Chov papoušků rodu Poicephalus
Text a foto: Umberto Fogli.
PAPOUŠCI 3/2021, v tištěném čísle od strany 174 4 minuty čtení
V tomto článku
- Voliéry a budky
- Krmení a chovatelské zkušenosti, jen pro předplatitele
Ptáci, konkrétně papoušci, mě fascinovali už v dětství. Když mi bylo deset let, pořídil jsem si první pár agapornisů, ale nemůžu říci, že by se mi s nimi nějak zvlášť dařilo. Byl jsem na ně asi ještě příliš malý. Před dvanácti lety jsem si řekl, že zkusím chov papoušků rodu Poicephalus. A od té doby mne nadšení pro jejich chov neopustilo.
Teď už můžu říct, že se na africké druhy vyloženě specializuji. Poicephalové jsou zkrátka absolutně fascinující! Řadí se mezi klidné a tiché papoušky, nejsou agresivní. Je třeba zmínit, že nepatří mezi snadno odchovatelné druhy. Rozhodl jsem se jim vytvořit co nejvhodnější podmínky a postupně studovat pouze a jenom tento rod. Jak jsem už zmínil, papoušci rodu Poicephalus mají tendenci být poněkud zdrženliví. Ve své ubikaci se potřebují cítit bezpečně. Například papoušci Rüppellovi (Poicephalus rueppellii) velmi špatně akceptují blízkost ostatních zástupců druhů, která je může rušit zejména v době hnízdění. Ve srovnání s většinou ostatních rodů nemají tito papoušci sezónní hnízdní období.
Voliéry a budky
Mé voliéry jsou velmi jednoduché a efektivně vybavené pohyblivými bidly. Papouškům pravidelně poskytuji čerstvé větve k okusu, čímž zajišťuji permanentní zábavu. Jsem stoprocentně přesvědčen, že je to nejlepší prevence, jak zabránit nejrůznějším problémům, které jsou s chovem spojené.