Můj chov papoušků
Na severovýchodě Čech
Text a foto: Milan Žák
PAPOUŠCI 2/2026, v tištěném čísle od strany 98 5 minut čtení
V tomto článku
- Chovatelské začátky
- Současný chov, jen pro předplatitele
- Chovatelské zařízení, jen pro předplatitele
- Zimování a světelný režim, jen pro předplatitele
- Krmný režim amazoňanů, jen pro předplatitele
- Odchovy, jen pro předplatitele
- Krmení arů, jen pro předplatitele
- Plány do budoucna, jen pro předplatitele
Chov papoušků mě provází prakticky celý život. Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že všechno začalo už v dětství. Můj děda choval různé druhy zvířat, a právě u něj se ve mně probudil vztah ke zvířatům. V roce 1971 mi rodiče dovolili pořídit si první pár andulek. Brzy přibyl druhý pár, otec mi vyrobil klec a já jsem měl svou první „skříňovou voliéru“. Následovaly korely, agapornisové růžohrdlí, různé druhy neofém, rozely a další papoušci.
Chovatelské začátky
Před nástupem na vojnu jsem chov přerušil, ale po návratu jsem začal znovu – tentokrát už cílevědoměji. Postupně jsem prošel obdobím chovu alexandrů malých, žlutohlavých rozel i alexandrů velkých. V roce 1985 jsem postavil vlastní voliéry a zaměřil se především na chov alexandrů čínských a vousatých. V mých voliérách byli později také papoušci senegalští, žakové a papoušci Meyerovi. V té době nebylo krmiv ani informací tolik jako dnes, přesto se mi dařilo ptáky úspěšně odchovávat. Krmil jsem základní směsí – prosem, lesknicí, slunečnicí a bezpluchým ovsem, každou složku zvlášť ve dvoukomorových kamenných miskách. K tomu měli papoušci vždy sezonní ovoce, zeleninu, jeřabiny či aronii.
Později přišli kakaduové i arové. U kakaduů moluckých jsem si bohužel vyzkoušel i chovatelskou chybu – příliš mladá samice v páru s výrazně starším samcem byla partnerem napadena a útok skončil nepěkným zraněním. Člověk se učí celý život a papoušci mu někdy nastaví tvrdé zrcadlo. Také u arů jsem řešil komplikace – například škubání samice samcem u arů ararauna nebo dýchací zdravotní potíže samce po přemístění arů zelenokřídlých. No nebylo toho málo, ale snažil jsem se vždy poučit.
K amazoňanům jsem se dostal až později. Nejprve jsem měl amazoňany pomoučené kostarické, tehdy jsem je ale koupil jako inzerované „guatemalské“. Hnízdili, ale samec měl staré poranění křídla a zřejmě kvůli tomu špatně oplodňoval, a tak samice opakovaně snášela čistá vejce. Situace byla pár let stejná a nakonec jsem tento pár prodal. I přes tuto první zkušenost jsem si k amazoňanům vytvořil silný vztah. Jejich inteligence, temperament i specifická „amazonská“ povaha mě oslovily natolik, že jsem se k nim po několikaleté pauze v roce 2019 vrátil naplno.