Regulace včel pomáhá zvýšit chovné populace arů kobaltových
Text: Dr. David Waugh, redaktor nadace Loro Parque Fundación. Foto: J. Cornejo, Caio Brito, Julio E. Joao Marcos Rosa, APEC, Fernanda Lacerda. Překlad: Mgr. Hana Ash.
PAPOUŠCI 3/2021, v tištěném čísle od strany 194 5 minut čtení
V tomto článku
- Regulace včelích hnízd
- Zapojení místních lidí, jen pro předplatitele
Svět potřebuje včely. Kromě své klíčové ekologické funkce mají včely na starost opylování téměř 85 % všech potravinářských plodin pro člověka a poskytují nám několik užitečných produktů, z nichž med je na prvním místě. Ale co afrikanizované včely? Jedná se o nechvalně známé agresivní „zabijácké včely“ – potomky afrických včel, které byly do Jižní Ameriky zaneseny v roce 1956, a pak se rychle rozšířily po většině Jižní a Střední Ameriky. V 90. letech minulého století se dostaly až do USA.
Ač se zdá, že alespoň v USA díky specifickým metodám zvládání situace nijak zásadně neovlivňují produkci medu či investice včelařů, mohou mít vážné dopady na volnou přírodu a původní zvířata v ní žijící. V Jižní a Střední Americe obsazují afrikanizované včely často dutiny vhodné pro ohrožené původní druhy ptáků hnízdících v dutinách. Eventuální negativní následky tohoto soupeření jsou znepokojující.
Svět také potřebuje ary kobaltové (Anodorhynchus leari), což je ohrožený druh endemický pro severní Bahii v Brazílii, který hnízdí v útesových dutinách často napadaných afrikanizovanými včelami. Ara kobaltový, který je původním druhem z tropického suchého lesa a křovin suché vegetace Caatinga, má velmi malé zeměpisné rozšíření a je ohrožen jednak pokračujícím zhoršováním svého přirozeného prostředí a zdrojů potravy, občasným pronásledováním ze strany farmářů, jejichž kukuřice slouží arům jako potrava, a konečně i nezákonným vybíráním mláďat z hnízd za účelem obchodu, byť posledně jmenovaná hrozba se v posledních letech snížila. Arové kobaltoví hnízdí na útesech ve dvou tradičních hnízdištích, ale před nedávnem osídlili minimálně dvě další lokality. Toto rozšíření pravděpodobně souvisí s pokračujícím nárůstem volně žijící populace, která v roce 2018 dosáhla počtu 1 694 jedinců. Za zlepšující se přízní osudu u tohoto druhu stojí do značné míry úsilí nadace Loro Parque Fundación (LPF), která od roku 2006 přispěla 482 602 USD na lepší porozumění jeho ekologickým potřebám, a zároveň na realizaci okamžitých záchranných kroků a dlouhodobou ochranu.
I když se situace u tohoto druhu zlepšuje, je stále nestabilní, a to nejen kvůli velmi omezeným hnízdním oblastem, ale také kvůli zjištění brazilské bioložky Dr. Ericy Pacífico, že pouze asi 20 % jedinců je reprodukčně aktivních v jednom hnízdním období. Za použití horolezeckého vybavení a s dávkou odvahy strávila Erica roky šplháním a slaňováním útesů, aby mohla zkoumat reprodukční biologii ary kobaltového.
Postupem času zaznamenala, že afrikanizované včely zabírají stále větší počet dutin v útesech využívaných k hnízdění. Nejenže vypuzují ary z vhodných hnízdních dutin, ale navíc včelstva umístěná v blízkosti aktivních hnízd arů brání bezpečnému přístupu na pozorování. V jednom sčítání bylo na hnízdních útesech zaznamenáno více než 100 včelích hnízd a tento počet desetkrát převyšoval počet hnízd arů kobaltových ve dvou lokalitách, které nedávno znovu obsadili. Dutiny obývané včelami byly výrazně výše na útesech než dutiny obývané ary, což možná nutilo ary hnízdit v nižších a přístupnějších dutinách.
Regulace včelích hnízd
Proto byly zahájeny kroky k posouzení účinnosti takzvané metody „push-pull“ (vytlačit–přitáhnout) k snížení počtu včel, kterou zastává odbornice na regulaci včel a zakladatelka floridské Organizace na ochranu ptactva a vzdělávání v oblasti ochrany životního prostředí (APEC), Dr. Caroline Efstathion. Metoda spočívá v tom, že se včely „vytlačí“ od hnízdních dutin pomocí bezpečného odpuzovače s permetrinem a současně se „přitáhnou“ k schránkám s včelími pastmi namontovanými níže. V každé schránce je vábící feromon působící jako návnada. Nadace LPF již dříve pomohla podpořit práci Caroline při využití této metody v Jihoafrické republice za účelem snížení včelího obsazování hnízdních budek umístěných zde pro ohrožené papoušky kapské (Poicephalus robustus).
Včelí hnízda v dutinách na útesech, kde hnízdí arové, byla ošetřena permetrinem pomocí výstřelu malého šípu z kuše, který při nárazu rozptýlil repelent. Tam, kde to šlo uskutečnit, byla z dutiny vyjmuta voština, a následně použit insekticid s nižší toxicitou (fipronil, používaný k omezení blech u domácích zvířat), aby se zabránilo opětovnému osídlení včelami.
I přesto, že se jednalo o experimentální způsob ošetření, byly výsledky velmi povzbudivé. Ani jedna z neošetřených dutin (50) nebyla obývána hnízdícími ary kobaltovými, nicméně 15 % ošetřených dutin (52) bylo obsazeno do dvou let po aplikaci. Ošetřené dutiny, které papoušci obydlili, byly na útesech výrazně výše než ty neobydlené. Následný průzkum chovné populace arů ukázal, že regulace včelích hnízd přispěla ke zvýšení chovné populace ze 71 % *.