Jaroslav Nesvorný: „Mým cílem není množství, soustředím se na kvalitu.“
Text a foto: Tomáš Strachota
PAPOUŠCI 2/2021, v tištěném čísle od strany 94 9 minut čtení
V tomto článku
- Cesta k výstavnímu chovu
- Standardy, mutace a výstavní úspěchy, jen pro předplatitele
- Voliéry a péče o chov, jen pro předplatitele
Nedaleko Benešova se nachází chovatelské zařízení předsedy Českého klubu chovatelů korel a několikanásobného mistra světa pana Jaroslava Nesvorného. V něm najdeme především korely chocholaté s mohutnou postavou, krásnou barvou a hustou chocholkou, jednodušeji řečeno, korely výstavního typu.
Cesta k výstavnímu chovu
Jak jste se vlastně k chovu korel chocholatých dostal?
Začal jsem už před více než čtyřiceti lety, kdy můj strýc choval andulky a bažanty. Asi jako většina chovatelů jsem začínal andulkami a postupně se v mých voliérách objevovaly korely, rosely a „zpěváci“. Potom přišla vojna a o chov se mi starala babička. Naštěstí jsme já i ptáci vojnu přežili, takže jsem u chovatelství zůstal a postavil voliéry v zahrádkářské kolonii u Benešova. Nějak se to sešlo, že se mi tou dobou zalíbily korely šedé straky, takže jsem si je pořídil a u korel už zůstal.
Věnoval jste se od začátku výstavnímu chovatelství nebo to přišlo postupně?
S kamarády jsem navštívil pár okresních výstav, přišly nějaké úspěchy, za což jsem byl rád, a chytlo mě to, a našel si tím k vystavování cestu.
Jste zároveň i posuzovatelem, jak jste se dostal i k tomu?
Tou dobou bylo málo posuzovatelů, takže organizace pořádaly nábory a měly nahlásit zájemce. Měl jsem myšlenku, že založím klub korel, ale nejdřív si udělám posuzovatelské zkoušky. Tam jsem se také více seznámil s Reném Poštulkou. Sice jsme o sobě věděli i předtím, ale míjeli se a až po kurzu jsme založili klub chovatelů korel, do kterého potom přišel i René. Je tu stálý problém, že posuzovatelů je málo a není možné, abychom se mohli účastnit i jako vystavovatelé. A s tím souvisí další problém, že když přijede posuzovatel, který korely nechová, tak se občas udělají nějaké chyby a už znovu danou výstavu posuzovat nechce. Chovatelé by měli přistupovat k posuzovatelům více s pokorou a když tak jim rozumně vysvětlit danou problematiku, třeba i před výstavou.
Jste předsedou klubu chovatelů korel a spoluzakládal jste ho. Bylo těžké získat členy?
Prvotní myšlenka založení byla v roce 2005. Zkoušel jsem sehnat lidi, ale bohužel se to nedotáhlo do konce. Až v roce 2009 se to povedlo a od té doby máme v Čechách „korelářský“ klub. Nejsme zapsaní pod ČSCH, takže abych mohl vystavovat i na mistrovství, tak jsem ještě členem ČSCH ve Vlašimi.
Jak je na tom členská základna nyní, dochází k nárůstu?
Počet je tak nějak stále stejný. Je nás kolem patnácti členů, ale výstav se aktivně účastní jen šest až osm z nich.
Kolik ptáků se sejde na výstavě korel?
Na výstavě se sejde kolem padesáti korel. Na poslední klubovou výstavu byli přihlášeni i Němci, ale kvůli opatřením se nemohli zúčastnit, což je velká škoda, protože mohlo být více ptáků a větší konkurence. Co se týče zahraničí, tak se počet točí kolem stovky, což už je velká výstava, vzhledem k velikosti ptáků a nutnosti většího prostoru. Také je potřeba mít vlastní výstavní klece, což by mohl být pro někoho problém.
Jak staré korely se můžou vystavovat?
Až čtyři roky staré.