Zkušenosti s chovem alexandrů velkých
Text: Lubomír Michálek. Foto: autor a Alena Winner.
PAPOUŠCI 6/2024, v tištěném čísle od strany 330 6 minut čtení
V tomto článku
- Sestavení párů
- Voliéry a budky, jen pro předplatitele
- Hnízdění a mutace, jen pro předplatitele
- Jaké krmivo se mi osvědčilo?, jen pro předplatitele
- Co považuji v chovu alexandrů velkých za klíčové, jen pro předplatitele
- Alexandr velký ve volné přírodě, jen pro předplatitele
Alexandři velcí patří k velmi populárním druhům pro své zajímavé zbarvení, ale také povahu. Mně se tito majestátní alexandři zalíbili už před téměř dvaceti lety, když jsem navštívil známé chovatele Christopha van Belleho a Sjacka Bastiaana. Dalo by se říci, že od té doby je chovám a pravidelně odchovávám. Po čase k těm přírodním přibyly ještě mutace, konkrétně lutino a modrá.

Sestavení párů
Už na začátku chovu alexandrů velkých jsem si ujasnil, že nechci mít pouze jeden pár. Protože jsem si o nich dost nastudoval a mluvil se spoustou chovatelů, bylo jasné, že bude zapotřebí pečlivější chovatelské práce. Zhruba před dvaceti lety jsem začal sestavovat tři páry přírodních alexandrů. Krevní linie pocházely z Holandska, Belgie, ale i České republiky. Musím říci, že to nebylo snadné, protože už tehdy byli mnozí alexandři velcí menšího vzrůstu, než by měli být. Snažil jsem se najít opravdu statné jedince a s odstupem času mohu říci, že se to podařilo.