Návštěva u chovatele agapornisů: Tomáš Kopřiva
Text a foto: Ing. Petr Vopálka, Tomáš Kopřiva
PAPOUŠCI 3/2024, v tištěném čísle od strany 156 11 minut čtení
V tomto článku
- Od zebřiček k agapornisům
- Mutace a druhy v chovu, jen pro předplatitele
- Chov po párech, jen pro předplatitele
- Krmení a příprava na sezonu, jen pro předplatitele
- Klub, výstavy a plány, jen pro předplatitele
- Autorův doslov…, jen pro předplatitele
Chovatelství (nejen) agapornisů píše své příběhy. Někdo je mezi chovateli znám více, jiný méně, ale každý si v rámci chovu prošel různými cestami. A jeden takový příběh máme tu čest dnes představit…
Od zebřiček k agapornisům
Začátky chovu má každý chovatel jedinečné, jak to bylo u Tebe?
Mezi papoušky jsem vyrůstal od narození, protože můj otec se chovem papoušků zabýval. Choval tehdy dostupné druhy, jako korely chocholaté, barevné andulky, rozely pestré a penanty. První hmatatelný důkaz o mém chovu je diplom z výstavy ČSCH v Těšanech, zhruba kolem roku 1985. Zde jsem vystavoval svůj chov zebřiček. Bylo mi tenkrát šest let a vůbec si to nepamatuji. Pomáhal jsem v chovu papoušků tak do svých osmnácti, ale pak přišly na řadu pro mě tehdy důležitější věci... Nastoupil jsem základní vojenskou službu, potom do zaměstnání. Následovala stavba rodinného domu a založení rodiny. V těch letech jsem se chovu papoušků vůbec nevěnoval.
Návrat chovu nastal, až když naši dva synové trošku povyrostli. Rozhodl jsem se pořídit jim pár andulek. Papoušci měli u potomků velký úspěch, který trval asi tak 14 dní, a pak je andulky přestaly bavit. Ale mě to opět pohltilo a zanedlouho se uskutečnil nákup dalšího páru a stavba nové voliéry.
Prošel jsem si klasickým vývojem, jako většina chovatelů, a sice skrze chov korel chocholatých, papoušků horských a dalších australanů.
Následovali pak už první agapornisové?
Navštívil jsem burzu v Brně (ano, i v Brně byly burzy), kde mě zaujali malí barevní papoušci. Tak jsem si od chovatele (není členem klubu) zakoupil svůj první údajně 100% pár agapornise růžohrdlého. Tuto chybu se 100% určeným pohlavím bez DNA testu jsem ještě několikrát v životě opakoval. Chybami se prý člověk učí, no nevím… Po dvou letech chovu páru agapornisů růžohrdlých nedošlo k žádnému odchovu, ale nevěnoval jsem tomu větší pozornost, protože mým směrem byl tehdy chov alexandrů malých (Psittacula krameri).
Po provedení testu DNA u růžohrdlých jsem byl hrdým vlastníkem dvou samců. Rozhodl jsem se pořídit jim samice.
Osudový okamžik nastal po zjištění, že jedni z předních chovatelů bydlí, co by kamenem dohodil a zbytek došel. Jedná se samozřejmě o pana Václava Blažka a Miloslava Blažka. Po návštěvě u Blažků mi bylo jasné, že jsem ztracen. Dnes už vím, že můj chov agapornisů jsem nastartoval nákupem dvou samců agapornisů růžohrdlých v zajímavé mutaci pallid zelený.
Pallid samci u agapornisů růžohrdlých, mutace vázaná na pohlaví, pro začátek dobrý základ...
Ano, ptáci to byli velmi pěkní. A mutace pallid? Tenkrát jsem neměl ponětí o mutacích u agapornisů. To vše mě začalo zajímat až po návštěvě u Blažků, kdy jsem se začal více zajímat o chov a mutace.