Jacobo Lacs: Co je nového v Del Istmo Conservation Center Panama
Text: Alena Winner a Jacobo Lacs.
PAPOUŠCI 1/2026, v tištěném čísle od strany 12 18 minut čtení
V tomto článku
- Proletové voliéry a chov eklektů
- Aratingové, amazoňané a mutace, jen pro předplatitele
- Amazónci, kakaduové a lori černý, jen pro předplatitele
- Tukani a výživa v Del Istmu, jen pro předplatitele
- Orchidárium a návštěva centra, jen pro předplatitele
Před několika měsíci mě oslovila skupina šesti chovatelů papoušků s otázkou, zda bych je mohla doprovodit do Panamy – konkrétně do záchranného a chovatelského zařízení Del Istmo Conservation Center. Jeho zakladatel, Jacobo Lacs, je mezi chovateli dobře známou osobností. Před třemi lety navíc přijal pozvání na IX. seminář Svět papoušků a lidí, kde jsme společně pokřtili knihu Jacobo Lacs: Chov papoušků pod panamským sluncem, kterou jsem pro něj v roce 2022 napsala.
V listopadu 2025 měla skupinka českých chovatelů jedinečnou příležitost spatřit na vlastní oči, co Jacobo v panamském Puerto Lindu vybudoval. A popravdě – byl to zážitek, který se neukládá jen do paměti, ale vrývá se hluboko pod kůži… Pozorovat vzácné druhy papoušků, probouzet se do středoamerického rána s výhledem na Karibské moře, procházet se mezi nádhernými pralesničkami a vnímat vůni nám dosud neznámých orchidejí znamenalo prožít mimořádně intenzivní chvíle.
Být osobně uprostřed dění v Del Istmo Conservation Center je zkrátka prožitek, k němuž se člověk ve vzpomínkách vrací po celý život. U příležitosti listopadové výpravy vznikl nový rozhovor, který vás alespoň na chvilku přenese za oceán.
Opět si rozkládám své publicistické „nářadíčko“ – diktafon, stativ a všechny ty drobnosti, bez nichž by rozhovor nikdy nevznikl. Usedám ke stolu, u kterého jsme s Jacobem před třemi lety strávili desítky hodin při práci na zmíněné knize. Stůl je stejný, ale prostor kolem se proměnil. Nově zde pulzují dvě akvária s mořskými koníčky. Jedni pocházejí z Atlantského oceánu, druzí z Pacifiku. Chystáme se začít interview, když se otevřou dveře a vejde jeden ze zaměstnanců. Koníčkům přináší čerstvé krevetky, které před chvílí nalovil v Karibském moři. Polici, kde dříve kralovaly orchideje, dnes zaplnili staří, tiší svědkové minulosti: historické předměty z dávných zemědělských usedlostí. Každý z nich nese stopu lidských rukou i času. Jaco si očividně našel nové sběratelské hobby. Stejně jako všechno ostatní kolem něj, i tenhle prostor vypráví příběh o odhodlání, vytrvalosti a zvláštní atmosféře místa, kde se příroda a lidské nadšení znovu a znovu potkávají.
Proletové voliéry a chov eklektů
Jaco, mám velkou radost, že se s tebou mohu znovu setkat a navázat na vše, co jsme společně v oblasti publicistiky vytvořili. Tvá kniha má v České republice mimořádný ohlas a těší se trvalému zájmu čtenářů. Ohlédněme se teď za uplynulými třemi lety – jaké zásadní změny se mezitím v Del Istmo Conservation Center uskutečnily?
Děkuji za pozvání k rozhovoru a srdečně zdravím chovatele z České republiky. Velmi rád vzpomínám na seminář Svět papoušků a lidí (Hluboká nad Vltavou), kde jsem měl možnost se osobně setkat s mnoha inspirativními lidmi. Vaše země je nádherná. Ale zpět k tvé otázce. V Del Istmo Conservation Center se každodenně intenzivně věnujeme vylepšování a zkvalitňování našeho záchranného centra i chovatelského zařízení.
Hned na úvod bych rád zmínil jednu z nejzásadnějších novinek. Začali jsme se výrazně více zaměřovat na výstavbu opravdu velkých voliér určených pro odchovaná mláďata papoušků. K ručnímu dokrmování přistupujeme zásadně jen v nezbytných případech – nikoli rutinně. Často se totiž stává, že pár odchová tři mláďata, ale plně se postará pouze o jedno, zatímco zbývající dvě ponechá bez dostatečné péče. Díky našemu počítačovému programu, v němž evidujeme všechny chovné páry, máme detailní přehled o jejich reprodukčním chování. Přesně víme, které páry mohou být problematické, a těm pak věnujeme zvýšenou pozornost.
Mláďata, která musíme ručně dokrmovat, nikdy nejsou umístěna jednotlivě v odchovných boxech – vždy jsou alespoň ve dvojici či malé skupině.
Nově je navíc po odstavu přesouváme do zmíněných velkých voliér, kde mají dostatek prostoru, podnětů a možností pro přirozený vývoj. Tento krok pokládám za zásadní nejen z hlediska fyzické kondice našich papoušků, ale i pro jejich budoucí uplatnění v chovu. Jak dobře víme, mají-li papoušci v dospělosti fungovat jako kvalitní rodiče, je nezbytné zabránit jejich nadměrné fixaci na člověka. Papoušek zkrátka musí zůstat papouškem. Není vhodné zvíře polidšťovat ani mu vnucovat role, které mu nejsou vlastní... Pouze respekt k jeho přirozenosti dává předpoklad ke zdravému chování, stabilním sociálním vazbám a dlouhodobě udržitelnému chovu. Proto je enormně důležitá dostatečná socializace, která se zajistí pobytem ve voliéře, ať už s jedinci svého vlastního druhu nebo jinými druhy papoušků.
Skupinové voliéry na chovatele kladou určité nároky, zejména pokud jde o správnou kombinaci jednotlivých druhů. Ve svém zařízení jich máš hned několik. Podle jakých kritérií do nich papoušky rozděluješ?
Řekl bych, že především podle chovatelského citu, podloženého zkušenostmi. Velmi dobře se nám osvědčilo například umístění amazoňanů s amazónky nebo se žaky. Naproti tomu eklekty různobarvé máme zcela odděleně od ostatních druhů. Chováme je v přírodním zbarvení, ale i v modré mutaci. Důvodem není pouze jejich specifické chování, ale především odlišné nároky na výživu. Krmná dávka eklektů obsahuje vysoký podíl sladkého ovoce, což by například pro amazoňany nebylo vůbec vhodné. Právě respektování těchto rozdílů považuji za základ funkčního a zdravého chovu.
Voliéra s eklekty různobarvými doslova hraje barvami a u návštěvníků vzbuzuje pozornost i obdiv. Zastavme se proto u tohoto druhu na chvíli podrobněji. Při procházení Del Istma jsem si všimla, že dospělé eklekty chováš ve velmi neobvyklém typu voliér…
Eklekty chovám už mnoho let, ale musím přiznat, že odchovy nebyly docela dlouhou dobu nijak početné. Navíc jsme se potýkali s poměrně vysokým procentem neoplozených vajec. Zhruba před třemi lety jsem se proto rozhodl pro zásadní, až radikální změnu v systému chovu. Propojil jsem dvě sousední voliéry přibližně metrovým pletivovým tunelem a v prostoru propojených voliér dnes společně žijí tři samci a tři samice. Jde tedy o skupinový chov.
Jak je známo, samice eklekta může v přírodě kopulovat s více samci a otázka otcovství pak zůstává otevřená. Rozhodl jsem se tento přirozený model přenést i do chovatelské praxe – a ukázalo se, že to byl správný krok.
Je zřejmé, že právě tento systém naše papoušky výrazně stimuloval. Doslova je „nastartoval“ k reprodukci. Jen v letošním roce jsme odchovali čtrnáct mladých jedinců.
Na tvých eklektech mě zaujala výborná kvalita opeření. Je ale dobře známo, že právě u tohoto druhu se poměrně často setkáváme s problémy v podobě vytrhávání peří…
O to větší radost mám z toho, že u nás nemáme ani jednoho oškubaného eklekta různobarvého. Jejich opeření je skutečně ostře výrazné a ptáci jsou ve výborné kondici. Velký podíl na tom má bezpochyby klima, v němž zde žijeme. Ačkoliv eklektus různobarvý není naším endemickým druhem, vysoká vlhkost vzduchu a zdejší teploty mu zjevně velmi vyhovují.
Důležitou roli hraje také skladba krmné dávky. Podíl ovoce v jejich potravě je opravdu vysoký a díky dostatku čerstvého, přirozeně dozrálého ovoce jim můžeme nabídnout stravu, která odpovídá jejich přirozeným potřebám.
Neméně důležité jsou i prostorné voliéry, v nichž se mohou bez omezení prolétnout, udržovat si fyzickou kondici a přirozeným způsobem odbourávat stres. Právě souhra všech těchto faktorů se podle mého názoru odráží v jejich výborném stavu.
Eklektové v modré mutaci jsou mezi chovateli stále více populární. Zdá se, že i tobě se líbí.
Ano, je to skutečně nádherná barva. Zajímavé ale je, že u eklektů odchovávám převážně samičky. Ne že by to bylo stoprocentní, ale zhruba osmdesát procent všech mláďat tvoří právě samice. Je to zvláštní jev, který si neumím racionálně vysvětlit. Možná je to jen úsměvná paralela s mým vlastním životem – i tam je to podobné, mám více dcer než synů. A tak si občas říkám, jestli se mi tento „model“ po letech nepřenesl i do mého chovu eklektů… (smích).
Jaké hnízdní budky se u eklektů osvědčily?
U eklektů – a vlastně u většiny druhů, které chovám – se držím jednoho základního pravidla. Hnízdní budky by měly být co nejužší a spíše vyšší. U eklektů se osvědčila výška zhruba 75 centimetrů. Vletový otvor by měl být rovněž co nejmenší. Cílem je vytvořit uvnitř budky maximální přítmí, aby se papoušci cítili bezpečně a nerušeně. Šířku budky volím zhruba podle délky těla papouška – tedy přibližně od hlavy k ocasu. Jako podestýlku používáme dřevěné štěpky, které se nám dlouhodobě osvědčily jak z hlediska hygieny, tak komfortu pro rodiče i mláďata.