Jak papouškům tvořím krásnější život aneb o stavbě chovatelského zařízení ze dřeva

Text a foto: Michaela Cibulková

PAPOUŠCI 2/2021, v tištěném čísle od strany 130 11 minut čtení

Panoramatický pohled do dřevěné voliéry s jezírkem a rostlinami
V tomto článku 3 kapitoly
  1. Hnízdní budky a přestavba zařízení
  2. Voliéra s jezírkem a živými stromy, jen pro předplatitele
  3. Zimování, krmení a další plány, jen pro předplatitele

Doma jsme po několik generací chovali hospodářská zvířata, a tak jsem již od dětství pomáhala s chovem a získávala spoustu nezapomenutelných zkušeností. Láska ke zvířatům rostla, a tak jsem ke svým šestým narozeninám dostala další přírůstek, nádherně zelenou, hodnou a upovídanou andulku Pepinu. Myslím, že už v té době mi bylo jasné, kterým směrem půjdu dál. Žádná výstava, veletrh a podobné akce zaměřené na papoušky mi nemohly uniknout. Až do současné chvíle jsou mými největšími koníčky chov papoušků a želv.

Když mi bylo patnáct let, postavila jsem si na zahradě první voliéru o rozměrech: nezastřešená část 2,5 × 1 × 2 m (délka, šířka, výška) a zastřešená část 1 × 1 × 1,2 m (délka, šířka, výška). Jako materiál na dno voliéry jsem tenkrát použila hobliny s kůrou. Jelikož odmala velmi ráda pracuji se dřevem, materiál pro mě byl jasná volba. Na stavbu jsem použila krásně vysušené smrkové dřevo, ošetřila ho lazurou (musí mít povolení na dětské hračky) a poté natřela barvou Eternal, který se vyrábí v mnoha odstínech. Oboje je zdravotně nezávadné a pro papoušky naprosto neškodné. Tato kombinace se mi osvědčila a používám ji dodnes. Všechny voliéry mám postavené ze dřeva, protože se mi líbí, jak krásně zapadají do prostoru zahrady a působí tak velmi přirozeně.

Hnízdní budky a přestavba zařízení

Hnízdní budky jsem měla vyrobené z desek smrkového dřeva a na dno vkládala hobliny. Za dobu, co papoušky a droboť chovám, jsem vyzkoušela několik druhů materiálů. Jednalo se o smrkové dřevo, překližky, OSB desky nebo proutí a také vystřídala několik typů budek, například s kulatým vletovým otvorem, polootevřené nebo košíčky. Po několika pokusech se mi pro agapornise nejvíce osvědčila hnízda o velikosti základny 28–27 × 22 cm a výšce 23 cm z OSB desky, smrkového dřeva a překližky s kulatým vletovým otvorem o průměru 4,5–5 cm a odklápěcí horní částí pro snadnou kontrolu mláďat. Na dno dávám slabou vrstvu hoblin (bezprašné pro hlodavce) a zbytek hnízda si budují sami papoušci z materiálu, který mají ve voliéře k dispozici. Nejčastěji si vybírají čerstvé větve a listy břízy, ovocných stromů (bez chemického ošetření), piniovou nebo mulčovací kůru (opět bez chemického ošetření).

U drobotě jsem vypozorovala největší úspěch u polootevřených budek o velikosti základny 13–14 × 15 cm a výšce 13–14 cm, kdy přední strana je od poloviny nahoru otevřená. Materiál je stejný jako u agapornisů. Dovnitř dávám slabší vrstvu hoblin a o zbytek se postarají sami ptáčci. Několikrát se mi stalo, že jsem budky vyplnila senem, hoblinami a jemnou kůrou, abych jim ulehčila práci, ale tyto budky vždy zůstaly neobydlené. Do této ubikace jsem si z výstavy přivezla svůj první pár agapornisů růžohlavých v nádherné zelené barvě. Po několika dnech si začali nosit do budky vše možné – hobliny, kůru, trávu, seno a po několika týdnech přišlo překvapení, když jsem uviděla dvě vajíčka. Největší radost přišla ve chvíli, kdy na mě v budce čekala dvě nádherná, neopeřená mláďata.

Zebřičky sedí vedle sebe na větvích ve voliéře

Pořídila jsem si další dospělé agapornise a bylo mi jasné, že si chci postavit větší, dokonalejší a propracovanější voliéru. Po několika týdnech propočtů, vymýšlení, měření a shánění materiálu jsem začala s kompletní přestavbou bývalého chlívka, a to doslova od podlahy. V první řadě jsem musela připravit podklad pro venkovní část. Vykopala jsem 40 cm hlubokou díru o rozměrech 3 × 2 m, kterou jsem zasypala rozbitými cihlami, ostrým štěrkem a sklem. Hlavním důvodem této výplně bylo, aby se mi přes podlahu neprohrabávaly myši. Občas jsem toto všechno prolila betonem a nakonec udělala krásně vyrovnanou a vyhlazenou základní betonovou desku. Po celém obvodu jsem postavila zídku z cihel 30 × 50 × 15 cm a nahodila maltou, natáhla do mrazuvzdorného lepidla na dlažbu, vyštukovala a nabarvila. Zároveň s tímto základem jsem udělala fasádu na celé této budově a vytvořila nový vchod s uzamykatelnými dveřmi, kde se dřív nacházela jen dřevěná dvířka, aby nám neutekly slepice, prasata a koza Ája. Na takto připravený podklad jsem začala stavět dřevěnou konstrukci voliéry se vstupní chodbičkou. Na střechu jsem použila a mám dodnes kvalitní průhledné (kouřové) PVC desky, které i po několika letech vypadají jako nové. Pletivo je svařované o velikosti oka 1,3 × 1,3 cm.

Zahradní stavba a připravené dřevěné díly u základů voliéry Rozestavěná dřevěná konstrukce voliéry u domu

Po venkovní části následovala přestavba i té vnitřní, a to od zateplení střechy, nové betonové podlahy, dlažby, zdi, vymalování a obložení zdí obkladačkami pro snazší omyvatelnost a udržení hygieny. I ve vnitřních prostorech jsem postavila voliéru ze dřeva o rozměrech 3 × 1,6 × 2,1 m (délka, šířka, výška). V obou částech jsou na podlaze písek, zemina, kůra a v létě přidávám čerstvě nasekanou, nebo naopak nasušenou trávu. Papoušci i droboť si na čerstvé pochutnávají a z nasušené si staví hnízda.

Dokončená dřevěná voliéra u zahradní stavby

Veškerou inspiraci jsem hledala hlavně v časopisech, na internetových stránkách, pozorováním jiných zkušených chovatelů, sledováním různých cestopisných dokumentů a na návštěvách zoologických zahrad, to vše mi vydrželo dodnes. Ráda se inspiruji a vzdělávám všude, kde je to možné.

Každým dnem moje práce byla blíž k cíli a během několika měsíců jsem měla postaveno. Bydlení pro agapornise bylo připravené. V tu chvíli jsem se velmi aktivně začala zajímat a poznávat další druhy.

Pustila jsem se tedy do dostavby nových voliér a na další rok měla připravená tři bydlení. Uvnitř budovy jsem postavila tři voliéry o velikosti cca 1,7 × 1 × 2,1 m (délka, šířka, výška) a ke každé z nich náležela venkovní ubikace 2,5 × 1,8 × 1,8 m (délka, šířka, výška). U těchto venkovních částí jsem už nebetonovala žádné desky, ale nechala přirozeně zeminu s trávou a bylo to správné rozhodnutí. Papoušci na zemi okamžitě zkoumali a vyzobávali všechno, co šlo. V dřevěných voliérách jsem vždy chovala i papoušky, kteří dřevo okusují a mohli by voliéru velmi poškodit, pro takové případy stačí na hrany navrtat plastové „chrániče“, které jsou běžně dostupné v každém hobbymarketu. Krmení jsem dávala do nerezových misek umístěných ve vnitřních prostorech. Jako druzí v pořadí byli zebřičky a kanárci, kteří mě okamžitě uchvátili.

Stromek, větve a závěsné hračky ve dřevěné voliéře
Papouškům se snažím vytvořit ve voliérách co nejpříjemnější životní prostředí.

Postupem času mým chovem prošlo několik druhů papoušků, a to – andulky, korely, pyrury, neofémy, kakariky, holoubci, amadiny, chůvičky, stříbrozobky, rýžovníci a papoušíčci. Největší snahou bylo dát každému vše, co potřebuje, včetně kvalitního krmení, které si dodnes převážně míchám sama. Několik let mě naplňovala spokojenost – papoušci vypadali velice dobře, žádné problémy, krásné odchovy, ale minulý rok, jako kdyby se ve mně něco zlomilo a chtěla jsem všechno jinak.

Co vás v článku ještě čeká

2 kapitoly · asi 6 minut čtení

  1. 02 Voliéra s jezírkem a živými stromy
  2. 03 Zimování, krmení a další plány

A k tomu celé číslo 2/2021 v PDF

Online předplatné

99 Kč měsíčně

Dočtete tenhle článek i všechny další online články. K tomu každé číslo časopisu v PDF.

  • Přístup k 70 číslům v PDF
  • Přístup ke všem 814 článkům online
  • Čtete na počítači i v mobilu
Michaela Cibulková Profil a další články
Obálka čísla 2/2021

PAPOUŠCI 2/2021

13 článků online

Stránka čísla Číslo v PDF

Obsah čísla 2/2021

  1. 71 Aktuality z Loro Parque Fundación – jaro v chovném centru Rafael Zamora Padrón
  2. 72 Gratulace k 60. narozeninám Kateřina Mazůchová
  3. 74 Tricha orlí – významný odchov v Zoo Praha Alena Winner
  4. 78 Úspěšný odchov ary horského v Zoo Košice Milena Vaňková a Alena Čičmancová
  5. 84 Granule ano či ne aneb poznatky z praxe Ing. Vojtěch Trhoň
  6. 94 Jaroslav Nesvorný: „Mým cílem není množství, soustředím se na kvalitu.“ Tomáš Strachota
  7. 100 Podávání antibiotik papouškům očima MVDr. Petera Kuchárskeho Milena Vaňková a MVDr. Ing. Peter Kuchársky
  8. 104 Agapornisové s červeným faktorem (red factor) Petr Vopálka a Petr Kunčar
  9. 110 Proč je důležité nechat provést pitvu uhynulého papouška? MVDr. Helena Vaidlová
  10. 114 Genetická analýza volně žijících arů arakanga ze slin, které zanechávají na plodech Dr. David Waugh
  11. 119 Vini modrý je uctívaný markézskými tanečníky Dr. David Waugh
  12. 124 Amazónci bělobřiší – klauni mezi papoušky Christof Götz a Bärbel Köhler
  13. 130 Právě čtete Jak papouškům tvořím krásnější život aneb o stavbě chovatelského zařízení ze dřeva Michaela Cibulková

Načítáme…