Martin Mažgut: Můj chov papoušků na Slovensku
Text a foto: MVDr. Pavol Kováčik.
PAPOUŠCI 5/2025, v tištěném čísle od strany 274 6 minut čtení
V tomto článku
- Začátky a současný chov
- Krmení a voliéry, jen pro předplatitele
- Odchovy aratingů, jen pro předplatitele
- Zdraví a plány, jen pro předplatitele
Ahoj Maťo, jsem opravdu rád, že jsem právě dnes mohl poprvé nahlédnout do tvého malého chovatelského království, o kterém se nám dnes podrobněji rozpovídáš. Hned na úvod musím poznamenat, že jsem se dočkal velmi netradičního přivítání – kromě tebe samotného mi přišla k brance naproti i mladá, nesmírně zvědavá straka. Něco takového se mi skutečně ještě nikdy nestalo a musím říct, že mě to velmi mile překvapilo a navodilo atmosféru jedinečného setkání.
Začátky a současný chov
Mohl bys našim čtenářům přiblížit, jak ses vlastně dostal k chovatelství, odkdy se věnuješ exotickému ptactvu a jak vůbec vypadaly tvoje úplné začátky?
S chovem papoušků jsem začal jako šestnáctiletý chlapec. V té době jsem bydlel ve městě, konkrétně v Žilině, v panelovém bytě. Moje možnosti byly značně omezené, a tak jsem byl odkázán pouze na prostor balkonu. Tam jsem měl svůj první pár andulek vlnkovaných. Tři roky mi dělaly radost, dokud mi jednoho dne nešťastnou náhodou neuletěly. Zůstaly mi tehdy jen oči pro pláč.
O několik let později, když jsem se přestěhoval na venkov a panelák vyměnil za rodinný dům. V tu dobu přišel zlom. Kamarád mi tehdy daroval pár agapornisů. A právě s nimi se znovu naplno rozběhla moje chovatelská dráha.
Jaké druhy papoušků se ve tvém chovu postupně objevovaly během dalších let?
Nejprve jsem se, jakmile se mi začalo dařit s odchovy agapornisů, pustil do středně velkých druhů australských papoušků. Byly to rozely pestré, rozely Pennantovy, papoušci nádherní a papoušci červenokřídlí. Tyto druhy jsem dokázal i pravidelně odchovávat.
A jak to bývá, s jídlem roste chuť – stejně tak s každým chovatelským úspěchem rostla i moje touha zkoušet nové a náročnější druhy. Do své sbírky jsem proto postupně začlenil alexandry malé v přírodních i mutačních barevných formách, dále alexandry velké a alexandry čínské.
Posledními z těch „menších“ papoušků, které jsem si pořídil, byly aratingy černohlavé a aratingy jendaj pocházející z Jižní Ameriky. S přibývajícími zkušenostmi a s pravidelnými odchovy se ale ve mně stále více probouzela touha získat další druhy. V koutku duše jsem už tehdy snil o amazoňanech a arech, které jsem považoval za vrchol svého chovatelského snažení.
Jaké druhy tedy najdeme ve tvém chovu v současnosti?
Momentálně chovám pět párů arů různého druhu – konkrétně ary vojenské, ary ararauna a křížence ara harlequin. Z kakaduů u mě naleznete dva druhy – kakaduy Goffinovy a kakaduy růžové. Amazoňané jsou zastoupeni hned několika druhy: amazoňan venezuelský, amazoňan modročelý, amazoňan vínorudý, amazoňan žlutokrký a amazoňan kubánský.
Dále pak chovám menší druhy, například amazónky bronzovokřídlé a amazónky černotemenné. Nechybí ani aratingové jendaj a černohlaví, pyrurové hnědouší, samozřejmě také korely chocholaté, andulky a drobné zebřičky. Můj chov je tedy pestrý a pokrývá celé spektrum od drobných až po velké druhy papoušků.