O chovu papoušků v Srbsku
S Igorem Stojanovem
Text: Alena Winner
Foto: archiv chovatele
PAPOUŠCI 1/2023, v tištěném čísle od strany 22 11 minut čtení
V tomto článku
- Chovatelství v Srbsku
- Igorovy voliéry a papoušci, jen pro předplatitele
- Kakaduové molučtí, jen pro předplatitele
- Hnízdění a další plány, jen pro předplatitele
Igor Stojanov. Jméno, které se postupně stále více dostává do povědomí veřejnosti, patří sympatickému chovateli exotického ptactva a majiteli drůbeží farmy Pile Farm v Srbsku. Igor na svých profilech sociálních sítí Facebook a Instagram pravidelně zveřejňuje zajímavé příspěvky, dokumentující jeho aktivní život. Osobně jste se s ním mohli setkat například na celosvětovém kongresu věnovaném papouškům na ostrově Tenerife. V Srbsku zatím není chov papoušků tolik rozšířen, a proto Igor rád navazuje kontakty se zkušenými zahraničními chovateli a konzultuje s nimi chov.
Chovatelství v Srbsku
Igore, vřele děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru, a za ochotu sdělit našim čtenářům, jak vypadá chov papoušků na rozhraní Panonské nížiny a Balkánu, tedy u vás v Srbsku. Do jakého roku sahá chovatelská historie?
Děkuji za pozvání a možnost říci několik slov o chovu papoušků v naší zemi. Prvopočátky sahají zhruba do osmdesátých let minulého století. Mně bylo tenkrát pouhých osm let, když jsem si pořídil první andulku vlnkovanou a následně pokračoval chovem rozel a korel chocholatých. Byl jsem dítě, a proto jsem začínal s těmito běžnými druhy. Dospělí chovatelé už v té době měli například kakaduy žlutočečelaté (Cacatua galerita), růžové (Eolophus roseicapilla), sumbské (Cacatua citrinocristata), brýlové (Cacatua ophthalmica), nejrůznější druhy běžnějších amazoňanů a z arů převládali arové ararauna (Ara ararauna) a arové zelenokřídlí (Ara chloropterus). Chov papoušků je v současné době v Srbsku aktivní, ale není příliš rozšířený.
Když říkáš, že není rozšířený, máš představu, kolik je v Srbsku chovatelů?
Je nás docela málo. Řekl bych, že je tady zhruba šest známých chovatelů papoušků, kteří své chovy berou velmi vážně. Pak jsou zde tací, kteří za chovem vidí pouze finanční výdělek, a samozřejmě máme i mnoho menších, neprezentujících se chovatelů, ale jejich přesný počet neznám. Zmíním ještě, že v poslední době se v Srbsku objevují i lidé, kteří proti chovu papoušků, byť zde není výrazně rozšířen, vehementně bojují.
Bohužel jsou aktivisté, kteří bezhlavě bojují, aniž by znali smysl a cíl zodpovědného chovatelství. Zejména instituce, jako jsou kluby a oficiální ornitologické asociace, by se měly starat o osvětu v tomto směru a jednotlivým chovatelům pomáhat…
Ano, absolutně souhlasím. U nás v Srbsku jsou naštěstí tyto ornitologické instituce velmi aktivní a bojují za chovatele papoušků.
Pravidelně jsou také organizovány různé výstavy exotického ptactva, které slouží k propagaci chovatelských aktivit.
Za sebe mohu říci, že se snažím papouškům vytvořit co nejlepší podmínky pro život a přistupovat k nim zodpovědně. To je i důvod, proč vyhledávám stále nové a nové informace v odborných knihách, různých časopisech a jsem v kontaktu se zkušenými chovateli. Vše propojuji s vlastní praxí a chovatelské zařízení zušlechťuji, aby bylo na co nejvyšší možné úrovni.
Když se vrátím ke všeobecnému chovu papoušků v Srbsku, jaké druhy jsou nejrozšířenější?
Chovatelé mají nejčastěji ve voliérách běžné australské druhy, jako jsou korely chocholaté (Nymphicus hollandicus), andulky (Melopsittacus undulatus) a nejrůznější druhy rozel (rod Platycercus). Často se tu chovají také například alexandři malí (Psittacula krameri). U té zmíněné hrstky větších chovatelů jsou kakaduové, amazoňané, arové nebo papoušci rodu Eclectus.
V České republice nastal jakýsi „boom“ v pořizování ochočených papoušků. Mazlíčkářů přibývá. Jaká je situace v Srbsku?
Řekl bych, že tato tendence sem zatím nedorazila. Určitě je víc chovatelů voliérových ptáků a mazlíčkáři jsou tady skutečně jen velmi ojediněle.
Srbsko patří mezi země s chladnými zimami. Jak vypadají obvyklé voliéry pro papoušky?
V posledních letech zimy nejsou tak silné, jako bývaly dříve. Nicméně i tak může teplota často klesnout na −10 °C. Každý chovatel proto musí mít možnost svým papouškům poskytnout zateplené záletové prostory. Jsou zde chovatelé, většinou australských druhů papoušků, kteří dávají na konec záletu jen stříšku a vytápěný prostor neposkytují. To by se ale mělo určitě změnit, protože ačkoliv nejde o tropické druhy, delší chladná zima je náročná, zatěžuje imunitní systém a vysílení papouška pak může mít vliv na úspěšnost odchovů.
Evropští chovatelé papoušků si často stěžují na nedostatečný počet zkušených veterinářů se specializací na exotické ptactvo. V naší zemi se tato situace postupem času zlepšuje. Jaká je situace v Srbsku?
Bohužel je tu velký nedostatek odborných specializovaných veterinářů. Tím, že problematiku chovu papoušků podrobně studuji, často si pomohu sám, což však nelze ve složitějších případech, kdy je nutná třeba odborná operace. Pak je nutné obrátit se na někoho v zahraničí.
Máte lokální společnosti nabízející krmivo pro papoušky nebo využíváte zahraniční dodavatele?
Mnoho chovatelů podává krmiva maďarské značky Dafincsi, ale oblíbené jsou i produkty značek Versele Laga nebo Deli Nature.
Jsou u vás rozšířené granule?
Granule jako krmivo pro papoušky nejsou v Srbsku vůbec rozšířené. Chovatelé krmí klasickými zrninami. Já jsem nedávno začal podávat granule Psittacus v kombinaci se zrninami. Myslím, že chovatelé by se krmení granulemi nebránili a zajímají se o tento způsob výživy, ale velkou roli zatím hraje vysoká cena.