Amazónci bělobřiší – klauni mezi papoušky
Text: Christof Götz, Bärbel Köhler. Foto: archiv chovatelky
PAPOUŠCI 2/2021, v tištěném čísle od strany 124 7 minut čtení
V tomto článku
- Sestavení nového páru
- Voliéry a každodenní péče, jen pro předplatitele
- Výživa a odchov, jen pro předplatitele
Bärbel Köhler z Německa chová amazónky bělobřiché (Pionites leucogaster xanthomerius) už řadu let. Jejím přáním bylo mít mazlíčky, kteří budou odchovávat mláďata. Sameček se jmenuje Clyde a je mu patnáct let. Před nějakým časem bohužel velmi náhle uhynula jeho partnerka, které bylo čtrnáct. Bärbel bylo jasné, že Clyde nemůže dlouho zůstat sám, a také nechtěla, aby se na ni příliš fixoval. Bärbel souhlasila s rozhovorem pro časopis PAPOUŠCI a v následujících řádcích prozradí, jak to bylo dál…
Sestavení nového páru
Bärbel, vzhledem k tomu, že jsi chtěla předejít fixaci Clyda, předpokládám, že jsi začala brzy shánět novou samičku?
Ano, přesně tak to bylo. S původní samičkou Clyde odchoval mnoho mláďátek, a když o ni přišel, snažila jsem se novou sehnat co nejrychleji. Nebylo to ale vůbec snadné! Setkala jsem se i s případem, že někdo nabízel samičku, ale později jsem se dozvěděla, že ji chtěl prodat z důvodu automutilace (vytrhávání si peří), což se mi vůbec nelíbilo. Před koupí jsem se tedy snažila zjistit co nejvíce, abych Clydovi vybrala zdravý a pěkný protějšek. Nakonec jsem měla štěstí a našla samičku, která odpovídala představám. Teď ale byla otázka, zda ji Clyde přijme.
Jak probíhalo zvykání? Umístila jsi novou samičku přímo ke Clydovi nebo jsi zvolila jiný způsob?
Vzhledem k věku samečka jsem zvolila pomalejší zvykání. Vše jsem zorganizovala na veterině Dr. Britsche v Karlsruhe. Papoušci byli umístěni po jednom do klece a do stejné výšky jim byly instalovány misky s krmením tak, aby na sebe viděli. Po několika dnech už jedli synchronizovaně, takže byl mezi klecemi vytvořen tunel a mohli přelézt jeden k druhému. Po jednom týdnu už seděli jen v jedné kleci. V průběhu zvykacího období došlo i k šarvátce, ale ve veterinární praxi byla situace pod kontrolou. Zkrátka profesionálové dohlédli na to, aby zvykání proběhlo dobře a papouškům se nic nestalo.
Po třech týdnech jsem si amazónky přivezla domů, kde na ně čekala kompletně nově vybavená voliéra s velkým množstvím větví a různých možností zábavy. Byla jsem velmi zvědavá, jaká bude reakce, když se do nového domova nastěhují. Vše šlo dobře. Musím také zmínit, že jsem se k oběma chovala stejně. Clyda jsem neupřednostňovala. Polly, nová samička, potřebovala více času, než začala důvěřovat a zvykla si na nové prostředí, ale naštěstí se to povedlo.
Prozradíš mi, proč ses rozhodla právě pro amazónky bělobřiché? Jaká byla tvá motivace?
Amazónci bělobřiší mi připomínají létající „sněhové koule“. V Brazílii, odkud pocházejí, nelétají na velké vzdálenosti a nocují v dutinách. Jsou to klauni mezi papoušky. Zamilovala jsem se do nich v Loro Parque, během mého pracovního pobytu. Tehdy jsem si řekla, že jsou tím pravým druhem, a šlo o jasné a jednoznačné rozhodnutí. Lidé se mě často ptají, jací amazónci vlastně jsou. S čistým svědomím mohu říci, že nejdůležitější je, aby se amazónci nenudili. Proto velmi doporučuji si jejich pořízení dobře rozmyslet. Člověk musí mít možnost poskytnout jim prostředí, kde papoušci najdou zábavu, mohou si zakřičet a také se proletět. Nejlepší kombinace je vnitřní a venkovní voliéra.