Když se amazoňané stanou životní vášní
Rozhovor s Janem Čechem
Text: Alena Winner a Jan Čech. Foto: archiv chovatele.
PAPOUŠCI 4/2026, v tištěném čísle od strany 210 9 minut čtení
V tomto článku
- Začátky a obliba amazoňanů
- Voliéry, budky a aktivita, jen pro předplatitele
- Krmení a odchov pod rodiči, jen pro předplatitele
Jen málokterý chovatel dokáže spojit odborné znalosti, cit pro detail a skutečné nadšení pro papoušky tak přesvědčivě jako Jan Čech. Jeho voliéry působí na první pohled promyšleně, přirozeně a harmonicky, ale za jejich podobou stojí roky zkušeností, pozorování a každodenní práce. Přestože se ve svém chovu věnuje také amazónkům, významné místo v něm zaujímají amazoňané – papoušci, kteří si získávají obdiv nejen nádherným zbarvením, ale také inteligencí, temperamentem a často překvapivě rozdílnými povahami.
Začátky a obliba amazoňanů
Honzo, každá kariéra chovatele má svůj vlastní příběh. Vzpomínáte si ještě na okamžik, kdy vás papoušci poprvé okouzlili natolik, že se z obdivu stala celoživotní vášeň? Byla to náhoda, nebo u vás doma existovala chovatelská tradice, na kterou jste navázal?
Nevím, jestli zrovna tradice. Ale můj táta choval v mládí také různé druhy papoušků a můj praděda byl chovatelem holubů. Takže nějaký základ tam byl. Táta mi vždy pomáhal a pomáhá. Bez něj bych nemohl ani na dovolenou. Když je třeba, tak zvládne nakrmit. Začínal jsem asi jako každý s andulkou. Bylo to někdy na základní škole, když můj táta s bráchou při cestě na fotbalový trénink našli u cesty modrou andulku. Byl to sameček, dostal jméno Pepík a zanedlouho i samičku. A tím to vše začalo.
Svět papoušků je neuvěřitelně pestrý a nabízí stovky druhů. Co vás přivedlo právě k amazoňanům a amazónkům?
Vždy se mi líbili. Fotbal a zelená barva jdou k sobě☺. Ne, tak hlavně mě na nich lákala ta jejich extrovertní až agresivní povaha. To, jak krásně zpívají☺ a užívají si voliéru. A amazónci jsou takoví malí amazoňané, takže to byl logický krok k doplnění Ameriky. Jsou tedy daleko tišší, aspoň tedy rod Pionus, který aktuálně chovám. Mými prvními amazoňany byli amazoňané venezuelští (Amazona amazonica). Zároveň to však byli jediní amazoňané, s nimiž jsem se nakonec musel rozloučit kvůli jejich „zpěvu“. Tento pár dokázal křičet tak často a tak hlasitě, že to po čase začalo vadit dokonce i mně☺.