Úspěšný odchov arů ararauna
Text a foto: Jiří Ruský.
PAPOUŠCI 2/2026, v tištěném čísle od strany 78 7 minut čtení
V tomto článku
- Chov v kostce
- Voliéra a budka
- Krmení, jen pro předplatitele
- Hnízdění a první vejce, jen pro předplatitele
- Druhá snůška a mláďata, jen pro předplatitele
- Zdravotní prevence, jen pro předplatitele
- Největší úspěch, jen pro předplatitele
Kladný vztah ke zvířatům jsem měl už v dětství, přičemž mou pozornost vždy vzbuzovali především ptáci. První zkušenost přišla v deseti letech, kdy jsem dostal andulky vlnkované. Tehdy jsem ještě netušil, jak zásadně tento okamžik ovlivní můj další život. Postupně jsem se posouval dál – přes korely, rozely, alexandry až k amazoňanům. Každý druh mě něčím obohatil, ale někde ve skrytu duše ve mně stále přetrvával sen o velkých arech. Dodnes si vybavuji, jak jsem je s velkým obdivem pozoroval v zoologických zahradách, kam jsem často jezdíval se svými rodiči.
Po určité pauze jsem se k chovu vrátil a stál před rozhodnutím, jakým směrem se vydat. Zvažoval jsem i skupinový chov většího hejna alexandrů velkých nebo čínských, nakonec však zvítězil druh ara ararauna (Ara ararauna). Rozhodla nejen jeho majestátnost a vysoká inteligence, ale i praktická stránka věci – tento druh nepodléhá mezinárodní úmluvě CITES, což pro mě znamenalo méně administrativních komplikací. Dnes chovám jeden pár a toto rozhodnutí považuji za správné. Přiznávám ale, že jsem si pohrával s myšlenkou, že kdyby okolnosti dovolily, mohl by přibýt i pár vzácnějších arů, například arů hyacintových. Zda k tomu někdy dojde, je zatím ve hvězdách. Teď mi dovolte podělit se o zkušenosti z mého chovu arů ararauna.
Chov v kostce
- Voliéra
- Zděná; vnitřní část 2,8 × 1,5 × 1,8 m, venkovní výlet 4,5 × 2,8 × 2,5 m
- Pletivo
- Esafort s oky 19 × 19 × 2 mm na hliníkovém rámu z dvoucentimetrových profilů
- Budka
- Ležatá, z tvrdého bukového dřeva, stěny 4 cm, 110 × 50 × 50 cm, vletový otvor o průměru 17 cm; ve vnitřní části voliéry
- Podestýlka
- Hobliny, po vylíhnutí mláďat měněné přibližně po deseti dnech
- Světlo
- Den prodlužovaný jen v zimních měsících: rozsvíceno cca do 19:00, s vylétlými mláďaty do 20:00
- Krmení
- Kvalitní krmná směs ve dvou dávkách, denně čerstvé ovoce a zelenina, čerstvé větve na okus
Odchov v kostce
- Budka zavěšena
- Když ptákům byly tři roky
- První snůška
- Neoplozená; vejce odstraněna po 32 dnech
- Druhá snůška
- Čtyři vejce; po přibližně 28 dnech se ozvalo pípání. Dvě mláďata; ze zbylých vajec jedno neoplozené, ve druhém uhynulé mládě
- Kroužkování
- Ve dvaceti dnech (první pokus v osmnácti dnech neuspěl); kroužek 14 mm
- Opuštění hnízda
- Ve věku přibližně 96 dnů
- Zdravotní prevence
- Vyšetření trusu jednou ročně; u mláďat určení pohlaví pomocí DNA analýzy a testy na PBFD, APV a chlamydie
Voliéra a budka
Velkou pozornost jsem věnoval samotnému chovatelskému zařízení. Voliéra je řešena jako propojený systém vnitřního a venkovního prostoru. Vnitřní část o rozměrech 2,8 × 1,5 × 1,8 metru poskytuje ptákům zázemí a klid, zatímco venkovní výlet (4,5 × 2,8 × 2,5 metru) dostatek prostoru pro pohyb. Konstrukce je zděná, vnitřní stěny jsou obloženy deskami cetris, venkovní pak umělým kamenem. Zvolil jsem kvalitní pletivo Esafort s oky 19 × 19 × 2 mm, které je upevněno na hliníkovém rámu z dvoucentimetrových profilů a bez problémů odolává síle zobáků. Budku jsem umístil do vnitřní části voliéry. Považuji to za zásadní – arové hnízdí prakticky kdykoli během roku a stabilní prostředí bez teplotních výkyvů je pro ně klíčové. Umístění budky do venkovní části nedoporučuji. Papouškům prodlužuji den jen v zimních měsících. Mají rozsvíceno cca do 19:00 hodin a pokud jsou zde vylétlá mláďata, ponechávám světlo až do 20:00 hodin.
Moji arové mají k dispozici ležatou budku z tvrdého bukového dřeva o síle stěn čtyři centimetry a rozměrech 110 × 50 × 50 cm. Kontrolní otvor je v zadním čele a je dostatečně velký pro pohodlnou kontrolu mláďat.
Vletový otvor má průměr 17 cm a pro ary ararauna je zcela vyhovující. Podestýlku tvoří hobliny, které po vylíhnutí mláďat pravidelně měním, přibližně po deseti dnech.
Podlaha voliéry je řešena s ohledem na hygienu i praktickou údržbu. Venkovní část tvoří z jedné třetiny beton a ze dvou třetin travnatá plocha. Prostor udržuji v čistotě a dbám na to, aby se arové nedostali ke znehodnocené potravě, která jim upadne. Vnitřní prostor je opatřen epoxidovou stěrkou, která je snadno omyvatelná. Součástí je i betonová palisáda na dnu voliéry, která pomáhá přirozenému obrušování drápů.
Umístění budky do venkovní části nedoporučuji.