Za papoušky do Pantanalu
1. část
Text a foto: MVDr. Veronika Trhoňová, Ph.D.
PAPOUŠCI 6/2024, v tištěném čísle od strany 362 8 minut čtení
V tomto článku
- Papoušci Pantanalu
- Cesta do Pantanalu
- Pouso Alegre Lodge, jen pro předplatitele
- Ueso Lodge, jen pro předplatitele
- Porto Jofre, jen pro předplatitele
- Rio Claro, jen pro předplatitele
Pantanal (portugalsky bažina) je největší mokřad světa nacházející se v srdci Jižní Ameriky na pomezí tří států – Brazílie, Bolívie a Paraguaye. Jedná se o největší sezonně zaplavovanou oblast na světě a ekosystém s nejvyšší koncentrací flóry a fauny v celé Americe.
Přibližně 75 procent celkové plochy Pantanalu je pravidelně zaplavováno vodou z řeky Paraguay a jejími přítoky. Během období dešťů, od prosince do dubna, je terén pokryt vodou, která přináší živiny. V tomto období zvířata míří do vyšších poloh na kopce, které se stávají ostrovy. Jak vody ubývá, mnoho ptáků se shromažďuje u dočasných vodních ploch, kde lze nalézt bezpočet uvězněných ryb a mikroorganismů. V období sucha mají savci tendenci stěhovat se blíže řekám, stejně jako jejich predátoři, jaguáři. Žije zde 152 druhů savců, 582 druhů ptáků, 127 druhů plazů, 47 druhů obojživelníků a 269 druhů ryb. Roste zde asi 2 000 druhů rostlin.
Cesta do Pantanalu
Letos v červenci jsem se s cestovní kanceláří Primaroute vydala na cestu do brazilského Pantanalu. Naše výprava začala na letišti ve Vídni, kde jsme se setkali s ostatními účastníky zájezdu a vytvořili osmičlennou skupinu v čele s průvodcem Josefem Nožičkou. Před námi byl dlouhý let se dvěma přestupy.
Následující den dopoledne jsme přistáli na letišti v Cuiabá. Na letišti již čekal náš průvodce Alex.
Při východu z letištní haly jsme byli překvapeni neobvykle nízkou teplotou, která dosahovala pouze 16 °C. Hned před letištní halou nás přivítalo hejno aratingů kropenatých, kteří nám přelétli nad hlavami, a my ani nestihli vytáhnout fotoaparáty. Nasedli jsme do mikrobusu a zamířili směr Pantanal. Po cestě jsme si udělali první zastávku na místním barbecue. Před restaurací jsme měli možnost pozorovat aratingy zlatočelé, kteří seděli na drátech elektrického vedení. Po vydatném jídle jsme vyměnili mikrobus za terénní vyhlídkové vozidlo a pokračovali dál. Asfaltová cesta se po chvilce přeměnila na prašnou a kamenitou a my jsme pokračovali rychlostí 30 km/h dál směrem k bráně do Pantanalu, u které bylo nutností udělat skupinové foto.
Během cesty jsme měli možnost pozorovat zejména vodní ptactvo, které se zdržovalo u malých vodních tůní podél cesty. Viděli jsme ibise, kolpíky, čápy jabiru, rybaříky a různé druhy dravců a kukaček.