Žakové v chovu Lenky Šobáňové
Text: Alena Winner a Lenka Šobáňová. Foto: archiv chovatelky.
PAPOUŠCI 4/2026, v tištěném čísle od strany 230 6 minut čtení
V tomto článku
- Žakové a jejich povaha
- Voliéry a sestavení párů, jen pro předplatitele
- Krmení a chovná sezona, jen pro předplatitele
Žako (Psittacus erithacus) se řadí mezi jedny z nejoblíbenějších druhů papoušků ve voliérách chovatelů. Jeho mimořádná inteligence a schopnost napodobovat lidskou řeč, citlivá povaha i schopnost navazovat hluboké vztahy s člověkem z něj činí druh, který si získal srdce tisíců milovníků papoušků. Úspěšný odchov však rozhodně není samozřejmostí a vyžaduje určité zkušenosti a trpělivost. Své o tom ví dlouholetá chovatelka Lenka Šobáňová, která zasvětila velkou část chovatelského života právě žakům.
Žakové a jejich povaha
Lenko, děkuji ti moc, že jsi přijala pozvání k rozhovoru pro časopis PAPOUŠCI. Už spoustu let vnímám tvé chovatelské aktivity a velmi se mi líbí, s jakým citem k chovu přistupuješ. Když se teď ohlédneš za svými chovatelskými začátky, vzpomeneš si ještě na okamžik, kdy tě žakové okouzlili natolik, že se stali celoživotní součástí tvého života? Čím si tě získali více než ostatní druhy papoušků?
Začalo to kdysi jednou neofémou, kterou jsem si dovezla z burzy a druhý den už tu byli tři, takže zase špatný počet :)) Vždycky říkám, že chovatelství je nemoc, která když tě pohltí, tak už v tom jedeš a nedokážeš zastavit. Každý si v něm najde to své, svůj oblíbený druh či jednou splněný sen. Žakové byli tehdy taková moje srdcová záležitost, taková jiskra! Dost chovatelů mě od nich odrazovalo, posloucháš jen samá negativa, neúspěchy v chovech, ale můj vnitřní pocit byl tehdy silnější a doteď toho rozhodnutí nelituji.
Žako bývá často označován za „intelektuála mezi papoušky“. V čem jsou podle tvých zkušeností žakové skutečně výjimeční?
Žako je taková velká osobnost, je to velmi citlivý a vnímavý papoušek, který nemá rád změny. Pro jejich schopnost mluvení, napodobování zvuků i intonaci hlasu jsou dost žádaní hlavně jako mazlíčci, ale dost lidí si také neuvědomuje, že je i náročný, tvrdohlavý a vyžaduje spoustu pozornosti od majitele, kterého si sám zvolí a oblíbí. Stabilní prostředí mu dává psychickou rovnováhu, nuda či velké přetížení (stres) u něj může vyvolat obsesivní chování, kdy se začne sebepoškozovat, a tento stav se pak často špatně napravuje, někdy už je nevratný.
Sama za sebe bych žaka jako prvního papouška asi ani nedoporučovala, i když všechno je o přístupu každého člověka, zatímco jeden k němu přistupuje zodpovědně a vše funguje, tak druhý s jeho povahou bojuje a ani sám netušil, jak náročného papouška doma má. Načtená teorie je daleko od skutečnosti a lidské chyby jsou jen na úkor samotného papouška.