání. Již přes dvacet let působí také jako externí redaktorka… Profil a další články

O druzích v článku

Obálka čísla 3/2025

PAPOUŠCI 3/2025

12 článků online

Stránka čísla Číslo v PDF

Obsah čísla 3/2025

  1. 132 Aktuality z Loro Parque Fundación – podpora hnízdní sezony Rafael Zamora Padrón
  2. 134 Papoušek mnohobarvý Kristof Michiels
  3. 144 Papoušek kapský – od koupě ke stabilnímu chovu za 14 let, 2. část Eric van Kooten
  4. 153 Genetický rozdíl mezi modrým (blue) a parblue u eklektů různobarvých Simon Cans a Pieter Colla a Bart Christiaenssen
  5. 159 Komerční vaječné krmivo Martin Zloch
  6. 160 Chov papoušků na Slovensku MVDr. Pavol Kováčik
  7. 166 Jarní pochoutky z přírody pro papoušky MVDr. Veronika Trhoňová, Ph.D.
  8. 172 Poupata a květy ovocných stromů ve výživě papoušků Redakce PAPOUŠCI
  9. 174 Trus v miskách s vodou MVDr. Helena Vaidlová
  10. 178 Klece a voliéry od Aluhobby – závěsné okenní koše Vladimír Trojáček
  11. 180 Výživová poradna Psittacus – škubající se amazoňan modročelý Ing. Petra Slavíková
  12. 182 Právě čtete Bude mít příběh kakadua žlutočečelatého šťastný konec? aneb Trpělivost se vyplácí Milena Vaňková a Simi Petrovová

Načítáme…