Arové arakanga v Punta Leona
Text a foto: Milan Žák
PAPOUŠCI 6/2024, v tištěném čísle od strany 370 5 minut čtení
V tomto článku
- Jaká je historie záchranného programu?
- Návrat arů do krajiny, jen pro předplatitele
- Monitorování hnízd kamerami, jen pro předplatitele
Kostarika je známá svou jedinečnou biodiverzitou a bohatou přírodní krásou, která přitahuje milovníky přírody z celého světa. Jedním z ikonických druhů této středoamerické země je ara arakanga (Ara macao), nádherný velký papoušek s jasně červeným peřím, modrými a žlutými křídly, který je nejen symbolem tropického deštného pralesa, ale také klíčovým ukazatelem zdraví místního ekosystému.
Arové arakanga mají dost rozlehlý areál rozšíření a vyskytují se v lokalitách od jihozápadního Mexika až po severní Bolívii. Poddruh žijící v Mexiku a Střední Americe je však ohrožen a je stále ještě málo prozkoumán. V Kostarice se arové arakanga dříve vyskytovali od hladiny moře až do nadmořské výšky asi 1500 m v mnoha lesnatých biotopech. Ztráta životního prostoru a odchyt, respektive krádeže mláďat, však způsobily radikální pokles populace a v roce 1978 zde zůstaly prakticky jen dvě hlavní populace: na poloostrově Osa a ve středním Pacifiku.
Na přelomu loňského září a října jsem podruhé navštívil Kostariku. Jedním z cílů mé cesty bylo městečko Punta Leona v provincii Puntarenas. Zde probíhá program na ochranu arů arakanga. Tito majestátní papoušci se tu vyskytují celkem hojně a není problém je díky jejich hlasovému projevu najít a spatřit v korunách stromů. To jsou výsledky mnohaleté práce biologů...
Jaká je historie záchranného programu?
Dost podrobné studie života arů arakanga prováděl od roku 1990 Dr. Christopher Vaughan a jeho asistenti v rámci National University. Společně realizovali výzkumy stravy, chování, hnízdění, využívání biotopů, studovali predátory a prováděli pravidelné sčítání volně žijících jedinců. Pro zajímavost uvedu, že mezi 43 nalezenými druhy stromů, jejichž semeny nebo plody se arové živí, převažují Hura crepitans, Schizolobium parahyba, Ceiba pentandra, Brosimum alicastrum, Spondias purpurea, Tectona grandis, Terminalia catappa a Roystonea regia.
Varovná světla se rozsvítila, když po čtyřech letech sčítání na počátku 90. let 20. století biologové zjistili, že počet ptáků tohoto druhu ve středním Pacifiku klesá o více než osm kusů ročně a situace se zhoršuje. Pokud by se tedy nic neudělalo, mohl by být zhruba za deset let druh považován za vyhynulý. Stejně jako ve zbytku Kostariky, i ve středním Pacifiku trpěli v sedmdesátých, osmdesátých a na počátku devadesátých let tito arové úbytkem dřevin, jimiž se živili a také v nich hnízdili.
Proto bylo nutné začít pracovat na realizaci ochranářských strategií, které prosazoval a podporoval především hotel Punta Leona (ve kterém jsme byli ubytovaní) a Národní univerzita. Tehdy se podařilo dát dohromady více než 15 lidí, včetně zaměstnanců hotelu, učitelů ve školách, průvodců, vedoucích komunit, vědců, a dokonce i několika chytačů. Společně zjistili, jaká nebezpečí arům hrozí, a pod vedením Dr. Christophera Vaughana navrhli různá opatření na záchranu druhu. To vedlo k založení sdružení pro ochranu arů arakanga (LAPPA). Mezi realizované aktivity patřila například výsadba stromů, eliminace odchytů (krádeží mláďat), intenzivnější ochrana přirozeného biotopu atd. V rámci těchto aktivit bylo v Punta Leona a jeho okolí instalováno patnáct umělých plastových hnízd, která se připojila k 56 přirozeným hnízdům. Tyto budky jsem si dobře prohlédl a překvapilo mě, jak jsou malé. Jejich průměr byl tak 35 až 40 cm a výška 60 až 80 cm.
Vletový otvor se nachází přibližně v polovině výšky a je překryt stříškou, takže vstup do budky je prakticky v její dolní části.
Od roku 1995 hotel Punta Leona spolu se svými zaměstnanci a místními školáky podporuje výsadbu tisíců stromů, jimiž se v Kostarice arové arakanga živí.