Podávání antibiotik papouškům očima MVDr. Petera Kuchárskeho
Text a foto: Milena Vaňková, MVDr. Ing. Peter Kuchársky
PAPOUŠCI 2/2021, v tištěném čísle od strany 100 6 minut čtení
V tomto článku
- Antibiotika a odborná diagnostika
- Léčiva, tradiční medicína a odpovědnost, jen pro předplatitele
V minulém čísle tohoto časopisu (leden/únor 2021) byl uveřejněn příspěvek, ve kterém upozorňovala MVDr. Veronika Trhoňová, Ph.D., na tzv. samoléčbu papoušků bez návštěvy veterinárního lékaře a vyšetření pacienta. Na to, jaká jsou s tím spojena rizika a že by k těmto krokům nemělo ze strany chovatele vůbec docházet. O názor k této problematice jsem požádala MVDr. Ing. Petra Kuchárskeho, veterinárního lékaře a dlouholetého chovatele papoušků.
Zvířata pana MVDr. Kuchárskeho fascinovala již od dětství a domů přinášel všechna, která mu to dovolila. Různé ptáky, mezi nimi holuby, ještěrky, ježky, zajíce, morčata, akvarijní rybičky… Chovu exotických ptáků se věnuje dodnes. Přes chov australských druhů se dostal k papouškům pocházejícím z Afriky a Jižní Ameriky. Takže od andulek a kanárků až k žakům, kakaduům, amazoňanům a spoustě dalších druhů.
Posledních dvacet let se stali obyvateli jeho voliér loriové, které si zamiloval. Svoji specializaci zaměřil na rod Trichoglossus. Kolekce jeho chovaných papoušků tohoto druhu je úžasná. Pan doktor obdivuje všechny zástupce loriů, ale jak sám říká: „Všichni loriové jsou nádherní, ale jeden člověk nemůže mít všechny a přiměřeně se jim věnovat.“
Po maturitě byla jedinou volbou pana Kuchárskeho Vysoká škola veterinární. Po jejím absolvování působil jako pedagog na katedře farmakologie. Věnoval se také vědecké práci. Zde se cestou elektronové mikroskopie věnoval farmakodynamice, to znamená účinku léčiv na choroboplodné zárodky a některé parazity. Teoretické vědomosti ještě doplnil studiem speciální zootechniky.
A jaký je názor MVDr. Ing. Petra Kuchárskeho na problematiku podávání léků papouškům bez toho, abychom věděli, co léčíme?
„Chovatelé, ve snaze dopřát svým miláčkům to nejlepší a ochránit je před případnými chorobami, sahají sami po koncentrovaných vitamínech, různých výluzích rostlin a léčivech a podávají je ptákům bez skutečného zjištění potřeby. Nejednou v praxi sledujeme i nežádoucí účinky po nesprávném dávkování. Např. dlouhodobé podávání vysokých dávek tzv. v tucích rozpustných (vit. ADEK) se v organismu šíří pomaleji, ale také pomaleji metabolizují a pak se vylučují. V organismu se hromadí v tuku a hlavně ve vnitřních orgánech. Někdy mohou snižovat jejich fyziologickou činnost a dokonce je poškodit. V chovatelské praxi jsme se mnohokrát setkali s intoxikací hlavně vitamíny A a D. Vysoké procento postižených ptáků uhynulo bez zjevných vnějších příznaků.
Také léčiva používaná v boji proti infekčním chorobám mají při překročení přípustných dávek tendenci razantně ukázat nežádoucí vedlejší účinky. Většinou jsou tyto léky podávané v pitné vodě a chovateli není známo, kolik jednotliví ptáci léčiva vlastně přijali. Tedy – co je to za účinnou léčbu? Některé přípravky mají negativní vliv na choroboplodné zárodky, což je naším cílem, ale i na střevní bakterie užitečné pro trávení, to znamená příjem živin. Mohou negativně ovlivňovat plodnost, líhnivost a dostanou se i do vajíček. A tak se líhnou mláďátka už s antibiotiky v tělíčkách a ty brání v rozvoji žádoucí střevní mikroflóry ve střevech, potřebné pro trávení a budování imunity.
Trvalé podávání různých přípravků do vody jako prevence není podle mého názoru správné.
Rovněž některé rostliny a jejich plody, např. česnek, obsahují kromě příznivě působících látek i dráždivé agresivní složky a po dlouhém užívání mohou způsobit vážné zdravotní problémy.
Celoroční podávání octa a jiných chemikálií do pitné vody může silně měnit pH, a tím vstřebávání živin.
To samé platí také o barvivech a dezinfekce ve vodě působí tak, že denaturuje bílkoviny bakterií a tím je usmrtí. To samé platí i pro bílkoviny v krmivech. Určitě je lepší a levnější vyměnit pitnou vodu za čerstvou do čistě umyté misky.
Antibiotika a odborná diagnostika
Podávání jakýchkoliv preparátů v rámci prevence musíme podřídit znalostem a zodpovědné úvaze. Klasickým negativním příkladem je používání antibiotik jako prevence a ne jako léčby. Název antibiotikum vznikl v odborné společnosti ve snaze určit skupinu látek, které významně ovlivňují organismus. Tato léčiva jsou výhradně určena na ničení mikroorganismů. Takže by se měla používat uváženě, přesně, cíleně a hlavně pod odborným dohledem. Nestačí dát při jakémkoliv zdravotním problému vysokou dávku antibiotik.
V první řadě je nevyhnutelné přesně diagnostikovat zdravotní problém. Když se jedná o předpokládané bakteriální onemocnění, je třeba určit původce. To lze jednoduše ve specializované mikrobiologické laboratoři. Tamtéž dokáží zjistit citlivost autora nemoci na přesně určené antibiotikum.
Velmi důležité je určit způsob podání léku. Některé látky se přes trávicí soustavu nevstřebají, to znamená, že nebudou účinné. Některé lze použít lokálně, některé se musí podat injekčně. Velmi důležité je dávkování. To je však podřízeno více okolnostem. První je rychlost rozšíření v těle po podání a také doba vyloučení. To určuje, v jakých časových odstupech je nutné opakovaně lék podávat. Druhá je možnost vedlejších účinků a také reakce na jiné léky. Některá léčiva nebo látky se nesmí kombinovat. Třetí, velmi důležitá možnost, je správné dávkování. Obvykle se u antibiotik udává množství na živou váhu uživatele. Tento údaj je však orientační a skutečnou dávku vždy určí výlučně ošetřující veterinární lékař. Proč tomu tak je? Citlivost na léky je podmíněna mnoha okolnostmi. Například věkem, pohlavím a hlavně zdravotním stavem pacienta. Protimikrobiální látky působí při nižších dávkách tzv. bakteriostaticky. To znamená, že zabrání mikrobům v množení, a tak si organismus sám s mikroby poradí. Při vysokých dávkách působí antibiotika bakteriocidně. Ve velmi krátké době usmrtí mikroorganismy. Jejich život končí bakteriolýzou, tedy rozpuštěním jejich tělíčka. Mikroby způsobují onemocnění i vlivem tvoření toxinů, které vylučují. Při vysoké dávce téměř všechny zaniknou, a tak se najednou uvolní velké množství škodlivin, které mohou pacientovi také vážně ublížit. Ten nemusí ve vážném stavu velké množství škodlivin zvládnout. Všechny tyto okolnosti ošetřující veterinář zváží a udělá rozhodnutí. To jsou důvody, proč jsou antibiotika výhradně na lékařský předpis a je třeba s nimi pracovat uvážlivě.