Tritoni jsou citlivá stvoření
Text a foto: Alena Winner a Antonín Seidl.
PAPOUŠCI 1/2015, v tištěném čísle od strany 24 11 minut čtení
V tomto článku
- Sestavení páru a voliéry
- Budka a první snůšky, jen pro předplatitele
- Líhnutí mláďat, jen pro předplatitele
- Ruční odchov, jen pro předplatitele
- Krmení dospělých papoušků, jen pro předplatitele
- Zimování a chování, jen pro předplatitele
Kdo někdy projížděl krajinou Křivoklátska, jistě si všimnul, že jde o jeden z nejkrásnějších koutů Čech. Úzké silničky protínající tuto nádhernou oblast naši redakci tentokrát zavedly do jedné klidné a malebné vesničky nedaleko Unhoště k chovateli Antonínu Seidlovi.
První dojem z pohledu na voliéry byl ten, že jsme přijeli k velmi zodpovědnému a nadšenému chovateli, který je ochotný svým papouškům věnovat veškerou péči. Papoušci jsou zde ve výborné kondici a intenzita zbarvení u jednotlivých druhů je důkazem vysoké chovatelské úrovně. Kromě kakaduů inka, sumbských a žlutočečelatých guinejských, kteří jsou chovatelovou vášní, vlastní a odchovává také amazoňany žlutolící, vínorudé nebo tukumana, papoušky vějířové, africké papoušky rodu Poicephalus nebo populární žaky. Dnešní článek však věnujeme konkrétně kakaduům žlutočečelatým guinejským (Cacatua galerita triton). Tento druh poprvé popsaný holandským zoologem Temminckem v roce 1849 je v pořadí druhým nejmenším poddruhem kakadua žlutočečelatého. Ve volnosti je populace stabilní a druh není ohrožený. Čísla jedinců jsou vysoká jak v přírodě v oblasti Nové Guiney a přilehlých ostrovů, tak také v zajetí a tento kakadu nepodléhá povinné registraci CITES. Ačkoliv se žlutočečelatí guinejští nacházejí ve voliérách u chovatelů poměrně hojně, odchovy časté nejsou. Přečtěte si proto zajímavý příběh chovatele Antonína Seidla o chovu a odchovu tohoto druhu a jsem přesvědčena, že pro vás bude inspirací.
Sestavení páru a voliéry
Chovem papoušků se zabývám od svých dvanácti let. Samozřejmě s chovem těch náročnějších druhů, jako jsou například kakaduové, jsem začal později, asi kolem třiceti. S chovem kakadu žlutočečelatých guinejských… tedy tritonů, jestli mi dovolíte toto populárnější pojmenování, jsem začal v roce 2007. Prodával jsem tehdy pár amazoňanů kubánských a ozval se mi chovatel ze severní Moravy, který choval mimo jiné i tritony. Protože byl samec kubánce handicapovaný (špatně viděl), nabídl mi výměnu za samici tritona, která měla vytrhané peří na břiše. Samce jsem od něho koupil, a měl jsem pár.
Tritony jsem přivezl domů a samice za měsíc uhynula. Rozhodl jsem se tedy sehnat samici novou. Samec tritona byl tehdy sedmiletý, a tak jsem měl zájem o starší samici, a podařilo se mi ji sehnat od výborného chovatele, pana Skákala. Na dva měsíce jsem oba papoušky umístil do sklepní místnosti vedle sebe do oddělených voliérek. Poté jsem je umístil do voliéry o velikosti venkovní části 3 x 1 x 2 m (délka, šířka, výška) a velikosti záletového prostoru 1 x 1 x 2 m (délka, šířka, výška). Kakaduy jsem raději pozoroval a samec měl v první chvíli tendence na samici zaútočit. Musím říci, že ta se začala tak bránit, až vlastně přešla do útoku ona. Výsledek byl ten, že si samce tak „zkrotila“, že si k ní od té doby již nikdy nic nedovolil.